Narodil se v roce 1926 do židovské
rodiny v newyorském Bronxu. Otec
David přišel do Spojených států
z Polska, matka Rae z Ruska. Se
svými rodiči měl vřelý vztah. David
mu předal svou lásku k literatuře
a vědě, dokonce mu ji vepsal i do
jména: Murray Newton Rothbard.
V pěti letech Murray plynule četl,
pomáhal si při tom encyklopedií
Britannica. Židovský původ a láska
k učení mu na oblíbenosti mezi
vrstevníky nepřidaly. Ve státní
škole přeskočil několik tříd, starší
děti ho ale šikanovaly. David proto
synka zapsal na lekce boxu. Murray
naštěstí brzy získal stipendium na
soukromé škole, kde vedle kvalitního vzdělání našel i kamarády.
Po studiu na Birch Wathen ho
přijali na Kolumbijskou univerzitu
v New Yorku. Ze statistiky, která jej
nudila, přešel na matematiku. Měl
výborné známky ve všech předmětech kromě tělocviku. U odvodu
ho za druhé světové války ihned
vyřadili pro fyzickou slabost.
Rok po válce začal na Kolumbijské univerzitě učit George Stigler,
později slavný ekonomický nobelista. Zatímco jeho kritická analýza
regulace cen a nájmů mezi ostatními studenty vyvolala pobouření,
Rothbard byl nadšený. Krátce poté
píše jeden ze svých prvních publikovaných článků, ve kterém varuje,
že regulace cen způsobuje bujení
černého trhu a obecný nedostatek
zboží.
roku 1819) analyzovala příčiny,
průběh a následky jedné z prvních
hospodářských krizí Spojených států. Dodnes se v souvislosti s dvě stě
let starými událostmi hojně cituje.
V roce 1963 publikuje America’s
Great Depression (Velkou americkou
depresi), analýzu krize let 1929–
1939 optikou Hayekovy a Misesovy
teorie hospodářského cyklu. Historická data podle Rothbarda potvrzují, že hospodářské krize způsobuje
úvěrová expanze, vyvolaná umě-
NEPŘÁTELÉ STÁTU
Zasvětili svůj život boji za svobodu. Revolucionáři, filozofové, ekonomové a podnikatelé. V seriálu
Nepřátelé státu představujeme
životní osudy a odkaz osobností,
které se nebály myšlence svobodné společnosti obětovat všechno.
Bruno Leoni (1/2019)
Henry Hazlitt (2/2019)
riedrich August von Hayek (3/2019)
F
udwig von Mises (4/2019)
L
Murray N. Rothbard
rederick Douglass
F
(v příštím čísle)
DLOUHÉ PRSTY STÁTU
lým snižováním úrokových měr ze
strany centrálních bank. Logicky
tak dospěl ke kritice stimulačního
balíčku Nový úděl: „Pokud vláda
vskutku usiluje nikoli o prohloubení, nýbrž o zmírnění deprese, pak je
jedinou adekvátní cestou laissez-faire – nechat ekonomiku na pokoji.“
Po získání magisterského titulu
v roce 1948 začal pracovat na doktorátu z ekonomie. Dizertační práce
s názvem The Panic of 1819 (Panika
Roku 1962 vydává Zásady ekonomie.
Původně měly být stravitelnějším
a stručněji podaným Lidským jedná-
ním Ludwiga von Mises, při psaní se
ale rozvinuly do plnohodnotného
pojednání o rakouské ekonomické
škole. K ekonomické vědě Rothbard
přispívá analýzou problematiky
monopolů. Ty podle něj na volném
trhu čelí stejným problémům jako
státní podniky v prostředí socialismu, a jejich moc tudíž potlačuje
konkurence. Také zde jako jeden
z prvních aplikuje ekonomickou
analýzu na problematiku duševního
vlastnictví.
Součástí Zásad ekonomie bylo osm
kapitol, které původní vydavatel
z prvního vydání odstranil, prý
byla tato část knihy „příliš anarchistická“. Kapitoly vyšly až roku
1970. Jádrem této Ekonomie státních
zásahů je rozdělení státních zásahů
na autistické intervence, kterými
stát zakazuje či vynucuje jednání
týkající se pouze jedinců (například
trestání takzvaných zločinů bez
oběti), binární intervence, nastolující vynucený vztah mezi jedincem
a státem (vojenské odvody či výběr
daní), a triangulární intervence,
regulující vztahy mezi dvěma jedinci (zákonné požadavky na licence
či minimální mzdu). V závěru
Rothbard vysvětluje: „Nakonec
existují pouze dva typy vztahů:
svobodné aneb dobrovolné a vynucené aneb hegemonické. (…) Čím
více ve společnosti převládá tržní
princip, tím víc v ní bude svobody
a prosperity. A naopak čím silnější
je princip hegemonie, tím spíš bude
společnost otrokářská a chudá.“
PO BOKU HIPÍKŮ
Mezi lety 1941 až 1973 se Spojené
státy zapojily do tří velkých válek:
druhé světové, korejské a vietnamské. Zatímco stará pravice byla výrazně protiválečná, nová generace
91