PRAVICE VEDLE,
LEVICE TAKY
Pravicoví zastupitelé a radní trpí
mylnými představami o automobilech a podporují jejich dotování státem bez ohledu na tržní
principy. Levice má zase problém
s výstavbou. Sebelépe míněná regulace nájmů a vlastnictví
může být lákavá, ale má krátkodobý efekt: zvýhodní současné
obyvatele na úkor budoucích
a zpomalí nebo úplně zastaví už
teď chybějící výstavbu.
Debata, jestli má být výstavba
spíš soukromá, nebo veřejná, je
potřebná, ale vedlejší. „Zeleno-rudá“ Vídeň kraluje žebříčkům
kvality života i proto, že ročně
postaví 13 tisíc bytů. Víc než Praha, Manhattan a Houston dohromady. Z toho 8700 nabízejí soukromí developeři.
Tvar typického bytu nevychází
z představy o dobrém bydlení, ale
z kapacity podzemní garáže a povinných 90 minut přímého slunce
na 30 procent plochy 1. března.
Bez ohledu na to, jestli zrovna
nejsou lidé v práci nebo že tomu
nevyhoví většina starých budov.
Normy jsou navrhovány především pro mimoměstskou zástavbu,
které se ta městská musí podřídit.
Například absurdně přísná metodika měření hluku, která komplikuje
rozšiřování tramvajových tratí ve
městech, pochází z ústavu v Ústí
nad Orlicí, vzdáleného od nejbližší
tramvajové sítě 75 kilometrů.
Nová rezidenční výstavba nabízí
prakticky jen dvě postavitelné
typologie: bytový dům nebo rodinný dům, v nervózních barvách
a tvarech. Všechno ostatní je drahé a vzácné, protože je většinou
v rozporu s regulacemi.
BUĎME SI BLÍŽ
Chybějící budovy a nadměrné
volné plochy ve městech nejsou
jen sociální, ale hlavně ekologický
problém. Města jsou paradoxně
nejekologičtějším typem osídlení,
vysoká hustota zalidnění šetří
krajinu koncentrací funkcí do výšky
místo do šířky.
Zastavování krajiny narušuje
přirozený koloběh vody, zvyšuje
vzdálenosti mezi budovami, zvyšuje
energetickou náročnost a nároky
na automobilovou infrastrukturu, zvyšuje počet vyasfaltovaných
ploch a plýtvá veřejnými rozpočty.
Obyvatel Prahy má přes vyšší konzumaci o 40 procent nižší uhlíkovou stopu, než je český průměr,
protože se vysoké budovy stíní
a izolují navzájem a k běžnému
životu na menší ploše není potřeba
tolik energií z fosilních paliv. Recyklování odpadu a papírová brčka
jsou fajn, ale nejvíc pro klima udělá
vaše adresa.
Zabránění výstavby na vhodném
místě neznamená, že se nic nepostaví. Postaví, ale za městem,
v menších objemech a na násobně
větší ploše, na úkor skutečné přírody. Boj proti suchu je důležitý a je
skvělý nápad umísťovat retenční
prvky do volných ploch, ale je to
až druhý nejlepší nápad po doplnění příliš roztahané periferie domy
a ulicemi a ponechání vodního cyklu v opravdové přírodě na pokoji.
AŤ NADÁVAJÍ VŠICHNI
Ideální město neexistuje, ale dobrá
městská politika se pozná tak, že
taxikáři láteří na šikanu aut, památkáři na příliš nových stromů a aktivisté na nadbíhání developerům.
V českých městech čelíme dilematu. Nová výstavba je zjevně nutná,
ale je rozumné ji podporovat, když
je tak špatná? Je možné přivřít oči
nad nekvalitními typologiemi a nevkusnými fasádami?
Je. Víc kvality získáme, jen když se
bude stavět víc a za jednodušších
podmínek. Teprve to umožní vstoupit na trh i developerům, kteří by se
mohli na kvalitu zaměřit. A kratší
doba výstavby by pak kvalitu mohla
zaplatit. Pokud se soustředíme ve
městech jen na krásu, především tu
starou, nemůžeme se divit, že jsou
byty drahé a nejlepší části měst jsou
kulisy pro turisty.
PETER BEDNÁR
Architekt a urbanista v kanceláři Jakub Cigler Architekti. Studoval a pracoval v USA, Holandsku
a Číně. Věnuje se převážně plánování městských struktur, krajině
a veřejnému prostoru. Jeho práce s různými týmy získaly přes 30
ocenění a jeden projekt se v roce
2011 dostal na americkou známku v hodnotě 45 centů. Současná
hodnota známky je zřejmě stále
45 centů.
33