SONDA @A _Rychlikova
BYDLENÍ NAD ZLATO
Nůžky mezi lidmi žijícími ve vlastním a v nájmu se
rozevírají – a z hledání dostupného bydlení se ve velkých
městech stává hororová zkušenost.
APOLENA RYCHLÍKOVÁ
Před univerzitní kantýnou v Lyonu
se v půlce listopadu pokusil upálit
člověk. „Nemám na nájem,“ vzkázal dvaadvacetiletý student. Něco
takového znají i obyvatelé a obyvatelky velkých českých měst.
Chcete normálně bydlet? Připravte
si peněženky, nulová očekávání
a číslo na terapeuta.
26
PROBLÉM STOUPÁ VÝŠ
„Jediné moje štěstí je, že se nám nájem zvyšuje jenom jednou za tři roky.
Máme totiž smlouvu na dobu neurčitou, u které to podle zákona nejde
častěji a vždy maximálně o dvacet
procent. Schválně, tipněte si, o kolik
to pokaždé naroste,“ říká mi rezigno-
vaně důchodkyně Věra z pražského
sídliště, na hony vzdáleného od
centra. Aby přežila, přivydělává si
doučováním. „Když jsem před třiceti
lety zvonila za svobodu, nemyslela
jsem si, že své stáří strávím ve stresu,
že přijdu o desetiletí budovaný
domov,“ dodává lakonicky a v jejích
očích je vidět zklamání.