ROZHOVOR @jakub_ j_
Vysvětli mně, co to spojení regenerativní zemědělství vlastně
znamená. Upřímně jsem o něm
až do vašeho článku pořádně
neslyšel.
To je taky jeden z důvodů, proč to
dělám. Klimatická změna se relativně dostala do povědomí. Řešíme
bezemisní logistiku, ale obnovu
ekosystému tolik ne. Zemědělství přitom má na klima zásadní
vliv. Čísla jsou různá, ale zhruba
čtvrtinu světových emisí můžeme z atmosféry vychytat jenom
dobrým managementem ekosystémů. Jejich obnovou. Podle někoho
i mnohem víc. Přitom o tomhle
způsobu regulace globální teploty
neslýcháme.
Teď už máme dva pojmy. Regenerativní zemědělství a management ekosystémů.
Managementem myslím, že si
nejdřív musíš určit, co vůbec chceš
dělat, aby ses podle toho rozhodoval a mohl neustále vyhodnocovat,
jestli to naplňuješ. Já chci regenerovat místní ekosystém, jeho cykly.
Tedy aby tady byl dostatek čisté
vody, produktivnější půda, ve které
je víc mikroorganismů, která dokáže ukládat víc uhlíku a tak dále.
Zároveň chci živit svou rodinu,
produkovat maximálně kvalitní
potraviny a finančně prosperovat.
Všechno tohle bereš v potaz, když
se rozhoduješ. Víš, co děláš i jaké
to má dopady.
Takže vždycky záleží na konkrétním pozemku a okolnostech.
Nemůžeš použít žádnou předem
danou sadu praktik. Biozemědělství
má něco dodržovat. Ale proč? Jaké
to má důsledky?
48
MYŠLENÍ
PSYCHEDELICKÉHO
Tak se jmenuje Michalikova diplomová práce, kterou obhájil na
jedničku. Spolu s Martinem Heideggerem v ní promýšlí, jak mluvit
o psychedelických zážitcích bez
užívání jazyka šamanů či vědy.
Psychedelika vnímá jako jednu
z možností pro „proměnu základních kulturních schémat“, o jejíž
potřebě mluví v článku.
Jak tedy podpořit ekosystémy
zemědělstvím? Co můžeš dělat
třeba ty?
Lokální zemědělec může minimalizovat praktiky, které ničí půdu, snižují
v ní obsah uhlíku, zmenšují vrstvu
organické hmoty. To je první věc. Pak
můžeš začít regenerovat, to znamená,
že půdu fyzicky buduješ. Za pět let
tady budeš o pět cenťáků vejš.
Jak?
Ekosystém tohle dělá sám. To je
jeho funkce. Každý rok vyroste,
umře, navrství se, zase vyroste. Není to přitom tak, že tráva
roste konstantně centimetr za
den. Správně načasovanou pastvou zvyšuješ její produktivitu.
Je to interakce. Navíc i trávy jsou
často monokultury. Podívej tady
vedle. To je louka, kam dvakrát za
rok přijede traktor a poseče ji na
seno. Podle mě to ale není dobře
menežované, protože řídne. Takže
to časem zvorají a vysejou novou
travní směs. To je někdy třeba jen
pět druhů trav.
Proč je blbé, když je tady jenom
pět druhů travin?
Když traviny fotosyntetizují, většinu cukrů posílají do svých kořenů
a skrz ně houbám a bakteriím, které
vytvářejí stabilní formy uhlíku.
Na tisíce let. Hmota navíc funguje
jako půdní lepidlo, takže radikálně
zvyšuje schopnost zadržování vody.
Když máš malou houbičku, nasákneš do ní jen trochu vody, když
velkou, nasákneš celou vanu.
Podívej se tady na metr: kolik
z toho je travina? Je to tu samý
mech. Postupně to degraduje vůči
svému potenciálu. Každý ekosystém nějaký má – něco umí a my
to po něm můžeme chtít. Zajímá
mě schopnost ekosystému budovat půdu a tím ukládat uhlík, což
je jeden ze způsobů, jak podpořit
stabilizaci klimatu. Ale pokud tvým
cílem není regenerace ekosystému
nebo stabilizace klimatu, nemůžeš
ani vyhodnotit, jestli to děláš dobře,
nebo blbě. Nemáš žádnou metriku.
Rozumím. Paseš, tráva roste,
ukládá uhlík. Co dál plánuješ?
Chci zjistit, kolik tady můžu uživit
lidí, kolik mně toho může ekosystém poskytnout. Ptám se ekosystému, kolik z něho můžu získat obilovin, luštěnin, masa, zeleniny, ovoce
a co musím udělat, aby produkce
samotná tohle místo regenerovala.
Regenerující se ekosystém sám
určuje, čím a v jakých proporcích
se živíme. Neřídí to tabulka nebo
aktuální stravovací móda. Je to neustálá interakce a přehodnocování.
Farma teda nemá žít jenom
z masa?
Chtěli bychom celé spektrum potravin. Být soběstační, vydělávat.
Pěstuješ zeleninu, v sadu máš stromy, ovce, střílíš zvěř… Všechno by
to ale mělo dávat smysl a přispívat
k fungování farmy.