V roce 2050 by se Česko mělo dočkat kompletní dálniční sítě

a několika vysokorychlostních železničních tratí. Současné tempo příprav

i výstavby dávají jen malou naději, že se to doopravdy stane.

Jestli Česko něco neumí, tak stavět.

Zatímco sousední Polsko za posledních deset let svou dálniční síť ztrojnásobilo, čtyřikrát menší Česko za tu

dobu postavilo jen 216 ze současných 1244 kilometrů dálnic.

Nové polské dálnice ukazují, co šlo

vybudovat za výrazného přispění

evropských peněz. Česko otevřené

kohoutky pořádně nevyužilo. I když

Poláci už brzy přivedou autostrádu

až k Náchodu, na napojení na D11

z Hradce Králové se bude čekat

nejmíň do roku 2025.

Podobné je to na jihu, kde chybí

spojení s Rakouskem od Českých Budějovic i od Brna. Na západě se zase

už několik desetiletí buduje dálnice

D6 mezi Prahou a Karlovými Vary.

Důvodů, proč nestavíme stejně

rychle jako severní sousedé, je víc.

„Především je to kompetentní politika polských vlád, které výstavbu infrastruktury zařadily mezi významné priority. Současně tam působí

i vstřícnější legislativa pro výstavbu

ve veřejném zájmu, která zjednodušuje výkup pozemků a zrychluje

přípravu staveb. V neposlední řadě

Polsku pomáhá rovinatá krajina,

a tím i levnější výstavba,“ vysvětluje

dopravní expert Petr Moos.

60 METRŮ ZA DEN

Dálniční síť má být podle aktuální

dopravní strategie státu dobudována

do roku 2050. V devadesátých letech

se přitom počítalo s rokem 2010. Až

MILIARDOVÉ

POČTY

Na dopravní stavby jde letos 87 miliard korun, z toho 21 miliard „evropských“ peněz. Na silnice z toho

míří 25 miliard, na železnice 22 miliard. Příští rok má rozpočet zůstat

na letošní úrovni, na 17 miliard se

ale sníží příjem z evropských fondů. Ten by měl postupně klesat

i v dalších letech. Celkem Česko od

roku 2004 na dálnicích a železnicích prostavělo (počítáno dnešním

kurzem koruny k euru) zhruba 202

miliard korun z unijních fondů.

jednou bude hotovo, Česko bude

mít 2073 kilometrů dálnic.

Současné tempo termínu neodpovídá. „Aby to Ministerstvo dopravy

stihlo, muselo by otevírat přibližně

25 kilometrů ročně,“ uvedl Nejvyšší

kontrolní úřad na konci roku 2017,

kdy naposledy vydal vysvědčení

výstavbě dálnic. Snadno si spočteme,

že jsme se v posledním desetiletí

v průměru dočkali jen 22 kilometrů.

„Tempo výstavby dálnic zásadně brzdily problémy Ředitelství silnic a dálnic v přípravě staveb, zejména ve

fázi od získání souhlasného stanoviska k vlivům na životní prostředí do

vydání pravomocného stavebního

povolení. Tato část přípravy trvala

v průměru třináct let,“ vysvětlují

kontroloři, v čem je problém.

Podle Jana Rýdla, mluvčího Ředitelství silnic a dálnic, vzniklo největší

zdržení při vykupování pozemků.

Spory se táhly roky. Stát nejprve za

pozemky nabízel směšně málo, takže

je majitelé odmítali prodávat. Pak to

zas bylo moc, proto bylo třeba řešit

spekulace.

BEREM, CENU DOŘEŠÍME

Letos se má otevřít 24 kilometrů

dálnic, a v příštích pěti letech pak

dokonce 307 kilometrů, tedy víc

než za předchozích deset let. Jak se

to stihne? Jednak už je řada staveb

připravených a jednak má posun

přinést zákon, který loni prosadil

tehdejší ministr dopravy Dan Ťok. Po

vzoru Německa stát spustí vyvlastňovací řízení, během kterého může

začít stavět, i když majitel pozemku

nesouhlasí s navrženou cenou. O tu

se budou soudit zpětně.

Pomoci může také připravovaná

zásadní změna stavebního zákona,

která by kromě jiného měla omezit

možnost připomínkování chystaných staveb. Volají po tom zástupci

ŘSD i experti. „Z našeho pohledu je

třeba zejména zefektivnit a urychlit

samotné povolování staveb,“ říká

Rýdl.

Stavbu přitom připomínkami a odvoláními brzdí vedle ekologických

spolků i vlastní složky státu jako

obce či kraje. Například úsek dálnice

D3 přes dolní Posázaví a Sedlčansko

sliboval dokončit do roku 2010 už

v roce 1998 tehdejší premiér Miloš

Zeman. Dodnes není ani územní

rozhodnutí. Proti stavbě se vedle

21