ROZHOVOR @ondrejtuma
bohatí Asiati, který v Hollywoodu
nechtěli dlouho natočit. Producenti
říkali, že to je minoritní téma, které
v Americe nepofrčí. Nakonec to byl
obrovský úspěch po celém světě.
Pochopili, že komerčně úspěšné
můžou být i filmy o menšinách.
A co se týče kampaně MeToo, zkušeností žen se sexuálním obtěžováním bylo tolik, že už to nešlo řešit
jinak. Potkala jsem spoustu šikovných žen na důležitých pozicích
v americkém filmovém průmyslu.
Všechny se v podstatě shodují, že
nebýt zemětřesení, které MeToo
spustilo, nikdy by nedostaly
příležitost. Bylo nutné nabourat
patriarchální model, který v Hollywoodu fungoval. Rozhodně bych
ale neřekla, že je všechno vyřešené. Pořád je tam dost dinosaurů,
kteří si myslí, že filmy umějí točit
jen muži a že ženy mají buď hrát,
nebo nosit kafe.
42
Nebude těm šikovným ženám ve
vedoucích pozicích každý předhazovat, že dosáhly úspěchu jen
díky MeToo?
I když si to někteří muži možná
myslí, rozhodně si to už netroufnou
říct nahlas. Ale chápu, kam tím
míříte. Mně se taky nelíbí, že by
se na ženy mělo pohlížet jako na
diskriminovanou skupinu, kterou
je potřeba protežovat. Když nějaké
studio vyhlásí, že nový seriál budou
režírovat jenom ženy, protože
chuděry doteď nemohly dělat nic,
je to blbost. Nechci dostat job na základě toho, co mám mezi nohama,
ale díky tomu, jak jsem schopná.
Rozhodně nepopírám, že MeToo
mělo i negativní dopady – určitě se
ublížilo i některým mužům. Není
dobré, když se dávají do jednoho
pytle brutální sexuální agresoři a ti,
co se jen někoho blbě dotkli. Záro-
veň mě dost mrzelo, že se v Česku
skoro všechny veřejné osobnosti
a média přiklonily na opačnou
stranu. Přitom je tu situace vážná,
každá desátá Češka zažila na vlastní
kůži sexuální násilí. Žádné MeToo
tady ale nebylo. Když se nějaká
žena pokusila říct, co se jí stalo,
hned dostala nálepku hysterické krávy, která se chce jen mstít
a upoutat pozornost.
Čím to je?
V mnoha rovinách jsme pořád zabředlí ve stereotypech. A neporovnávám jen Česko s Amerikou, ale
obecně Východ se Západem. Jako
svobodná společnost fungujeme jen
třicet roků, potřebujeme nové – sebevědomé a zároveň i tolerantnější
– generace, které se na svět budou
dívat jinak. Když jsem ve Francii
promítala film Špína a říkala, že
se u nás režisér Jiří Strach vyfotil