ROZHOVOR
Elektronická evidence tržeb zamává s řadou restaurací.
Spousta lidí prý ale beztak nemá v branži co dělat.
Čím to je, že v restauračním byznysu
v Česku tolik funguje švarcsystém?
Protože je tady spousta hospod,
které můžou přežívat jenom tímhle
způsobem. Jinak by se na trhu
neudržely. Nechodí k nim dostatek
lidí, aby měly dostatečné cash flow.
Za zaměstnance by platili obrovské peníze na odvodech, takže je
vyplácejí švarc. Nemají dobře nastavené jídelní lístky. Zbytečně jim
vyletí komínem fůra peněz a jsou
ekonomicky neustále nad propastí.
Spousta z nich se vyhýbá placení
DPH. Fungování takových podniků
prostě není pro trh zdravé.
Nikdy vás nelákalo otevřít si vlastní
restauraci?
18
Ne. Moje restaurace je Prakul.
Denně začínáme znovu a denně ho
musíme naplnit. Ale nikdy neříkej
nikdy. Jednou k tomu možná dojde.
Na všechno potřebuju čas. Jsem
vizionář, nebaví mě věci, které pak
už jedou samy.
Před dvěma lety jste mi říkal, že se
v gastronomii válejí peníze na zemi,
jen je málokdo umí sebrat. Stále to
platí?
Ano, pořád. I když těch schopných se už objevuje víc. Dokud
ale bude v téhle zemi panovat
amatérismus, tak my ty peníze
budeme sbírat, i když se hodně
nadřeme. To mně lidi zase daj, až
si to přečtou.
Jak se Pražskému kulinářskému institutu daří po ekonomické stránce?
Daří se nám skvěle. Zaplaťpánbůh jsme půlku roku vyprodaní
dopředu. Máme obrovské procento
zákazníků, kteří se k nám vracejí. A hlavně k nám chodí pořád
ve velké míře nováčci. Teď nás ale
čeká nejhorší měsíc v roce – srpen.
Navíc, když je v ekonomice
oživení, tak to bude vidět dvojnásob. Všichni jedou na dovolenou k moři. Utratí peníze venku,
a na nás už jim nezbyde. S tím ale
holt musíme počítat. Patří to k našemu byznysu.
Jste se stávajícím konceptem fungování Prakulu spokojený, nebo byste