Narodil se v roce 1926 do židovské

rodiny v newyorském Bronxu. Otec

David přišel do Spojených států

z Polska, matka Rae z Ruska. Se

svými rodiči měl vřelý vztah. David

mu předal svou lásku k literatuře

a vědě, dokonce mu ji vepsal i do

jména: Murray Newton Rothbard.

V pěti letech Murray plynule četl,

pomáhal si při tom encyklopedií

Britannica. Židovský původ a láska

k učení mu na oblíbenosti mezi

vrstevníky nepřidaly. Ve státní

škole přeskočil několik tříd, starší

děti ho ale šikanovaly. David proto

synka zapsal na lekce boxu. Murray

naštěstí brzy získal stipendium na

soukromé škole, kde vedle kvalitního vzdělání našel i kamarády.

Po studiu na Birch Wathen ho

přijali na Kolumbijskou univerzitu

v New Yorku. Ze statistiky, která jej

nudila, přešel na matematiku. Měl

výborné známky ve všech předmětech kromě tělocviku. U odvodu

ho za druhé světové války ihned

vyřadili pro fyzickou slabost.

Rok po válce začal na Kolumbijské univerzitě učit George Stigler,

později slavný ekonomický nobelista. Zatímco jeho kritická analýza

regulace cen a nájmů mezi ostatními studenty vyvolala pobouření,

Rothbard byl nadšený. Krátce poté

píše jeden ze svých prvních publikovaných článků, ve kterém varuje,

že regulace cen způsobuje bujení

černého trhu a obecný nedostatek

zboží.

roku 1819) analyzovala příčiny,

průběh a následky jedné z prvních

hospodářských krizí Spojených států. Dodnes se v souvislosti s dvě stě

let starými událostmi hojně cituje.

V roce 1963 publikuje America’s 

Great Depression (Velkou americkou

depresi), analýzu krize let 1929–

1939 optikou Hayekovy a Misesovy

teorie hospodářského cyklu. Historická data podle Rothbarda potvrzují, že hospodářské krize způsobuje

úvěrová expanze, vyvolaná umě-

NEPŘÁTELÉ STÁTU

Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu

Nepřátelé státu představujeme

životní osudy a odkaz osobností,

které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.

  Bruno Leoni (1/2019)

  Henry Hazlitt (2/2019)

 riedrich August von Hayek (3/2019)

F

 udwig von Mises (4/2019)

L

 

Murray N. Rothbard

 rederick Douglass

F

(v příštím čísle)

DLOUHÉ PRSTY STÁTU

lým snižováním úrokových měr ze

strany centrálních bank. Logicky

tak dospěl ke kritice stimulačního

balíčku Nový úděl: „Pokud vláda

vskutku usiluje nikoli o prohloubení, nýbrž o zmírnění deprese, pak je

jedinou adekvátní cestou laissez-faire – nechat ekonomiku na pokoji.“

Po získání magisterského titulu

v roce 1948 začal pracovat na doktorátu z ekonomie. Dizertační práce

s názvem The Panic of 1819 (Panika

Roku 1962 vydává Zásady ekonomie.

Původně měly být stravitelnějším

a stručněji podaným Lidským jedná-

ním Ludwiga von Mises, při psaní se

ale rozvinuly do plnohodnotného

pojednání o rakouské ekonomické

škole. K ekonomické vědě Rothbard

přispívá analýzou problematiky

monopolů. Ty podle něj na volném

trhu čelí stejným problémům jako

státní podniky v prostředí socialismu, a jejich moc tudíž potlačuje

konkurence. Také zde jako jeden

z prvních aplikuje ekonomickou

analýzu na problematiku duševního

vlastnictví.

Součástí Zásad ekonomie bylo osm

kapitol, které původní vydavatel

z prvního vydání odstranil, prý

byla tato část knihy „příliš anarchistická“. Kapitoly vyšly až roku

1970. Jádrem této Ekonomie státních

zásahů je rozdělení státních zásahů

na autistické intervence, kterými

stát zakazuje či vynucuje jednání

týkající se pouze jedinců (například

trestání takzvaných zločinů bez

oběti), binární intervence, nastolující vynucený vztah mezi jedincem

a státem (vojenské odvody či výběr

daní), a triangulární intervence,

regulující vztahy mezi dvěma jedinci (zákonné požadavky na licence

či minimální mzdu). V závěru

Rothbard vysvětluje: „Nakonec

existují pouze dva typy vztahů:

svobodné aneb dobrovolné a vynucené aneb hegemonické. (…) Čím

více ve společnosti převládá tržní

princip, tím víc v ní bude svobody

a prosperity. A naopak čím silnější

je princip hegemonie, tím spíš bude

společnost otrokářská a chudá.“

PO BOKU HIPÍKŮ

Mezi lety 1941 až 1973 se Spojené

státy zapojily do tří velkých válek:

druhé světové, korejské a vietnamské. Zatímco stará pravice byla výrazně protiválečná, nová generace

91