ROZHOVOR

Elektronická evidence tržeb zamává s řadou restaurací.

Spousta lidí prý ale beztak nemá v branži co dělat.

Čím to je, že v restauračním byznysu

v Česku tolik funguje švarcsystém?

Protože je tady spousta hospod,

které můžou přežívat jenom tímhle

způsobem. Jinak by se na trhu

neudržely. Nechodí k nim dostatek

lidí, aby měly dostatečné cash flow.

Za zaměstnance by platili obrovské peníze na odvodech, takže je

vyplácejí švarc. Nemají dobře nastavené jídelní lístky. Zbytečně jim

vyletí komínem fůra peněz a jsou

ekonomicky neustále nad propastí.

Spousta z nich se vyhýbá placení

DPH. Fungování takových podniků

prostě není pro trh zdravé.

Nikdy vás nelákalo otevřít si vlastní

restauraci?

18

Ne. Moje restaurace je Prakul.

Denně začínáme znovu a denně ho

musíme naplnit. Ale nikdy neříkej

nikdy. Jednou k tomu možná dojde.

Na všechno potřebuju čas. Jsem

vizionář, nebaví mě věci, které pak

už jedou samy.

Před dvěma lety jste mi říkal, že se

v gastronomii válejí peníze na zemi,

jen je málokdo umí sebrat. Stále to

platí?

Ano, pořád. I když těch schopných se už objevuje víc. Dokud

ale bude v téhle zemi panovat

amatérismus, tak my ty peníze

budeme sbírat, i když se hodně

nadřeme. To mně lidi zase daj, až

si to přečtou.

Jak se Pražskému kulinářskému institutu daří po ekonomické stránce?

Daří se nám skvěle. Zaplaťpánbůh jsme půlku roku vyprodaní

dopředu. Máme obrovské procento

zákazníků, kteří se k nám vracejí. A hlavně k nám chodí pořád

ve velké míře nováčci. Teď nás ale

čeká nejhorší měsíc v roce – srpen.

Navíc, když je v ekonomice

oživení, tak to bude vidět dvojnásob. Všichni jedou na dovolenou k moři. Utratí peníze venku,

a na nás už jim nezbyde. S tím ale

holt musíme počítat. Patří to k našemu byznysu.

Jste se stávajícím konceptem fungování Prakulu spokojený, nebo byste