s nápisem Je suis Weinstein, všichni

koukali s otevřenou pusou, jestli si

nedělám srandu.

Pozici žen ve společnosti budete

zkoumat i ve snímku Světlonoc.

V prezentaci píšete, že ženy

už sice nejsou upalované na

hranicích, ale stále jsou démonizované.

Třeba z pohledu sexuality, emocionality nebo přístupu k mateřství.

Nedávno jsem četla statistiku, že

je podle tří čtvrtin Slováků hlavní

úlohou ženy mít děti a starat se

o domácnost. Osmdesát procent

respondentů odpovědělo, že se ženy

rozhodují na základě emocí.

Světlonoc vypráví o ženě, která se

vrací do opuštěné dřevěné chaty

v divočině, aby odhalila svoji temnou minulost a přijala sama sebe.

Dostane se do velmi těžké situace

a je obviněna z čarodějnictví jen

proto, že se vymyká konvencím.

Proč jste se dějově přesunula

z města do divočiny?

Lákal mě návrat k přírodě. Když je

člověk sám uprostřed lesů obklopený medvědy a vlky, zapomene

na všechny nesmysly, které běžně

řeší ve městě. Má zostřené smysly, všechno kolem je autentičtější,

najednou si dokáže v hlavě srovnat

spoustu důležitých věcí.

Příběh se odehrává ve stoleté dřevěnici v horách, kam jsem odmala

jezdila na prázdniny. Je to magické

místo bez elektřiny a vody. Kdysi

tam bývala osada, ale pak se všichni

odstěhovali dolů do civilizace a přenesli si tam i své domovy. Jediný,

kdo odmítl odejít, byla žena jménem

Otyla. Všichni ji považovali za podivínku, protože chodila bosá a žila

radši v přírodě než s lidmi. Kvůli

tomu, že vybočovala, se na ni dívali

skrz prsty, měli z ní strach a svá

neštěstí si projektovali do ní. Tenhle

zpátečnický přístup tu máme pořád.

Podívejte se na Sašu Vondru, který

o zvolení žen do vrcholných funkcí

Evropské unie mluví jako o ženském

spiknutí. Tohle naříkání a hledání

starých dobrých pořádků je hrozně

smutné i směšné zároveň.

Přijde mi, že minimálně v české

politice se po nich začíná stupňovat poptávka.

Myslím si, že to pramení ze strachu

z něčeho nového a taky ze ztráty

vlastní pozice. Najednou vám někdo narušuje zaběhnuté struktury

a tvrdí, že váš výklad světa nemusí

být vůbec správný.

A není to vlastně normální?

Nebudeme za pár desítek let

43