Třeba Jeff Bezos [majitel Amazonu

a soukromé kosmické agentury Blue

Origin, pozn. red.]. Přistupuje k tomu

opačně: drží vývoj pod pokličkou,

stranou lidí, jen občas relativně

potichu otestují raketu.

A ve veřejném sektoru, třeba

v NASA?

Síla NASA je právě v tom, že mají

hromadu lidí pracujících v součinnosti a nevyčnívá z toho žádný

memelord a král Twitteru. Vyzdvihl

bych třeba jejich Laboratoř proudového pohonu, JPL, kde vyvíjejí ty

nejzajímavější věci jako marsovská

vozítka, ale přitom nemají tendenci

nafukovat bubliny. Jestli bych chtěl

někam na stáž, tak tam.

Kdybys jim poslal životopis,

pomohla by ti ocenění jako to od

The Financial Times?

Ledaže bych se rozhodl přihlásit na

stáž do PR oddělení.

Kudy tam tedy vede cesta?

Kdybych to věděl, tak tam asi jsem.

Americký kosmický výzkum je do

velké míry specifický tím, že je hromada pozic přístupná jen americkým občanům. Každopádně mám

tolik starostí tady, že nevím, jestli

bych tomu úplně pomohl, kdybych

začal rýpat do dalšího projektu.

Tak pojďme ke tvé současné

práci. Byls tváří vývoje antény,

která bude při příští misi na Mars

detekovat v atmosféře blesky. Teď

jsem zaslechl, že odcházíš.

To by mi asi ublížili, kdyby slyšeli, že jsem byl tváří projektu. Je

otázka, jestli to byla čistě moje

chyba, nebo nějaký šum mezi

mnou a médii, když se mi nepovedlo předat informaci, že na tom dělá

tým hromady šikovných lidí a moje

role byla menší, než mi proti mojí

vůli přisuzovali. Mým největším

příspěvkem byl vývoj a testování

přípravků určených k vibračním

testům antény.

Rozumím. Ale rozhovor nepůjdu

dělat s týmem. Vždycky si vytáhnu jednoho člověka.

Nicméně jsem svoje úkoly na tom

projektu dokončil a začal se věnovat doktorátu.

O čem děláš dizertaci?

O šíření elektromagnetického vlnění v okolí Země a ostatních planet.

Zatím je to boj, přešel jsem z jiného

oboru a jsem extrémně nejistý.

Vystudoval jsem strojní inženýrství a teď dělám fyziku plazmatu.

Právě ve fyzice a matematice mám

rezervy a bere mi hodně času věci

pochopit tak, jak je spolužáci z matfyzu chápou hned.

Když to zabírá hodně času, pak

by mě zajímalo, kde ho bereš. Zároveň totiž vedeš tým studentů,

marsonautů, kteří na zemědělce

pěstují zeleninu bez hlíny a s minimem vody.

Vymysleli si, že zkusíme pěstovat

zeleninu jako na Marsu. Nejvíc práce doteď bylo se stavbou laboratoře.

Zatím v ní testujeme podmínky

a teprve začínáme dělat výzkum.

Už vám něco vyrostlo?

Pomalu nám rostou ředkvičky a bazalka. Chystáme se na salát.

A ochutnali jste?

Ne, čeká nás teprve sklizeň. A víc

nás zajímá, jak to vyrostlo a jaké to

má jiné vlastnosti než ty nutriční.

Škoda. Prý spoluvlastníš

cateringovou agenturu.

Kdepak, to byla jakási mediální

zkratka. Jen jsem pomáhal kamarádovi Hugovi Hromasovi [rozhovor

s Hugem Hromasem najdete na str. 110

– pozn. red.], se kterým jsem pár let

objížděl svatby a vařil, ale vždycky

jen jako pomocník.

Krom toho vystupuješ na debatách, festivalech…

Počkej! Zrovna dneska jsem

někomu psal, že už nemůžu a co

všechno dělám. Komu to bylo…

tady. (Ukazuje seznam přes celý

displej telefonu.) Věnoval jsem se na

Oddělení kosmické fyziky vývoji

přípravků pro tu anténu, učím se

programovat kvůli datové analytice

na doktorátu, pak samotný doktorát, vedu marsonauty, k tomu mám

tu popularizaci… Budu to muset

nějak rozumně omezit.

Do toho sportuješ.

Okrajově. Teď jsem zprovoznil kolo

a chci začít s triatlonem, protože

sport je cesta, jak trochu balancovat

a čistit si hlavu.

Mě zajímá právě ten balanc. Blbá

otázka: kde bereš energii?

Často to funguje spíš tak, že se

nechám vláčet. Cítím zodpovědnost vůči ostatním, tak se kousnu

a práci dotáhnu. Mám asi nějakou

predispozici občas se trochu zmáčknout, ale není to úplně udržitelné.

Chodí to v cyklech: jedu tolik, že

mi z toho není dobře, jenže když

47