N A C E ST Ě

se vyrazit na další část cesty. Recepční

nám sděluje, že včera ve Šrínagaru přišlo o  život asi čtyřicet lidí při vojenské

přestřelce. Indicko-pákistánská tahanice o  území ani po sedmdesáti letech

od rozdělení země neochladla. Možná

je to nerozumné, ale nenecháváme se

odradit informací, kterou se nám stejně

nedaří ověřit, a pokračujeme v cestě na

jihozápad.

Cestu absolvujeme téměř bez zastávky. Popojíždíme serpentýnami beznadějně ucpané prašné cesty. Mezi troubícími barevnými náklaďáky bez dvířek

se motají krávy a koníci. Občas se najde

dobrovolník, který vyskočí z vozu a řídí

dopravu. Pro velká vozidla je pověstná

trasa hrůzy průjezdná vždycky jen jedním směrem – přes den se jezdí nahoru, v  noci dolů. Ze srázů kolem sypké

krajnice se tají dech a hrozbu podtrhuje

nejeden vrak ve svahu. Začíná být vedro.

Čím blíž jsme cíli, tím častěji z  houští

kolem silnice vykukují ozbrojení vojáci.

Míjíme vojenská cvičiště i konvoje.

Život na vodě

Milionovému Šrínagaru dominuje rozlehlé jezero Dál. Na jeho březích kotví

dobrá tisícovka houseboatů, ve kterých

se lze ubytovat. Většina je prázdná – vyhrocený konflikt turisty odrazuje. Ceny

za jednu noc a  dvoulůžkový pokoj začínají v  přepočtu na 250 korunách. Ke

svému nocležišti připlouváme na lodičce s  baldachýnem, které se říká šikara.

U  schůdků na nás čeká správce Bachir,

vysoký pohledný muž v bílém hábitu se

způsoby britského gentlemana.

Interiér obytné lodi je zdobený precizní

řezbářskou prací a  ručními výšivkami.

Sice je vlhký a  značně zatuchlý, to ale

vynahradí soukromý sluha, který servíruje vynikající večeři a  složí ručník

do labuťky. A  hlavně večery na verandě, v  naprostém tichu, s  výhledem na

drobné vlnky plující po jezeře a v dáli se

zvedající horské štíty. Popíjíme kashmiri

kahwa – kašmírský zelený čaj ochucený

skořicí, kardamomem a šafránem.

Ticho naruší připlouvající modrá

dřevěná loď ka s červeným nápisem Mr.

BulBon. Hbitě z  ní vyskakuje mužík

v  dlouhé šedé košili a  bílé háčkované

čepici a  rázem je i  s  plechovým kufříkem uvnitř našeho houseboatu. Se slovy: „Hello. I am a flower man! My name

is mister BulBon,“ mi podává zavadlou

květinu připomínající šeřík. Prý nám

přivezl tisíce barev. Mám si prohlédnout

album čítající desítky fotografií rostlin,

a pokud si vyberu, rád mi prodá semínka

či cibulky. Náhodně ukážu na dva obrázky. Pan BulBon se ponoří do svého kuf-

ru a hledá ta správná semínka. Vyznat se

v tisíci barvách není jen tak, ale po chvíli

nachází a předává mi nepopsanou obálku s něčím, co vypadá jako mák. Zaplatím mu v přepočtu asi 18 korun. Loučí se

s  úsměvem a  muslimským pozdravem:

„Friday – Happy Day!“ Dívám se za ním,

jak pomalu odplouvá a  vesele mi mává.

Z těch semen samozřejmě nikdy nic nevyrostlo.

Netrvá dlouho a  střídá ho další

prodejce na loďce. Není nouze o  zaručeně pravé drahé kameny a zlato, koření, všemožné taštičky či krabičky a jiné

rukodělné výrobky. Přes léto se musí co

nejvíc prodat a v zimě, kdy jezero může

zamrzat, se doma vyrábí. Moc cizinců

sem ale nezavítá, takže není lehké cokoliv udat.

Ranním ptáčatům se vyplatí vstát

za tmy, nasednout do šikary a  nechat

se zavézt na druhý břeh jezera na ranní trh. Ještě za šera už se zátoka hemží

prodejci na loď kách. Přivážejí svoje výpěstky z plovoucích zahrad, mezi sebou

je vyměňují i  prodávají odběratelům na

břehu. V přilehlé uličce se prodávají čerstvé voňavé placky a olej ve velkých barelech. Po všem se zapráší, ještě než se

na hladině zalesknou sluneční paprsky.

Samotné centrum Šrínagaru působí zašlou slávou, domy z  dob britského

impéria chátrají. Lepší dojem dělají za-

KAŠMÍR

Sytě je vybarvené svazové teritorium Džammú a Kašmír v Indii, tečkovaná čára vyznačuje hranici Kašmíru

v Pákistánu a Číně.

O bývalé knížectví začala po konci britské nadvlády v roce

1947 válčit Indie s Pákistánem. O dva roky později území rozdělila Linie příměří, dnes zvaná Linie kontroly. O trvalém příměří

na himálajském trojmezí ostatně nemůže být řeč. V roce 1962

dobyla Čína kašmírskou oblast Aksai Čin. Tisíce obětí měly

indicko-pákistánské války v letech 1965 a 1971. Na přelomu

století konflikt vyhrotily úspěšné jaderné testy obou zemí

a poslední vyostření přišlo loni po sebevražedném atentátu,

který zabil čtyřicet indických ozbrojenců.

104