V centru Vladivostoku stojí dodávka

s nápisem Odpojení dlužníků od kanalizace. Dva zaměstnanci za chvíli

vyrazí s nářadím na střechu domu,

odkud se dá bytům lidí s dluhem za

komunální služby odpojit kanalizační průduch.

„Nemáme právo zavřít přívod studené ani teplé vody, takže uzavíráme

kanalizaci,“ vysvětluje zaměstnanec

vladivostockých vodovodů a kanalizací Arťom. „Kdyby se majitel odpojené kanalizace pokusil spláchnout

záchod, tak se mu všechno vylije

zpátky,“ usměje se rošťácky.

Ruská ekonomika se v poslední

dekádě hýbala nahoru a dolů. První

propad způsobila ekonomická krize

v roce 2008, druhý a větší mezinárodní sankce po anexi Krymu

v roce 2014. Po deseti letech výkyvů se dnes nachází zhruba na stejné

úrovni jako před začátkem krize.

Když Arťom začne popisovat stížnosti nájemníků žijících okolo bytů

odpojených od kanalizace, zdá se,

že krize nepřivedla Rusko jen před

rok 2008, ale v některých aspektech

spíš do hlubin středověku.

„Odpojený člověk většinou vynáší

výkaly v sáčku na ulici. Někteří je

ale cíleně lijí na fasádu domu nebo

vytopí sousedy, abychom museli zátku blokující kanalizaci odstranit,“

říká Arťom. V takových případech

musí totiž městský podnik vrátit

odtok do původního stavu.

KADIBUDKA HANBY

Za měsíc odpojí Arťom od kanalizace průměrně dvacet bytů. Začal

s tím v roce 2015. Lidé podle něj

tenkrát většinou nevěřili, že je něco

takového možné. Mysleli si, že je

chce podnik jen postrašit.

Praxe se od začátku deset let trvající

krize objevila ve většině ruských

regionů. Reportérka BBC popsala

v loňské reportáži z Irkutsku případ,

kdy správce domu nechával odpojit

neplatiče komunálních poplatků.

Uprostřed dvora pro ně postavil „kadibudku hanby“, kam museli chodit

i přes dvacetistupňové mrazy.

„Je to varování, co je čeká, když nezaplatí,“ popisuje v reportáži Alexej

Michailov. Jeho firma odpojuje až

čtyřicet bytů za měsíc. „Lidé běžně

používají záchod ještě pár dní po

odpojení. Poté se ale odtok zaplní

a odpad se vylije do bytu.“ Do tří

dnů prý většinou přijdou nájemníci

s vytřeštěnýma očima a ochotně

podepisují účtenky.

Zadlužení je jedním ze zásadních

rysů ruské ekonomiky v době krize.

Dluhy za komunální služby přitom

představují jeho menší díl. Větší část

plyne z finančních půjček. Podle

dat Ruského centra pro výzkum

veřejného mínění vyrostl za posledních osm let podíl Rusů, kteří mají

půjčky, z 28 na víc než 50 procent.

Tři čtvrtiny z nich mají půjček víc.

NOVÁ ROPA

„V Rusku není problém v zadlužení,

ale ve velmi pomalém ekonomickém růstu,“ říká Maxim Krivelevič,

finanční konzultant a vyučující

Dálněvýchodní federální univerzity

ve Vladivostoku. „Rusko je země

darwinovského kapitalismu, ve které přežívá nejsilnější. Všechno bohatství země jako ropa, plyn nebo

lesy obohacuje zhruba půl procenta

domácností. Všichni ostatní jsou

v chudobě nebo v krajní chudobě.“

Pokud by lidem rostly mzdy, tak

podle Kriveleviče není v půjčkách

problém. „Mezi lety 2003 a 2008

rostla ekonomika velice rychle

a půjčky pomáhaly lidem ke zbohatnutí. Když se příjmy zvedaly

o 10 až 15 procent za rok, lidé je

mohli bez problémů splácet, aniž si

úroků příliš všímali,“ vysvětluje.

Podle Národní kanceláře úvěrové

historie vydá 11 procent Rusů na

splátky dluhů víc než polovinu

výplaty. Další třetinu populace stojí

náklady na dluh přes 30 procent

výdělku. „Po roce 2008 přestaly

růst mzdy, protože si stát řekl, že

obyvatelé jsou nová ropa,“ říká

Krivelevič. Rusko se podle něj do

začátku krize v roce 2008 snažilo

sílit a bohatnout hlavně skrze zisky

z exportu surovin. Ukázalo se ale,

že jejich ceny kolísají. Po začátku

krize tak stát začal žít především

na úkor svých vlastních obyvatel.

„Řeklo se, že co nevymačkáme

z ropy, z plynu a lesů, to vymačkáme z lidí. Od té doby bylo obyvatelstvo rok od roku chudší. A chudé

obyvatelstvo, které si zvyklo na

půjčky, je reálný problém.“

KOČKU SEM

Banky však – vzhledem ke všemu

dosud řečenému poněkud paradoxně – nemají s neplatiči problém.

„Rusové jsou neskutečně disciplinovaní. Natolik si zvykli, že stát

má vždy pravdu a občan se vždy

mýlí, že se bojí snad i sami dýchat.

Radši budou o chlebu s vodou, než

aby nespláceli. Myslí si, že jinak by

měli věřitelé právo odřezat jim ruce

a nohy,“ říká Krivelevič. Nesplacených půjček je podle něj v Rusku

kolem tří až pěti procent.

„Na půjčkách tu ještě žádná banka

neztratila ani kopějku. Proto zisky

bank rostou rychleji než kohokoli

89