T É M A : B O H AT S T V Í A C H U D O B A / A N A LÝ Z A
Kolik dostáváme
Podle posledních dostupných dat
ČSÚ za loňské třetí čtvrtletí byla průměrná hrubá měsíční mzda v Česku
32 933 korun na pracujícího – přepočteno na standardní plný úvazek
34 105 korun. To je bez dětí a dalších
důvodů k daňovým odpočtům
a slevám 25 568 korun čistého, ale
v realitě to může být i přes třicet tisíc
na účtu.
Celorepublikový medián, na který dosáhne rovná polovina zaměstnanců,
byl loni 29 549 korun, tedy minimálně
22 428 korun čistého.
Nejnovější podrobná data jsou o rok
starší. Polovina Pražanů v roce 2018
brala víc než 34 tisíc hrubého, nejchudší Karlovarský kraj rozdělovala
napůl částka o skoro osm tisíc nižší.
Podobný rozdíl jako narodit se do nejchudšího, či nejbohatšího kraje dělá
narodit se v mužském, či ženském
těle. Průměrný muž měl předloni
37 tisíc, průměrná žena dostávala
jen 29,6 tisíce (při prakticky stejné
pracovní době). Český pay gap je
podle Eurostatu po Estonsku druhý
největší v Unii. To se pak promítá i do
důchodů: muži měli předloni průměrný
důchod 13,7 tisíce, ženy 11,3 tisíce.
Regionální a genderové nerovnosti
se samozřejmě kombinují: polovina
Pražanů-mužů měla předloni výplatu
vyšší než 37,5 tisíce, polovina žen ze
Zlínského kraje brala méně než 24,2
tisíce.
Nepřekvapí, že se mzdy liší podle
vzdělání, o to víc ale při takovém
rozčlenění opět vyniknou rozdíly
mezi muži a ženami. V roce 2018
byla střední mzda vysokoškoláků
47 tisíc a vysokoškolaček 37 tisíc,
středoškoláků 33 tisíc a středoškolaček 27,4 tisíce, mužů se základním
a nedokončeným vzděláním 24 tisíc
a žen 20 tisíc.
Zároveň je dobré pamatovat na to, že
mzdy a platy nejsou veškeré příjmy –
statistika nezahrnuje ty z podnikání
nebo z pronajatých nemovitostí.
800 tisíc lidí. Průzkumy navíc statistici
dělají pouze mezi lidmi, kteří bydlí v bytech, a neptají se na ubytovnách, kde žije
18 tisíc domácností, nebo v azylových
domech, kde jsou jich další tři tisíce.
„Tyto problémy nás tak přesouvají
od zemí, které nemají problém s příjmovou nerovností, mezi unijní země s průměrnou příjmovou nerovností. Nedávný
průzkum ukázal, že v takzvané strádající
třídě, která nemá jen nízké příjmy, ale
i slabý sociální kapitál, žije zhruba 18 procent domácností,“ říká Navrátil.
Jako v Americe
Výrazně vyšší než příjmová nerovnost
je v Česku nerovnost majetková. Například podle studie společnosti Credit Suisse jedno procento nejbohatších Čechů
vlastní 36 procent jmění, což nás řadí výrazně nad unijní průměr (25 procent) a na
úroveň Spojených států amerických.
„Ve srovnání s regionem je u nás
majetková nerovnost podle těchto odhadů vyšší. Ale pozor, například ve Švédsku
to je ještě víc než v Česku. Důležité je, že
u nás nižší příjmová nerovnost je a velkou práci v tom odvádí sociální a daňový
systém,“ říká Navrátil.
Rozptyl je obrovský: Česko má osm
dolarových miliardářů, a Petr Kellner je
dokonce mezi stovkou nejbohatších lidí
světa. Na druhé straně jsou desítky tisíc
domácností, které jsou v závažné bytové nouzi. Podle zástupců neziskových
organizacích sdružených v Platformě
pro sociální bydlení je jich 54 tisíc a žije
v nich přes 20 tisíc dětí.
třídy bez rezervy můžou spadnout do
chudoby i po krátkodobé ztrátě příjmů,
neodhadnutí výdajů na dovolenou či s jakýmkoliv nečekaným výdajem,“ říká Veronika Friebová z neziskové společnosti
Rubikon centrum, která pomáhá s dluhy
lidem s kriminální minulostí.
Lidé nečekané výdaje často řeší
půjčkami. Nezvladatelné dluhy v Česku
mají stovky tisíc lidí, k čemuž v minulých
letech výrazně přispěla i dnes už pozměněná pravidla vymáhání, která z výroby
dlužníků dělala výhodný byznys. Například deset a více exekucí má 160 tisíc
lidí. Z velké části jde o lidi, kteří vlastně
vypadnou ze společnosti, pracují načerno a oficiálně žijí z životního či existenčního minima, které stát posledních osm
let nezvyšoval. Pro jednotlivce to dělá
maximálně 3410 korun plus dávky na bydlení, pokud nejde o bezdomovce.
Česko je bohatou zemí. I k takovým
patří, že část lidí je a bude chudá, ať už
proto, že neměli štěstí, někdo je podvedl,
nebo si život pokazili sami. Jestli chceme
být ještě bohatší, musíme být chytřejší
a vynalézavější, abychom dokázali to, co
zde vyrobíme, také prodat pod vlastními
značkami a aby nešlo jen o součástky zahraničních strojů. Velký počet lidí v exekucích, kteří žijí v šedé ekonomice a pro
státní pokladnu a celou společnost představují výrazný minus, se dá řešit celkem
jednoduše: ještě víc zjednodušit přístup
k osobnímu bankrotu, jak je to běžné
v západní Evropě.
Jiří Hovorka je redaktor největšího českého
finančního portálu Peníze.cz.
@JiriHovorka
Trajektorie pádu
Jak se stát novým Kellnerem, vám neřekneme, cesta k bídě ale popsat jde. Na
začátku problému je často nečekaný životní zvrat. „Pro bohatého to může být
ztráta podílu ve firmě, náročný rozvod,
nepovedené investice. Pro střední třídu s finanční rezervou je to úraz, vážná
nemoc, odchod do starobního důchodu,
narození dítěte. Lidé ze střední a nižší
21