SONDA @A _Rychlikova

BYDLENÍ NAD ZLATO

Nůžky mezi lidmi žijícími ve vlastním a v nájmu se

rozevírají – a z hledání dostupného bydlení se ve velkých

městech stává hororová zkušenost.

APOLENA RYCHLÍKOVÁ

Před univerzitní kantýnou v Lyonu

se v půlce listopadu pokusil upálit

člověk. „Nemám na nájem,“ vzkázal dvaadvacetiletý student. Něco

takového znají i obyvatelé a obyvatelky velkých českých měst.

Chcete normálně bydlet? Připravte

si peněženky, nulová očekávání

a číslo na terapeuta.

26

PROBLÉM STOUPÁ VÝŠ

„Jediné moje štěstí je, že se nám nájem zvyšuje jenom jednou za tři roky.

Máme totiž smlouvu na dobu neurčitou, u které to podle zákona nejde

častěji a vždy maximálně o dvacet

procent. Schválně, tipněte si, o kolik

to pokaždé naroste,“ říká mi rezigno-

vaně důchodkyně Věra z pražského

sídliště, na hony vzdáleného od

centra. Aby přežila, přivydělává si

doučováním. „Když jsem před třiceti

lety zvonila za svobodu, nemyslela

jsem si, že své stáří strávím ve stresu,

že přijdu o desetiletí budovaný

domov,“ dodává lakonicky a v jejích

očích je vidět zklamání.