NEPŘÁTELÉ STÁTU  @KryptoJoseph

konzervativců se přiklonila k zahraničním intervencím. Rothbard

tak s překvapením zjistil, že se

v mnoha tématech shodne s levicí.

Jak glosoval ve svých vzpomínkách,

střídavě ho označovali za radikálního pravičáka, radikálního levičáka,

fašistu i komunistu, to kvůli mnoha

zdánlivě absurdním aliancím v jednotlivých tématech. Protiválečných

protestů se například účastnil po

boku maoistických studentů.

Rothbard dospěl k poznání, že dělení

na levici a pravici už nedává smysl.

Ve většině ekonomických témat se

shodoval s pravicí, v otázce občanských svobod a nakládání s vlastním

tělem zase s levicí. V šedesátých

letech se Rothbard společně s dalšími zastánci svobody začíná věnovat

rozvíjení politické filozofie libertarianismu. Roku 1971 vzniká Libertariánská strana a Rothbard se aktivně věnuje sestavování programu. O tři roky

později zakládá s podporou miliardáře Charlese Kocha dodnes vlivný

think tank Cato Institute, ze kterého

však byl později pro své radikální

protistátní názory vystrnaděn.

PROTI SEKTÁŘSTVÍ

Počátkem sedmdesátých let se

libertarianismus ve Spojených

státech dostává do módy a spolu

s ním i Rothbardovy texty. Jeho

články, komentáře a rozhovory

s ním se objevují v New York Times,

Newsweeku, Times či Wall Street Journalu. Velké nakladatelství Macmillan žádá Rothbarda o knihu, která

by jasně vysvětlila podstatu libertarianismu. Roku 1973 tak vychází

Manifest svobody.

Rothbard nejprve poukazuje na

odvěký střet moci a svobody,

který v osmnáctém století vrcholí

92

americkou a francouzskou revolucí. Francouzská rychle skončila

tyranií, americká měla větší úspěch.

Ani ten ale neměl dlouhého trvání:

ratifikace Ústavy, založení federace, stvoření centrální banky a stálé

armády znamenaly návrat převahy

moci nad svobodou. Rothbard dále

představuje myšlenky, na kterých

libertarianismus stojí, tedy přirozená lidská práva na vlastnictví

vlastního těla a mysli a plodů jejich

práce. Z těchto axiomů vychází

princip neagrese (vyjma obrany)

a nedotknutelnost soukromého

vlastnictví.

KAM BYCH JEZDIL

Pouhá bibliografie všech vydaných Rothbardových textů čítá

62 stran.

Téměř 42 let byl ženatý s JoAnn.

Děti neměli.

Celý život trpěl fobií z cestování

a výšek, téměř neopouštěl New

York.

Čtyřistastránkový text Rothbard

zakončuje s typickým optimismem:

„Libertarianismus nakonec zvítězí,

protože je jako jediný kompatibilní

s podstatou člověka a světa. Pouze

svoboda přináší lidem prosperitu,

naplnění a štěstí.“

Byla by ale chyba považovat Rothbarda za naivního snílka, který věří

v automatické vítězství svobody. Ve

svých textech rozebíral dvě typická

ohrožení libertariánských myšlenek: sektářství a oportunismus.

S oběma se v životě setkal. Newyorský kroužek Ayn Randové trpěl

silným kultem osobnosti a časem se

z něj stala ezoterická sekta, kterou

okolní svět nemohl brát vážně.

Kvůli oportunismu, tedy vidině politické moci a sponzorských peněz,

zase Rothbarda vystrnadili z několika think tanků a časopisů.

Sám byl pragmatik a navrhoval

podporovat byť sebemenší krůčky

ke svobodě, ale nezapomínat při

tom na konečný cíl v podobě plně

svobodné, bezstátní společnosti.

KONEČNĚ PROFESOREM

V letech 1966 až 1986 vyučoval

ekonomii na Brooklynském polytechnickém institutu. Ač jej učení

bavilo, jeho pozice nebyla nijak

významná, studenti neměli o ekonomii valný zájem a kolegové z katedry byli dle Rothbardových slov

samí marxisté. Teprve roku 1986

získal plnohodnotnou profesuru na

Nevadské univerzitě v Las Vegas.

Zde konečně mohl oslovit stovky

studentů se zájmem o probíranou

látku. Mnoho z nich poté své vzdělání dále prohlubovalo v Institutu

Ludwiga von Mises, který Rothbard

v roce 1982 pomohl založit.

Ve svém posledním velkém díle An

Austrian Perspective on the History of

Economic Thought (Historie ekonomického myšlení pohledem

rakouské školy) oživuje Rothbard

myšlenky polozapomenutých ekonomických velikánů a také kritizuje

„otce ekonomie“ Adama Smithe,

který údajně svedl ekonomické

myšlení na nesprávnou cestu.

Dvousvazkový spis, na kterém

Rothbard pracoval s přestávkami

dvacet let, vyšel několik měsíců po

jeho smrti v roce 1995.