PRAVICE VEDLE,

LEVICE TAKY

Pravicoví zastupitelé a radní trpí

mylnými představami o automobilech a podporují jejich dotování státem bez ohledu na tržní

principy. Levice má zase problém

s výstavbou. Sebelépe míněná regulace nájmů a vlastnictví

může být lákavá, ale má krátkodobý efekt: zvýhodní současné

obyvatele na úkor budoucích

a zpomalí nebo úplně zastaví už

teď chybějící výstavbu.

Debata, jestli má být výstavba

spíš soukromá, nebo veřejná, je

potřebná, ale vedlejší. „Zeleno-rudá“ Vídeň kraluje žebříčkům

kvality života i proto, že ročně

postaví 13 tisíc bytů. Víc než Praha, Manhattan a Houston dohromady. Z toho 8700 nabízejí soukromí developeři.

Tvar typického bytu nevychází

z představy o dobrém bydlení, ale

z kapacity podzemní garáže a povinných 90 minut přímého slunce

na 30 procent plochy 1. března.

Bez ohledu na to, jestli zrovna

nejsou lidé v práci nebo že tomu

nevyhoví většina starých budov.

Normy jsou navrhovány především pro mimoměstskou zástavbu,

které se ta městská musí podřídit.

Například absurdně přísná metodika měření hluku, která komplikuje

rozšiřování tramvajových tratí ve

městech, pochází z ústavu v Ústí

nad Orlicí, vzdáleného od nejbližší

tramvajové sítě 75 kilometrů.

Nová rezidenční výstavba nabízí

prakticky jen dvě postavitelné

typologie: bytový dům nebo rodinný dům, v nervózních barvách

a tvarech. Všechno ostatní je drahé a vzácné, protože je většinou

v rozporu s regulacemi.

BUĎME SI BLÍŽ

Chybějící budovy a nadměrné

volné plochy ve městech nejsou

jen sociální, ale hlavně ekologický

problém. Města jsou paradoxně

nejekologičtějším typem osídlení,

vysoká hustota zalidnění šetří

krajinu koncentrací funkcí do výšky

místo do šířky.

Zastavování krajiny narušuje

přirozený koloběh vody, zvyšuje

vzdálenosti mezi budovami, zvyšuje

energetickou náročnost a nároky

na automobilovou infrastrukturu, zvyšuje počet vyasfaltovaných

ploch a plýtvá veřejnými rozpočty.

Obyvatel Prahy má přes vyšší konzumaci o 40 procent nižší uhlíkovou stopu, než je český průměr,

protože se vysoké budovy stíní

a izolují navzájem a k běžnému

životu na menší ploše není potřeba

tolik energií z fosilních paliv. Recyklování odpadu a papírová brčka

jsou fajn, ale nejvíc pro klima udělá

vaše adresa.

Zabránění výstavby na vhodném

místě neznamená, že se nic nepostaví. Postaví, ale za městem,

v menších objemech a na násobně

větší ploše, na úkor skutečné přírody. Boj proti suchu je důležitý a je

skvělý nápad umísťovat retenční

prvky do volných ploch, ale je to

až druhý nejlepší nápad po doplnění příliš roztahané periferie domy

a ulicemi a ponechání vodního cyklu v opravdové přírodě na pokoji.

AŤ NADÁVAJÍ VŠICHNI

Ideální město neexistuje, ale dobrá

městská politika se pozná tak, že

taxikáři láteří na šikanu aut, památkáři na příliš nových stromů a aktivisté na nadbíhání developerům.

V českých městech čelíme dilematu. Nová výstavba je zjevně nutná,

ale je rozumné ji podporovat, když

je tak špatná? Je možné přivřít oči

nad nekvalitními typologiemi a nevkusnými fasádami?

Je. Víc kvality získáme, jen když se

bude stavět víc a za jednodušších

podmínek. Teprve to umožní vstoupit na trh i developerům, kteří by se

mohli na kvalitu zaměřit. A kratší

doba výstavby by pak kvalitu mohla

zaplatit. Pokud se soustředíme ve

městech jen na krásu, především tu

starou, nemůžeme se divit, že jsou

byty drahé a nejlepší části měst jsou

kulisy pro turisty.

PETER BEDNÁR

Architekt a urbanista v kanceláři Jakub Cigler Architekti. Studoval a pracoval v USA, Holandsku

a Číně. Věnuje se převážně plánování městských struktur, krajině

a veřejnému prostoru. Jeho práce s různými týmy získaly přes 30

ocenění a jeden projekt se v roce

2011 dostal na americkou známku v hodnotě 45 centů. Současná

hodnota známky je zřejmě stále

45 centů.

33