P O P K U LT U R A

perbacky s výraznými, minimalistickými

obálkami, někdy bez obrázku, potištěné

jen textem. Kromě vydávání se Janíček,

také absolvent UMPRUM, věnuje kreslení ilustrací pro Hospodářské noviny,

tvoří komiksy nebo se podílí na obrazových knihách. Podepsaný je například

pod Ilustrovanou Ústavou České republiky. Janíčkovy ilustrace – česká vlajka

coby billboard opakující se spolu s orlem

od Mattoni podél dálnic nebo krajina

s  vytěženými lesy – dělají českou verzi

citelně kritičtější, než byla ilustrovaná

ústava Slovenska s kresbami Andreje Kolenčíka, která vznikla jako první.

Roboti na cestách

Jindřich Janíček

Ročník 1990, momentálně student

doktorského studia v Ateliéru

ilustrace a grafiky UMPRUM.

Ilustrátor roku 2018. Spoluvlastní

nakladatelství Take Take Take,

ilustruje texty pro Hospodářské

noviny a časopis B. Je podepsaný

například pod Ilustrovanou Ústavou

České republiky.

100

„Nejlepší věci jsem kreslil tak do dvanácti let, třeba souboje letadel ve druhé

světové válce. Čím víc jsem o  ní věděl,

tím nudnější ty obrázky byly,“ popisuje

fanoušek knih, který první komiks udělal

spolu s  Taťánou Rubášovou na své oblíbené téma: vesmír.

„Jmenuje se to Přicházíme v  míru

ve jménu lidstva a  dnes už lidem rozmlouvám, když to chtějí koupit, radši jim

to dám zadarmo. Třeba zrovna nemají

tolik času, aby hned poznali, že to není

tak dobré,“ říká o  komiksovém sešitu

shrnujícím závod o  dobytí vesmíru. „Cílem bylo ukázat, že ho USA nevyhrály,

vždycky byli druzí, až na prvního člověka na Měsíci. Třeba prvního černocha do

vesmíru vyslal Sovětský svaz, byl to Kubánec.“ Spolu s Rubášovou pak vytvořili

jednu z  nejhezčích obrázkových knížek

pro děti, která u  nás v  poslední době

vznikla. Podivuhodná robotí expedice vypráví o dvou robotech Williamovi a Meriwetherovi, kteří spolu cestují tajemnou

krajinou, a pokračování pod názvem Neočekávaný robotí exodus.

Janíčkovy kresby spojuje někdy kritický, někdy rozpustilý nebo absurdní humor. Pro časopis B, který se sice věnuje

běhání, ale uchopuje ho způsobem, který

jej řadí spíš mezi umělecké než sportovní magazíny, kreslí jako přílohu komiks.

O  běhání přitom podle svých slov nic