POPEKONOMIE @PokusyNaLidech

TÉ LÍPY SE NEVZDÁM

Přeceňujeme, co vlastníme, a přezíráme hodnotu zážitků, které

bychom mohli mít místo toho. Tahle myšlenka přinesla americkým

vědcům Danielu Kahnemanovi a Richardu Thalerovi Nobelovu cenu

za ekonomii a Marii Kondo miliony prodaných knih o úklidu.

PETR HOUDEK

Na počátku byl jednoduchý experiment. Jedna náhodně vybraná skupina studentů dostala vkusný hrneček

s univerzitním logem a druhá nic.

Majitelé hrnku měli následně uvést

nejnižší cenu, kterou jsou ochotni

přijmout, aby se ho zbavili. Průměrně chtěli aspoň 140 korun. Kupující

naopak uváděli nejvyšší cenu, kterou

jsou ochotni zaplatit. V průměru to

bylo 60 korun. K překvapení ekonomů změnilo majitele jen pár kousků.

Buď extrémní náhodou dostali

hrnky samí hrníčkofetišisté, nebo

92

samotný vznik vlastnictví vedl

k přeceňování jeho hodnoty.

K ověření této možnosti přivedli

Daniel Kahneman a Richard

Thaler (s dalším spoluautorem

studie Jackem Knetchem) ještě

další studenty. Těm dávali vybrat

mezi hrnečkem a rostoucí částkou:

„Hrneček, nebo 10 korun? 30 korun? 60 korun?“ Noví účastníci

byli v podobné pozici jako majitelé

hrníčků, ač je neměli. Prostě uvedli, kolik peněz kompenzuje ztrátu

hrnečku. Průměrný výsledek byl

60 korun. Stejná hodnota, jakou

nabízeli kupující, a výrazně méně,

než chtěli skuteční majitelé.

Experiment výzkumníci zopakovali

v nespočtu variací, s čokoládou

nebo lístky na baseball – a vždy dopadl podobně. Projevil se majetnický efekt: lidé mají silnější motivaci

nechat si věc, kterou vlastní, než

získat identický předmět, který

nevlastní. Jak ukázal John List

z Chicagské univerzity, výjimkou

jsou situace, v nichž účinkují lidé

s obchodními zkušenostmi. Kupují