BIO @kamfila
Prohrabávat se všemožnými Playgirls, Hotýlky v srdci Evropy, Divokými pivy nebo Kanárskými spojkami
dopodrobna nelze, už jenom proto,
že jsou samy ušpiněné tím, co
povrchně a pokrytecky kritizují,
a není u nich vůbec jasný jakýkoli
tvůrčí záměr. Jistou kultivovanost
nacházíme snad jenom ve čtvrtém
díle ságy Dušana Kleina Konec
básníků v Čechách, která na krátké
ploše kondenzovaně ukazuje snad
všechny znaky rané podnikatelské
éry, kdy se z medicíny jako pomáhající disciplíny odštěpily komerční
plastická chirurgie a šarlatánské
léčitelství. Příznačné je, že hlavní
hrdina Štěpánek se ke všemu staví
z pozice nezúčastněného pozorovatele, a to i ve chvíli, kdy vymýšlí
reklamní slogany nebo se nechává
obšťastňovat v nevěstinci. Jako by
tu ani nebyl, jako by reprezentoval
Louka, „zkrotí“ ruského okupanta,
čímž se převrátí role mezi větším
a menším, polidští ho a zároveň
mu pomůže znovu se potkat
s maminkou. Sám se po převratu
vrací do filharmonie a při návratu
dirigenta Rafaela Kubelíka hraje
na náměstí i před zraky ženy, s níž
zplodil nové dítě. Kýč jak bič, ale
nakonec jeden z mála pozitivních
filmů té doby, které před sebou
vidí světlé zítřky.
ZNEUZNANÍ CHCÍPÁCI
Mnohem rozsáhlejší množinu pak
tvoří tzv. chcípácké filmy, což je
zažitý termín pro snímky, v nichž
se hlavní hrdinové neustále litují,
jak to mají těžké. Pochlastávají,
fetují, bloudí a blouzní, většinou
s představou, že jsou nedocenění
umělci a možná i nepochopení
SOUČASNÝ ČESKÝ KOMERČNĚ ÚSPĚŠNÝ
FILM SE NEODEHRÁVÁ PŘESNĚ NIKDY
A NIKDE, JE JEN OBECNINOU, NEOBTĚŽUJE
VÁS DETAILY REALITY.
ty „obyčejné, slušné lidi“, kteří se
do ničeho nezapojují a jen melancholicky pohrouženi do sebe sledují
tempo změn. Na rozdíl od hrdinů
ostatních filmů se Štěpánek nechce
zamazat a poskytuje nám tak iluzi,
že to jde. Typická pro tuto éru je
distance k minulosti i přítomnosti.
Vyložených vítězů revoluce najdeme málo. Napadá mě jen Kolja
(1996) od Svěráků, v němž hlavní
hrdina, vyhozený filharmonik
110
mesiáši. Začalo to nejspíš v roce
1996 Kamenným mostem Tomáše
Vorla a pokračovalo snímky typu
Mrtvej brouk, Kanárek, Anděl Exit,
Kabriolet a postupně v různých
snímcích Bohdana Slámy (především Čtyři slunce) nebo i povedených komediích jako Knoflíkáři,
Rok ďábla či Mistři.
Základ je pořád stejný: hrdina-muž
je přemožen životem v konzumní
společnosti, snaží se o únik, ale ni-
čeho nedosáhne. Občas se dotkne
něčeho duchovního, často hranice
šílenství. Většina těchto filmů ale
není spirituálních, spíš jde jen
o nápodoby špatně odkoukaného
amerického nezávislého filmu. Ve
výsledku jsou výrazem zoufalství
ze svobody. Kladou si otázku, co
s ní, a zároveň si hned odpovídají, že tržní prostředí ničí lidskou
individualitu a ubíjí kreativitu.
Jedinou správnou odpovědí na to
je sebedestrukce. Součástí těchto
filmů je i pohrdání ženami, vyobrazenými jako nadržené matróny
nebo éterické přeludy.
Chcípácký film není žánr s pevnými pravidly a žádný tvůrce se
k němu oficiálně nehlásí. Každopádně jde o jeden z nejvýraznějších proudů české kinematografie,
do nějž spadají desítky titulů.
Jeden z mála zvládnutých a zábavných snímků s touto tematikou je
Akumulátor 1 Jana Svěráka z roku
1994. Podobenství a zároveň parodie na západní akční filmy, v němž
z hrdiny vysávají duševní energii
televizní přístroje. Film se otírá
o nastupující konzumerismus, proti němuž ale stojí podobně falešné
new age duchovno s poučkami
o práci s různými nadpřirozenými
energiemi. Hrdina vítězí, protože
se sám stane akčním jako filmy,
z nichž si utahuje.
LIFESTYLE Z KATALOGU
Ani podnikatelské komedie, ani
převážně dramatické chcípácké
filmy ale neměly a nemají trvalý
komerční potenciál. A tak se jediným opravdu úspěšným žánrem
zasazeným do současnosti staly
lifestylové komedie, jejichž kořeny
vedou ke S tebou mě baví svět Marie
Poledňákové. Ta v novém režimu