T É M A : B O H AT S T V Í A C H U D O B A / A N A LÝ Z A
31 463
korun
J
hrubého měsíčně – taková výplata
je v Česku zapotřebí k důstojnému
životu, nejen přežívání. Spočítali
to ekonomové, sociologové a další
experti sdružení kolem webu
Důstojná mzda. „Mají se z ní dát
pokrýt náklady na stravu a bydlení,
ošacení, dopravu, zdravotní péči,
vzdělání a volný čas a zaplatit další
důležité výdaje včetně úspor pro
případ neočekávaných okolností.“
Mírná většina Čechů bere méně.
Text: Jiří Hovorka
sme bohatá průmyslová země. Ve výkonu
ekonomiky na hlavu jsme už předehnali
třeba Španělsko. Pohled do peněženek
tomu ale nenapovídá: Španělé mají pořád o víc než polovinu vyšší výplaty.
Jeden z háčků se skrývá právě v tom
průmyslu. V Česku tvoří podle statistik
Světové banky třetinu ekonomiky, po Irsku to je druhý největší podíl v Evropské
unii. I proto jde na naše mzdy relativně
menší část tržeb než jinde – firmy například musí nakupovat nové stroje a udržovat ty stávající.
Na vytvoření stejné hodnoty jako
třeba v IT nebo ve službách je také potřeba víc zaměstnanců. Velká část naší produkce navíc není konečným výrobkem,
ale například součástkou německého
auta. Produkty vytvořené v Česku mají
malou přidanou hodnotu, což je hlavní
důvod, proč máme třetinové mzdy ve
srovnání právě s Němci.
Propast se zmenšuje
Pokud chceme k Německu platově poskočit, neměli bychom se zaměřovat jen
na produkci, ale i na další fáze výroby.
„Na předvýrobní, která je spojena s vědou a výzkumem, designem produktů
a služeb. A na povýrobní fázi, která je
spojena s prodejem, marketingem, a především se vztahem s koncovým zákazníkem, kde jsou i vyšší marže,“ říká ekonom
České spořitelny David Navrátil.
Ještě jedno srovnání: na mzdy včetně všech odvodů šlo v Německu v roce
2018 podle Eurostatu 52 procent produkce tamní ekonomiky. V Česku to bylo
43 procent. Dobrou zprávou je, že tento
poměr po letech stagnace v posledních
třech letech poskočil o zhruba čtyři
procentní body. Firmy se zkrátka začaly se svými zaměstnanci víc dělit o tržby. V Německu tento ukazatel za stejné
období vyrostl jen o jeden bod, a protože i německý HDP v posledních letech
roste pomaleji než ten náš, vyzní rychlé
srovnání s Německem pozitivně: díra je
sice veliká, dál se ale pomalu zmenšuje.
„Že se přibližujeme, je zřejmé. Nejvýrazněji to je patrné v oblasti produkce,
tedy v HDP na hlavu v paritě kupní síly,
kde jsme už předstihli i některé jižní
země eurozóny,“ potvrzuje ekonom Komerční banky Jan Vejmělek.
Musí přijít změny
Hospodářství nyní i v Česku zpomaluje,
a tak se dá čekat, že růst mezd postupně
zmírní. Pokud budeme chtít Německo
dohánět i dál, bude k tomu třeba strukturální změna. „Na věc se dá dívat tak, že
česká ekonomika v minulých letech rozvojem průmyslu naplno využila potenciál daný zahraniční poptávkou. Po jejím
zpomalení ale teď dojde na lámání chleba. Role průmyslu v ekonomice se poněkud sníží, což změní i strukturu poptávky
po pracovní síle,“ říká ekonom UniCredit
Bank Pavel Sobíšek.
Podle něj vypadá nadějně třeba
vývoj v informačních a komunikačních službách, které teď v Česku patří
k nejdynamičtěji rostoucím odvětvím.
„Klíčovou otázkou je, zda máme pro rozvoj alternativních odvětví dostatečně
kvalifikovanou pracovní sílu,“ upozorňuje na možný problém Sobíšek.
Pokud tedy chceme vyšší mzdy,
musíme se zaměřit na práci s vyšší kvalifikací. Rozdíl mezi námi a Německem je
třeba i v tom, kolik investujeme do vědy
a výzkumu. I to se u nás sice v poslední
době změnilo, stále jsme ale těsně pod
dvěma procenty a Německo je o procentní bod výš.
Abychom se jen netrýznili srovnáváním s jednou z nejvýkonnějších ekonomik světa, dodejme, že Češi patří k nejlépe vydělávajícím obyvatelům bývalého
východního bloku. Vyšší výdělky mají
19