autor hned na začátku, a na konci
znovu: „Nemusíme se korporací
úplně zbavovat nebo v nich přestat
pracovat.“ Problém totiž nejsou korporace samotné, ale „triumfální tažení korporativismu“, tedy ideologie,
která velí řídit jako firmy nejenom
firmy, ale i státy, lidské životy a nakonec i vysněné světy.
KDYŽ KORPORATIVISMUS
NEVADÍ
Další příklad? Autora před jeho
domem v Brooklynu přepadl muž
s pistolí. O zážitek se publicista
podělil na diskuzním fóru místních
„maminek, členů potravinářského
družstva a dalších tak trochu levičáckých týpků“. Reakce? Proč si to radši
nenecháš pro sebe? Copak si neuvědomuješ, co takové zprávy udělají
s cenami našich nemovitostí? „Místo
toho, abychom jednali jako lidé,
jednáme jako korporace. Když došlo
k přepadení, první myšlenkou místní
komunity nebylo chránit své lidi, ale
chránit svou obchodní značku.“
Rushkoff má bod za to, že tenhle
stav demaskuje jako novum posledních dekád. I když o něm ti, pro
které je výhodný, můžou nakrásně
říkat, že je přirozený, není. Lidé před
triumfem korporativismu mnohem
víc vystupovali jako občané, členové
komunity, bližní – a mnohem míň
jako spotřebitelé. Nešlo samozřejmě
o idylu, ve které by neexistovalo
sobectví – jen ještě nemělo nálepku
žádoucího hybatele ekonomiky.
Druhý bod má autor za smysl pro
škodolibý humor. Vypráví třeba
o koučce „vědy o zbohatnutí“, podle
které si stačí úspěch přát dost silně
a on přijde. Když ji publikum začalo
trollit dotazy na Irák, holokaust
a rakovinu, zafilozofovala: „I za holokaustu byli lidé, kteří chtěli moc
přežít a přežili.“ Jinde si autor rýpne
do novinářů, kteří vždy popisovali
„ekonomiku jako přirozený ekosystém, jehož občas kruté důsledky
nejsou o nic horší než důsledky
nemilosrdné přírody“. Ovšem jen
do chvíle, než se korporativizace
dotkla některým ze svých chapadel
jejich redakce – to pak šlo najednou
o ohrožení demokracie.
NEPOMŮŽOU CHARITY ANI
UVĚDOMĚLÉ FIRMY
Kudy ven? „Korporativismu nemůžeme uniknout prostřednictvím
trhu,“ píše Rushkoff a má pravdu.
Nejde jen o banální varování, že
když nám vadí praktiky Microsoftu, nevyřešíme je nakupováním
produktů Applu. Kniha připomíná,
že korporativismus prorostl i neziskovým sektorem: když Bill Gates
věnoval na boj s chudobou ohromujících 35 miliard dolarů, jeho
nadace je nemohla utratit všechny
hned, a musela je proto investovat.
Pohříchu do společností jako Dow
Chemical a dalších, jejichž aktivity
jsou v přímém rozporu s cíli nadace.
Rushkoff vidí cestu ven v drobné
lokální práci, budování sousedských
společenství, domácím zemědělství,
v radostné aktivitě „lidí, kteří dělají
něco skutečného pro ostatní, aniž
by něco čekali na oplátku“. Několikrát se vrací k sympatické myšlence
lokálních měn, které mají bránit
odčerpávání bohatství z komunit.
Poslední část knihy zabírají popisy ekologicko-lokálně-sociálně
laděných projektů, které by měly
čtenáře inspirovat k akci. Ironií osudu to s nimi ale dopadá stejně jako
s tím Second Life. Korporativismus
triumfuje…
… anebo ne tak docela, protože
aspoň předposlední rada vybočuje: „Založte církev.“ V jedné kritice
islámu jsem narazil na myšlenku, že
by se měli muslimové svého náboženství vzdát, protože jeho „ekonomicky neproduktivní povaha“ je
„zbavuje konkurenceschopnosti“.
Jak dobře to autor nevědomky trefil!
Abrahámovská náboženství jsou
jedněmi z posledních životaschopných ideologií, ve kterých člověk
nemusí být bytostí specializovanou
na konkurenční boj, a ve kterých
naopak může korporativistické
logice nepřetržitého boje o omezené
zdroje uniknout. Což samozřejmě
nemůže fungovat jako univerzální
řešení, ostatně dar víry si neobjednáte na internetu.
Život, s.r.o., ovšem ano, a pokud
jste dočetli až sem, snad to uděláte.
Získáte brnění do časů, ve kterých
veřejnoprávní televize pravidelně řadí
mezi hlavní události reportáže o tom,
jaký napadl ve Špindlu snížek – a kdy
vlastně můžeme být rádi, že Marcela
Augustová neradí, kam si v Second
Life jít vyhodit z kopýtka.
Douglas Rushkoff:
Život, s.r.o.
Jak si korporace podmanily svět a jak
si ho vzít nazpátek. Vydalo Argo
a Dokořán v roce 2014 v překladu Jany
Odehnalové a Víta Penkaly. 320 stran,
398 Kč (pevná vazba) nebo 278 Kč
(elektronická kniha)
59