P O P K U LT U R A
perbacky s výraznými, minimalistickými
obálkami, někdy bez obrázku, potištěné
jen textem. Kromě vydávání se Janíček,
také absolvent UMPRUM, věnuje kreslení ilustrací pro Hospodářské noviny,
tvoří komiksy nebo se podílí na obrazových knihách. Podepsaný je například
pod Ilustrovanou Ústavou České republiky. Janíčkovy ilustrace – česká vlajka
coby billboard opakující se spolu s orlem
od Mattoni podél dálnic nebo krajina
s vytěženými lesy – dělají českou verzi
citelně kritičtější, než byla ilustrovaná
ústava Slovenska s kresbami Andreje Kolenčíka, která vznikla jako první.
Roboti na cestách
Jindřich Janíček
Ročník 1990, momentálně student
doktorského studia v Ateliéru
ilustrace a grafiky UMPRUM.
Ilustrátor roku 2018. Spoluvlastní
nakladatelství Take Take Take,
ilustruje texty pro Hospodářské
noviny a časopis B. Je podepsaný
například pod Ilustrovanou Ústavou
České republiky.
100
„Nejlepší věci jsem kreslil tak do dvanácti let, třeba souboje letadel ve druhé
světové válce. Čím víc jsem o ní věděl,
tím nudnější ty obrázky byly,“ popisuje
fanoušek knih, který první komiks udělal
spolu s Taťánou Rubášovou na své oblíbené téma: vesmír.
„Jmenuje se to Přicházíme v míru
ve jménu lidstva a dnes už lidem rozmlouvám, když to chtějí koupit, radši jim
to dám zadarmo. Třeba zrovna nemají
tolik času, aby hned poznali, že to není
tak dobré,“ říká o komiksovém sešitu
shrnujícím závod o dobytí vesmíru. „Cílem bylo ukázat, že ho USA nevyhrály,
vždycky byli druzí, až na prvního člověka na Měsíci. Třeba prvního černocha do
vesmíru vyslal Sovětský svaz, byl to Kubánec.“ Spolu s Rubášovou pak vytvořili
jednu z nejhezčích obrázkových knížek
pro děti, která u nás v poslední době
vznikla. Podivuhodná robotí expedice vypráví o dvou robotech Williamovi a Meriwetherovi, kteří spolu cestují tajemnou
krajinou, a pokračování pod názvem Neočekávaný robotí exodus.
Janíčkovy kresby spojuje někdy kritický, někdy rozpustilý nebo absurdní humor. Pro časopis B, který se sice věnuje
běhání, ale uchopuje ho způsobem, který
jej řadí spíš mezi umělecké než sportovní magazíny, kreslí jako přílohu komiks.
O běhání přitom podle svých slov nic