T É M A : B O H AT S T V Í A   C H U D O B A / A N A LÝ Z A

Kolik dostáváme

Podle posledních dostupných dat

ČSÚ za loňské třetí čtvrtletí byla průměrná hrubá měsíční mzda v Česku

32 933 korun na pracujícího – přepočteno na standardní plný úvazek

34 105 korun. To je bez dětí a dalších

důvodů k daňovým odpočtům

a slevám 25 568 korun čistého, ale

v realitě to může být i přes třicet tisíc

na účtu.

Celorepublikový medián, na který dosáhne rovná polovina zaměstnanců,

byl loni 29 549 korun, tedy minimálně

22 428 korun čistého.

Nejnovější podrobná data jsou o rok

starší. Polovina Pražanů v roce 2018

brala víc než 34 tisíc hrubého, nejchudší Karlovarský kraj rozdělovala

napůl částka o skoro osm tisíc nižší.

Podobný rozdíl jako narodit se do nejchudšího, či nejbohatšího kraje dělá

narodit se v mužském, či ženském

těle. Průměrný muž měl předloni

37 tisíc, průměrná žena dostávala

jen 29,6 tisíce (při prakticky stejné

pracovní době). Český pay gap je

podle Eurostatu po Estonsku druhý

největší v Unii. To se pak promítá i do

důchodů: muži měli předloni průměrný

důchod 13,7 tisíce, ženy 11,3 tisíce.

Regionální a genderové nerovnosti

se samozřejmě kombinují: polovina

Pražanů-mužů měla předloni výplatu

vyšší než 37,5 tisíce, polovina žen ze

Zlínského kraje brala méně než 24,2

tisíce.

Nepřekvapí, že se mzdy liší podle

vzdělání, o to víc ale při takovém

rozčlenění opět vyniknou rozdíly

mezi muži a ženami. V roce 2018

byla střední mzda vysokoškoláků

47 tisíc a vysokoškolaček 37 tisíc,

středoškoláků 33 tisíc a středoškolaček 27,4 tisíce, mužů se základním

a nedokončeným vzděláním 24 tisíc

a žen 20 tisíc.

Zároveň je dobré pamatovat na to, že

mzdy a platy nejsou veškeré příjmy –

statistika nezahrnuje ty z podnikání

nebo z pronajatých nemovitostí.

800 tisíc lidí. Průzkumy navíc statistici

dělají pouze mezi lidmi, kteří bydlí v bytech, a neptají se na ubytovnách, kde žije

18 tisíc domácností, nebo v  azylových

domech, kde jsou jich další tři tisíce.

„Tyto problémy nás tak přesouvají

od zemí, které nemají problém s příjmovou nerovností, mezi unijní země s průměrnou příjmovou nerovností. Nedávný

průzkum ukázal, že v takzvané strádající

třídě, která nemá jen nízké příjmy, ale

i slabý sociální kapitál, žije zhruba 18 procent domácností,“ říká Navrátil.

Jako v Americe

Výrazně vyšší než příjmová nerovnost

je v  Česku nerovnost majetková. Například podle studie společnosti Credit Suisse jedno procento nejbohatších Čechů

vlastní 36 procent jmění, což nás řadí výrazně nad unijní průměr (25 procent) a na

úroveň Spojených států amerických.

„Ve srovnání s  regionem je u  nás

majetková nerovnost podle těchto odhadů vyšší. Ale pozor, například ve Švédsku

to je ještě víc než v Česku. Důležité je, že

u  nás nižší příjmová nerovnost je a  velkou práci v tom odvádí sociální a daňový

systém,“ říká Navrátil.

Rozptyl je obrovský: Česko má osm

dolarových miliardářů, a Petr Kellner je

dokonce mezi stovkou nejbohatších lidí

světa. Na druhé straně jsou desítky tisíc

domácností, které jsou v  závažné bytové nouzi. Podle zástupců neziskových

organizacích sdružených v  Platformě

pro sociální bydlení je jich 54 tisíc a žije

v nich přes 20 tisíc dětí.

třídy bez rezervy můžou spadnout do

chudoby i  po krátkodobé ztrátě příjmů,

neodhadnutí výdajů na dovolenou či s jakýmkoliv nečekaným výdajem,“ říká Veronika Friebová z neziskové společnosti

Rubikon centrum, která pomáhá s dluhy

lidem s kriminální minulostí.

Lidé nečekané výdaje často řeší

půjčkami. Nezvladatelné dluhy v  Česku

mají stovky tisíc lidí, k čemuž v minulých

letech výrazně přispěla i dnes už pozměněná pravidla vymáhání, která z  výroby

dlužníků dělala výhodný byznys. Například deset a  více exekucí má 160 tisíc

lidí. Z velké části jde o lidi, kteří vlastně

vypadnou ze společnosti, pracují načerno a oficiálně žijí z životního či existenčního minima, které stát posledních osm

let nezvyšoval. Pro jednotlivce to dělá

maximálně 3410 korun plus dávky na bydlení, pokud nejde o bezdomovce.

Česko je bohatou zemí. I k takovým

patří, že část lidí je a  bude chudá, ať už

proto, že neměli štěstí, někdo je podvedl,

nebo si život pokazili sami. Jestli chceme

být ještě bohatší, musíme být chytřejší

a vynalézavější, abychom dokázali to, co

zde vyrobíme, také prodat pod vlastními

značkami a aby nešlo jen o součástky zahraničních strojů. Velký počet lidí v exekucích, kteří žijí v šedé ekonomice a pro

státní pokladnu a celou společnost představují výrazný minus, se dá řešit celkem

jednoduše: ještě víc zjednodušit přístup

k  osobnímu bankrotu, jak je to běžné

v západní Evropě.

Jiří Hovorka je redaktor největšího českého

finančního portálu Peníze.cz.

@JiriHovorka

Trajektorie pádu

Jak se stát novým Kellnerem, vám neřekneme, cesta k bídě ale popsat jde. Na

začátku problému je často nečekaný životní zvrat. „Pro bohatého to může být

ztráta podílu ve firmě, náročný rozvod,

nepovedené investice. Pro střední třídu s  finanční rezervou je to úraz, vážná

nemoc, odchod do starobního důchodu,

narození dítěte. Lidé ze střední a  nižší

21