V centru Vladivostoku stojí dodávka
s nápisem Odpojení dlužníků od kanalizace. Dva zaměstnanci za chvíli
vyrazí s nářadím na střechu domu,
odkud se dá bytům lidí s dluhem za
komunální služby odpojit kanalizační průduch.
„Nemáme právo zavřít přívod studené ani teplé vody, takže uzavíráme
kanalizaci,“ vysvětluje zaměstnanec
vladivostockých vodovodů a kanalizací Arťom. „Kdyby se majitel odpojené kanalizace pokusil spláchnout
záchod, tak se mu všechno vylije
zpátky,“ usměje se rošťácky.
Ruská ekonomika se v poslední
dekádě hýbala nahoru a dolů. První
propad způsobila ekonomická krize
v roce 2008, druhý a větší mezinárodní sankce po anexi Krymu
v roce 2014. Po deseti letech výkyvů se dnes nachází zhruba na stejné
úrovni jako před začátkem krize.
Když Arťom začne popisovat stížnosti nájemníků žijících okolo bytů
odpojených od kanalizace, zdá se,
že krize nepřivedla Rusko jen před
rok 2008, ale v některých aspektech
spíš do hlubin středověku.
„Odpojený člověk většinou vynáší
výkaly v sáčku na ulici. Někteří je
ale cíleně lijí na fasádu domu nebo
vytopí sousedy, abychom museli zátku blokující kanalizaci odstranit,“
říká Arťom. V takových případech
musí totiž městský podnik vrátit
odtok do původního stavu.
KADIBUDKA HANBY
Za měsíc odpojí Arťom od kanalizace průměrně dvacet bytů. Začal
s tím v roce 2015. Lidé podle něj
tenkrát většinou nevěřili, že je něco
takového možné. Mysleli si, že je
chce podnik jen postrašit.
Praxe se od začátku deset let trvající
krize objevila ve většině ruských
regionů. Reportérka BBC popsala
v loňské reportáži z Irkutsku případ,
kdy správce domu nechával odpojit
neplatiče komunálních poplatků.
Uprostřed dvora pro ně postavil „kadibudku hanby“, kam museli chodit
i přes dvacetistupňové mrazy.
„Je to varování, co je čeká, když nezaplatí,“ popisuje v reportáži Alexej
Michailov. Jeho firma odpojuje až
čtyřicet bytů za měsíc. „Lidé běžně
používají záchod ještě pár dní po
odpojení. Poté se ale odtok zaplní
a odpad se vylije do bytu.“ Do tří
dnů prý většinou přijdou nájemníci
s vytřeštěnýma očima a ochotně
podepisují účtenky.
Zadlužení je jedním ze zásadních
rysů ruské ekonomiky v době krize.
Dluhy za komunální služby přitom
představují jeho menší díl. Větší část
plyne z finančních půjček. Podle
dat Ruského centra pro výzkum
veřejného mínění vyrostl za posledních osm let podíl Rusů, kteří mají
půjčky, z 28 na víc než 50 procent.
Tři čtvrtiny z nich mají půjček víc.
NOVÁ ROPA
„V Rusku není problém v zadlužení,
ale ve velmi pomalém ekonomickém růstu,“ říká Maxim Krivelevič,
finanční konzultant a vyučující
Dálněvýchodní federální univerzity
ve Vladivostoku. „Rusko je země
darwinovského kapitalismu, ve které přežívá nejsilnější. Všechno bohatství země jako ropa, plyn nebo
lesy obohacuje zhruba půl procenta
domácností. Všichni ostatní jsou
v chudobě nebo v krajní chudobě.“
Pokud by lidem rostly mzdy, tak
podle Kriveleviče není v půjčkách
problém. „Mezi lety 2003 a 2008
rostla ekonomika velice rychle
a půjčky pomáhaly lidem ke zbohatnutí. Když se příjmy zvedaly
o 10 až 15 procent za rok, lidé je
mohli bez problémů splácet, aniž si
úroků příliš všímali,“ vysvětluje.
Podle Národní kanceláře úvěrové
historie vydá 11 procent Rusů na
splátky dluhů víc než polovinu
výplaty. Další třetinu populace stojí
náklady na dluh přes 30 procent
výdělku. „Po roce 2008 přestaly
růst mzdy, protože si stát řekl, že
obyvatelé jsou nová ropa,“ říká
Krivelevič. Rusko se podle něj do
začátku krize v roce 2008 snažilo
sílit a bohatnout hlavně skrze zisky
z exportu surovin. Ukázalo se ale,
že jejich ceny kolísají. Po začátku
krize tak stát začal žít především
na úkor svých vlastních obyvatel.
„Řeklo se, že co nevymačkáme
z ropy, z plynu a lesů, to vymačkáme z lidí. Od té doby bylo obyvatelstvo rok od roku chudší. A chudé
obyvatelstvo, které si zvyklo na
půjčky, je reálný problém.“
KOČKU SEM
Banky však – vzhledem ke všemu
dosud řečenému poněkud paradoxně – nemají s neplatiči problém.
„Rusové jsou neskutečně disciplinovaní. Natolik si zvykli, že stát
má vždy pravdu a občan se vždy
mýlí, že se bojí snad i sami dýchat.
Radši budou o chlebu s vodou, než
aby nespláceli. Myslí si, že jinak by
měli věřitelé právo odřezat jim ruce
a nohy,“ říká Krivelevič. Nesplacených půjček je podle něj v Rusku
kolem tří až pěti procent.
„Na půjčkách tu ještě žádná banka
neztratila ani kopějku. Proto zisky
bank rostou rychleji než kohokoli
89