T É M A : B O H AT S T V Í A   C H U D O B A / A N A LÝ Z A

31 463

korun

J

hrubého měsíčně – taková výplata

je v Česku zapotřebí k důstojnému

životu, nejen přežívání. Spočítali

to ekonomové, sociologové a další

experti sdružení kolem webu

Důstojná mzda. „Mají se z ní dát

pokrýt náklady na stravu a bydlení,

ošacení, dopravu, zdravotní péči,

vzdělání a volný čas a zaplatit další

důležité výdaje včetně úspor pro

případ neočekávaných okolností.“

Mírná většina Čechů bere méně.

Text: Jiří Hovorka

sme bohatá průmyslová země. Ve výkonu

ekonomiky na hlavu jsme už předehnali

třeba Španělsko. Pohled do peněženek

tomu ale nenapovídá: Španělé mají pořád o víc než polovinu vyšší výplaty.

Jeden z háčků se skrývá právě v tom

průmyslu. V  Česku tvoří podle statistik

Světové banky třetinu ekonomiky, po Irsku to je druhý největší podíl v Evropské

unii. I  proto jde na naše mzdy relativně

menší část tržeb než jinde – firmy například musí nakupovat nové stroje a udržovat ty stávající.

Na vytvoření stejné hodnoty jako

třeba v IT nebo ve službách je také potřeba víc zaměstnanců. Velká část naší produkce navíc není konečným výrobkem,

ale například součástkou německého

auta. Produkty vytvořené v  Česku mají

malou přidanou hodnotu, což je hlavní

důvod, proč máme třetinové mzdy ve

srovnání právě s Němci.

Propast se zmenšuje

Pokud chceme k  Německu platově poskočit, neměli bychom se zaměřovat jen

na produkci, ale i  na další fáze výroby.

„Na předvýrobní, která je spojena s  vědou a  výzkumem, designem produktů

a  služeb. A  na povýrobní fázi, která je

spojena s prodejem, marketingem, a především se vztahem s koncovým zákazníkem, kde jsou i vyšší marže,“ říká ekonom

České spořitelny David Navrátil.

Ještě jedno srovnání: na mzdy včetně všech odvodů šlo v  Německu v  roce

2018 podle Eurostatu 52 procent produkce tamní ekonomiky. V Česku to bylo

43 procent. Dobrou zprávou je, že tento

poměr po letech stagnace v  posledních

třech letech poskočil o  zhruba čtyři

procentní body. Firmy se zkrátka začaly se svými zaměstnanci víc dělit o  tržby. V  Německu tento ukazatel za stejné

období vyrostl jen o jeden bod, a protože i  německý HDP v  posledních letech

roste pomaleji než ten náš, vyzní rychlé

srovnání s  Německem pozitivně: díra je

sice veliká, dál se ale pomalu zmenšuje.

„Že se přibližujeme, je zřejmé. Nejvýrazněji to je patrné v oblasti produkce,

tedy v HDP na hlavu v paritě kupní síly,

kde jsme už předstihli i  některé jižní

země eurozóny,“ potvrzuje ekonom Komerční banky Jan Vejmělek.

Musí přijít změny

Hospodářství nyní i v Česku zpomaluje,

a tak se dá čekat, že růst mezd postupně

zmírní. Pokud budeme chtít Německo

dohánět i  dál, bude k  tomu třeba strukturální změna. „Na věc se dá dívat tak, že

česká ekonomika v minulých letech rozvojem průmyslu naplno využila potenciál daný zahraniční poptávkou. Po jejím

zpomalení ale teď dojde na lámání chleba. Role průmyslu v ekonomice se poněkud sníží, což změní i strukturu poptávky

po pracovní síle,“ říká ekonom UniCredit

Bank Pavel Sobíšek.

Podle něj vypadá nadějně třeba

vývoj v  informačních a  komunikačních službách, které teď v  Česku patří

k  nejdynamičtěji rostoucím odvětvím.

„Klíčovou otázkou je, zda máme pro rozvoj alternativních odvětví dostatečně

kvalifikovanou pracovní sílu,“ upozorňuje na možný problém Sobíšek.

Pokud tedy chceme vyšší mzdy,

musíme se zaměřit na práci s vyšší kvalifikací. Rozdíl mezi námi a Německem je

třeba i v tom, kolik investujeme do vědy

a výzkumu. I to se u nás sice v poslední

době změnilo, stále jsme ale těsně pod

dvěma procenty a  Německo je o  procentní bod výš.

Abychom se jen netrýznili srovnáváním s jednou z nejvýkonnějších ekonomik světa, dodejme, že Češi patří k nejlépe vydělávajícím obyvatelům bývalého

východního bloku. Vyšší výdělky mají

19