Třeba Jeff Bezos [majitel Amazonu
a soukromé kosmické agentury Blue
Origin, pozn. red.]. Přistupuje k tomu
opačně: drží vývoj pod pokličkou,
stranou lidí, jen občas relativně
potichu otestují raketu.
A ve veřejném sektoru, třeba
v NASA?
Síla NASA je právě v tom, že mají
hromadu lidí pracujících v součinnosti a nevyčnívá z toho žádný
memelord a král Twitteru. Vyzdvihl
bych třeba jejich Laboratoř proudového pohonu, JPL, kde vyvíjejí ty
nejzajímavější věci jako marsovská
vozítka, ale přitom nemají tendenci
nafukovat bubliny. Jestli bych chtěl
někam na stáž, tak tam.
Kdybys jim poslal životopis,
pomohla by ti ocenění jako to od
The Financial Times?
Ledaže bych se rozhodl přihlásit na
stáž do PR oddělení.
Kudy tam tedy vede cesta?
Kdybych to věděl, tak tam asi jsem.
Americký kosmický výzkum je do
velké míry specifický tím, že je hromada pozic přístupná jen americkým občanům. Každopádně mám
tolik starostí tady, že nevím, jestli
bych tomu úplně pomohl, kdybych
začal rýpat do dalšího projektu.
Tak pojďme ke tvé současné
práci. Byls tváří vývoje antény,
která bude při příští misi na Mars
detekovat v atmosféře blesky. Teď
jsem zaslechl, že odcházíš.
To by mi asi ublížili, kdyby slyšeli, že jsem byl tváří projektu. Je
otázka, jestli to byla čistě moje
chyba, nebo nějaký šum mezi
mnou a médii, když se mi nepovedlo předat informaci, že na tom dělá
tým hromady šikovných lidí a moje
role byla menší, než mi proti mojí
vůli přisuzovali. Mým největším
příspěvkem byl vývoj a testování
přípravků určených k vibračním
testům antény.
Rozumím. Ale rozhovor nepůjdu
dělat s týmem. Vždycky si vytáhnu jednoho člověka.
Nicméně jsem svoje úkoly na tom
projektu dokončil a začal se věnovat doktorátu.
O čem děláš dizertaci?
O šíření elektromagnetického vlnění v okolí Země a ostatních planet.
Zatím je to boj, přešel jsem z jiného
oboru a jsem extrémně nejistý.
Vystudoval jsem strojní inženýrství a teď dělám fyziku plazmatu.
Právě ve fyzice a matematice mám
rezervy a bere mi hodně času věci
pochopit tak, jak je spolužáci z matfyzu chápou hned.
Když to zabírá hodně času, pak
by mě zajímalo, kde ho bereš. Zároveň totiž vedeš tým studentů,
marsonautů, kteří na zemědělce
pěstují zeleninu bez hlíny a s minimem vody.
Vymysleli si, že zkusíme pěstovat
zeleninu jako na Marsu. Nejvíc práce doteď bylo se stavbou laboratoře.
Zatím v ní testujeme podmínky
a teprve začínáme dělat výzkum.
Už vám něco vyrostlo?
Pomalu nám rostou ředkvičky a bazalka. Chystáme se na salát.
A ochutnali jste?
Ne, čeká nás teprve sklizeň. A víc
nás zajímá, jak to vyrostlo a jaké to
má jiné vlastnosti než ty nutriční.
Škoda. Prý spoluvlastníš
cateringovou agenturu.
Kdepak, to byla jakási mediální
zkratka. Jen jsem pomáhal kamarádovi Hugovi Hromasovi [rozhovor
s Hugem Hromasem najdete na str. 110
– pozn. red.], se kterým jsem pár let
objížděl svatby a vařil, ale vždycky
jen jako pomocník.
Krom toho vystupuješ na debatách, festivalech…
Počkej! Zrovna dneska jsem
někomu psal, že už nemůžu a co
všechno dělám. Komu to bylo…
tady. (Ukazuje seznam přes celý
displej telefonu.) Věnoval jsem se na
Oddělení kosmické fyziky vývoji
přípravků pro tu anténu, učím se
programovat kvůli datové analytice
na doktorátu, pak samotný doktorát, vedu marsonauty, k tomu mám
tu popularizaci… Budu to muset
nějak rozumně omezit.
Do toho sportuješ.
Okrajově. Teď jsem zprovoznil kolo
a chci začít s triatlonem, protože
sport je cesta, jak trochu balancovat
a čistit si hlavu.
Mě zajímá právě ten balanc. Blbá
otázka: kde bereš energii?
Často to funguje spíš tak, že se
nechám vláčet. Cítím zodpovědnost vůči ostatním, tak se kousnu
a práci dotáhnu. Mám asi nějakou
predispozici občas se trochu zmáčknout, ale není to úplně udržitelné.
Chodí to v cyklech: jedu tolik, že
mi z toho není dobře, jenže když
47