Zabezpečení je důkladné. Musí být.

dva dozorci. S námi tu ale není ani

jeden. Sociální pracovnice projíždí prezenci. „Drozdík nepřijde, je

vynervovanej, jestli ho propustí.“

– „Zíval taky ne, stříhá se k soudu,“

hlásí příchozí.

Katka se pouští do práce. „Dnes si

budeme povídat o společnostech,

které nabízejí oddlužení, a o tom,

jestli skrývá jejich nabídka nějaká

rizika.“ Atmosféra je uvolněná.

Tak jiná než před chvílí u brány.

Zásluhu na tom mají hlavně Katka

s Lídou. Žádná odměřená úředničina, žádné jednání spatra.

Vpředu tabule, vzadu televize.

Na skříni zámek a cedule: Právě

probíhá výuka, prosíme o ohleduplnost.

Aneb: NEŘVI, NEJSI NA FOTBALE!

Na šedivých židlích dvacet párů

očí. Jsou… tak stejní. Jako by je

vysvlékli ze všeho, čím dřív byli,

a zůstal jen mundúr… Co z člověka

udělá? říkám si.

Zaklepání. Ve dveřích opozdilec.

„Omlouvám se,“ pronese nedokonalou výslovností a usadí se

Útroby věznice: žlutá, kam se podíváte.

do poslední řady. Černoch Jimmy.

Za mřížemi žije už sedm let. Čeká

na rozhodnutí o podmínečném

propuštění – jak na smilování boží.

Přijít má každou chvíli. „Černochy

pouštěj,“ smějou se ostatní. Sbaleno

měl už včera.

Člověk tu dost pozná sám sebe, svoje hranice.“ Dětem doma říkají, že

je táta na vojně. „Je mi to hloupý,

ale lžu jim. Od malička je učíme

nelhat… Ale pro mě je strašně ponižující přiznat jim, že jsem v kriminále. I když si za to můžu sám.“

Z MASA A KOSTÍ

Místní elita – skupinka studentů vyskládaná v poslední řadě. Černoch

Jimmy – kromě propuštění po sedmi letech ho čekají taky bakalářské

státnice – a Milan s Liborem, druháci. Na studenty byste je tipovali

těžko, studentským létům dávno

odrostli. Unikát ruzyňské věznice,

jako jediná umožňuje vězňům dálkově studovat vysokou: Teologickou

fakultu Karlovy univerzity.

Katka končí výklad, začíná beseda.

Dluhy tu mají všichni. Zatímco sedí,

většinou jen bezmocně počítají,

jak jim rostou. Z výplaty uhradí

pakatel. Pracuje celá četa – převážně

uvnitř věznice.

Zpod mundúrů se pomaličku prodírají na povrch příběhy mužů z masa

a kostí, rozmanité jak život sám.

Tak třeba Vašek, táta. Má dvojčata

v první třídě. „Každý plave v něčem

jiným, manželka neví, co dřív. Ale

já bych tisíckrát radši řešil problémy

venku, než tady jen seděl a čekal…

Odsud neuděláte nic. Je to bezmoc.

Nikomu venku nevysvětlíte, jakou

hodnotu má svoboda. Co znamená,

že můžete jen tak vyjít před barák…

„Jedna z mála věcí, kterou tu pro

sebe můžeme udělat. Karty vás

baví hrát hodinu, ne rok,“ uvažuje

Milan. „Studium nám dává naději něco změnit,“ přidá se Jimmy.

Knížky si nechávají posílat. Všechno studují z nich. „Každé slovo,

kterému nerozumíme, a že jich je

požehnaně, hledáme ve slovnících. Student venku ho na tabletu

53