„Hledala jsem dlouho,“ říká Mimi

a spokojeně se rozhlíží kolem.

Ateliér na pražských Hradčanech

dýchá inspirací. Maloval tu Antonín

Slavíček, tvořila a žila Jaroslava Muchová, dcera slavného otce Alfonse.

„Nejdůležitější je denní světlo,“

pokývne Mimi směrem k velkorysému oknu. Okolo rozvěšené kousky

z chystané kolekce; na figuríně

rozešité svatební šaty, jemné a dívčí.

Jako jejich autorka. Mimi Nguyen

Hoang Lan.

Oba rodiče jsou malíři. Máma

odchází studovat do Československa Akademii výtvarných umění,

když jsou Mimi čtyři. „Vyrostla jsem

s tátou v ateliéru. Seděl a maloval,

já seděla vedle a dělala totéž co on.

Řekl – potřebuju zelenou, ale světlejší.

Důvěřoval mi, nechal mě, abych

mu barvy míchala. To byl skvělý

trénink.“

Máma z Prahy posílá oblečení. „Vypadalo úplně jinak než u nás. Vždycky bylo moc velké nebo moc malé.

V zimních věcech mi bylo ve Vietnamu hrozné vedro,“ vzpomíná Mimi.

Chodí i žvýkačky Pedro. „Taky obrázky s Bobem a Bobkem a Krtek,“

směje se – jako ostatně pořád.

Píše se rok 1993, patnáctiletá Mimi

vyráží za mámou do čerstvě narozené republiky. „Vůbec jsem nevnímala, že letím do Česka, pro mě existovala jen Praha, připadala mi jako

jiná galaxie.“ Návštěva se protáhne

na dvaadvacet let.

EXOTIKA

Je březen a Mimi potřebuje zimní

kabát. „Máma mě vzala do Bílé labutě. Všechny kabáty tam tehdy byly

khaki, kam jsem se podívala, jen

khaki. Říkala jsem – mami, tohle je obchod speciálně s vojenským oblečením?“

V kabátu plavala. „Moje velikost

nebyla k dostání, musela jsem nosit

dětské věci. A to mě nebavilo.“ A tak

se Mimi z nouze stává sama sobě

švadlenou a návrhářkou. „Obcházela

jsem sekáče, byl jich milion, a kombinovala, upravovala. Různé styly

a barvy, jako když skládáte lego. Třeba jsem si z obrovské džínové bundy

ušila sukni, kapsy a rukávy přešila,

přidala obrázky a vzory.“

nají si u Mimi objednávat. Za pár

kaček. Na promoci už oblékne skoro

všechny.

S LEHKOSTÍ

Po vysoké chystá svou první kolekci,

zakládá značku La Femme MiMi.

„Měla jsem prezentaci v Českém

centru, byl to úspěch. Z nějakého

důvodu mě oslovili všichni sami.

Byla jsem pozvaná na prezentaci

Designbloku.“ Dlouho návrhářství

Já a exotika? Vy jste exotika. Babička s fialovými

vlasy, to jsem v životě neviděla.

Ze všech stran slyšela: jsi exotická…

„Já slovu exotika nerozuměla, tak

jsem ho hledala ve slovníku. A pak

jsem si říkala – já a exotika? Vy jste

exotika,“ vyprskne smíchy. V metru koukala po lidech – a oni po ní.

„Mně jste připadali megaexotičtí.

Babička s fialovými vlasy, to jsem

v životě neviděla. Vedle kudrnatá

zrzavá holka, dokonce i obočí měla

zrzavý – to existuje? Říkala jsem

mámě: Proč říkají, že jsme my Asiati

exotičtí? Všichni máme černé vlasy a malé

oči. Oni vypadají každý jinak. Připadala

jsem si jak na jiné planetě.“

Když vybírala vysokou, táhlo ji to

na uměleckou školu. Máma ale

pro Mimi chtěla praktičtější povolání. „Přála mi klidnější život. Mě

tenkrát ani nenapadlo, že budu

návrhářkou.“ Jde studovat Fakultu sociálních věd. Oblečení si ale

přešívá pořád. Spolužáci se pro její

neotřelou módu nadchnou, začí-

nebrala vážně – žádná cílevědomost

a urputnost. „Byla to zábava, relax.

Bylo mi jedno, jestli se mé oblečení

někomu líbí. Vůbec jsem neřešila,

jestli moje móda je nebo není pro český

trh. Dneska, když někdo řekne, že

nejsem pro český trh, urazím se.

Nebo hned volám a ptám se proč,“

směje se Mimi.

V její módě je od počátku patrná

asijská inspirace, kombinuje barvy,

vzory i materiály, často používá

ruční výšivky, ráda pracuje s hedvábím. Hlavním rysem značky je ale

podle Mimi ženskost, jemné ženské

prvky a hra s detailem. S oblibou

recykluje staré materiály, vdechuje

jim nový život.

La Femme MiMi si získává klientelu

a příznivce. V roce 2009 prezentuje na Amsterdam Fashion Week,

od roku 2010 se pravidelně účastní

Modepalast Vienna Fashion Week

27