Americkým důchodcům připomíná český simulátor kamionů léta za volantem, Číňané v něm objevují svět. Za úspěchem stojí víc než dvacet let práce. Hodiny se předpisově šouráte neohrabaným kamionem, krajina kolem silnic se pomalinku mění, na horizontu se rýsují známé siluety měst. Památky si ale neprohlédnete, protože musíte vyložit náklad v logistickém centru a jet zas dál. Nezní to jako popis zaručeného herního bestselleru, viďte? A přece české studio SCS Software prodalo už šest a půl milionu licencí poslední verze Euro Truck Simulatoru. Sesterský titul American Truck Simulator je na dvou milionech a v červnu se jeho rozšíření Washington vyšvihlo na první místo prodejů na platformě Steam. Kdo si takové hry kupuje? „Lidi, kteří chtějí vyklidněný, zenový zážitek,“ ví spoluzakladatel, spolumajitel a ředitel firmy, čtyřicátník Pavel Šebor. „V jiných hrách na ně co chvíli někdo vyskočí s mečem a začne je mydlit.“ A to se v žádném ze stovek měst a vesnic ve světě trucků opravdu nestane.

NONSTOP Dvaadvacetiletý příběh firmy, pro kterou dnes v nových kancelářích vedle metra Kačerov pracuje 150 lidí, začal na vojně. Ne ovšem za volantem Pragy V3S, ale na Ministerstvu obrany, kde se Šebor staral o počítače. Další ajťák Martin Český postřehl, že Pavel ve volných chvílích pracuje na grafickém enginu, který tehdy vyvíjel spolu se svým bratrem Petrem. Všichni tři začali spolupracovat a po vojně v Americe narazili na chlapíka poptávajícího programátorskou sílu.

„Protože byl držgrešle, hledal ji v levné východní Evropě.“ Trojice proto založila sdružení podnikatelů, které pojmenovala podle svých příjmení SCS. „Dočasně, než něco vymyslíme.“ Šebor byl prý s kolegy v podnikání vždycky konzervativní. Nikdy si neřekli o peníze od investorů ani nešli do banky pro půjčku. První roky vlastně dostávali výplatu za námezd-

PAVEL ŠEBOR Narodil se v roce 1971. Od osmdesátých let programoval na osmibitových počítačích. S bratrem Petrem a s Martinem Českým založil v roce 1997 studio SCS Software, ve kterém přecházel mezi rolemi programátora 3D enginu, systémového designéra, projektového vedoucího nebo marketingového ředitele. Dnes firmu vede.

ní práci. Po dvou třech letech rozšířili tým o další programátory a grafiky a začali dodávat hry na klíč. „Byly to levné gamesky, které by se dnes hrály na mobilu,“ vzpomíná na dobu okolo roku 2000. Jako syn učitelky si kladl laťku výš a hráčům nabízel vedle zábavy i vzdělání. Simulátor

lovu žraloků například tvůrci doplnili sharkopedií: „V té jsme lidem říkali, že na ně žralok nezaútočí, když se necítí být ohrožený.“ Snaha dělat věci poctivě se ale nezúročila hned. „Drželi nás pod krkem. V tomhle nízkém stupni potravinového řetězce zisky prostě nejsou. Chodili jsme do práce v sobotu, byli v ní do deseti do večera…“ Workoholismus je ostatně v herním průmyslu standardem dodneška. „Úkolem managementu je zklidňovat nadšení, aby lidi nevyhořeli. SCS je teď militantní, přesčasy máme zakázané,“ říká muž, který se v roce 2003 kvůli práci málem neoženil. „Deadline pro nahrání finální verze hry jsme měli na konci srpna, v ten samý den, kdy jsem měl termín svatby. Tři noci před tím jsem byl do rána v práci. Po obřadu jsem snědl polívku, zkolaboval a místo veselení jsem celé odpoledne prospal.“

GLOGLOGLO Ze sdružení programátorů se stala regulérní firma v roce 2007. „Náš americký partner tehdy začal dělat něco jiného a řekl: Chlapi, jste na svým.“ Šeborovi s Českým využili toho, že při zakázkové práci zdokonalili svůj grafický engine, a postavili na něm OceanDive. „Když to člověk nechal sedět na počítači, fungovalo to jako screensaver: kamera plavala pod mořem, kolem pluly rybičky, žraloci a chobotnice.“ Když ale uživatel sáhl po klávesnici, mohl potápěče začít ovládat. Software pověsili na internet 29