T É M A : B O H AT S T V Í A C H U D O B A / R O Z H O V O R
Dělat občas blbosti je dobré, a kdo jiný je
má dělat než lidi, kteří na ně mají?
Spousta lidí si představí: kdybych já měl ty
ohromný peníze, co já bych za ně udělal!
Vymýšlejí šílené nápady, jak by je utratili, což vychází z jejich nezkušenosti, respektive ze zkušenosti nedostatku. Asi
by je překvapilo, že takhle čeští miliardáři
většinou nepřemýšlejí. Mnoho z nich spíš
oceňuje střídmost, skromnost a smysluplnost. Za blbosti utrácí málokdo. Vlastně
mě to trošku mrzí, dělat občas blbosti je
dobré, a kdo jiný je má dělat než lidi, kteří
na ně mají? Ostatně když se podíváte na
DOX, tak tam taky často děláme velmi
iracionální věci, experimenty, které se
nemůžou nikdy zaplatit. Umíme ocenit
efektivitu a zisky, ale chceme kultivovat
i druhou stranu, tu bláznivou, aby se z života nestala smutná hra na technokratickou optimalizaci všeho.
Přivedla vás tahle záliba ve ztřeštěných nápadech k psychedelikům, nebo vám až psychedelika ukázala, že je toho v životě víc?
Vždycky jsem měl v sobě racionální i iracionální stránku. Psychedelika mi dala
balanc mezi nimi, mezi touhou vědět
a poznáním, že se spoustu věcí nikdy nedozvím. Dala mi schopnost sjednocovat
protiklady a mít při tom pocit, že je všechno v pořádku. Spíš mi přijde zajímavější
otázka, jestli mi možnost takhle myslet
otevřely i peníze. A zde bych odpověděl,
28
že ne. Vždycky jsem věděl, že abych se
mohl věnovat tomu, co mě baví, někdo to
bude muset zaplatit. A nejspíš to nebude
nikdo jiný než já sám.
Nikde jsem se vlastně nedočetl o vašich
úplných začátcích.
Někdy v sedmnácti letech jsem ještě se
svojí maminkou, která musela být garantem mého podnikání, založil živnost.
Dovážel jsem zvukové karty Gravis Ultrasound a prodával je herním nadšencům.
Tím jsem vydělal prvních pár legračních
peněz na to, abych mohl s kolegou udělat
chatovací fórum a zabývat se IT. Víc než
peníze byly tehdy potřeba čas a kreativita. Stačilo k nápadu sehnat kámoše, který
s vámi začal programovat, nebylo třeba
platit bandu patnácti lidí jako dnes, protože každý tenkrát trochu rozuměl všemu.
Takže už na střední ve vás byl někdo, kdo
si chtěl hrát a věděl, že k tomu potřebuje
peníze.
Jasně. Nikdy jsem si jako současní levicoví umělci nemyslel, že mi má něco zaplatit stát nebo někdo jiný. Fascinuje mě
teď aktuální volební výsledek Jeremyho
Corbyna, což je ultrasocialista – a volí
ho většina Britů do čtyřiadvaceti. Co to
vypovídá o mladé generaci? Nejde o naprosté odtržení od reality?
Sám jste před chvílí říkal, že ti lidi nemají
příležitosti, jaké jsme měli my. Nemůžou
vybudovat podnik s minimálním kapitálem.
Ano, ale proti tomu existuje zase spousta
jiných nápadů, které by mohli dělat. Proč
se neseberou a neodjedou do Thajska,
kde se dá žít za pět dolarů denně? To dá
na Západě dohromady skoro každý. Proč
sedět doma a doufat, že vyhraje Corbyn
a bude mě živit?
Napadají mě dva důvody. První: v Thajsku
nemám přátele a blízké.
Mladý člověk si je udělá. Proto je mladý.
Druhý: kdyby to udělali všichni Britové, už
v Thajsku nepůjde žít za pět dolarů na den.
Já to chápu. Vy to hodnotíte z makropohledu, já z mikropohledu člověka, který
volí Corbyna. Pro mě je takové přemýšlení nesrozumitelné.
Možná je právě tady generační rozdíl: vy
chcete problémy řešit individuálně, zatímco mladí věří, že je nutné je řešit kolektivně.
Tenhle druh myšlení fungovat nebude.
Nikdy v minulosti nefungoval.
Náš socialismus ne, ale Corbynovy návrhy
byly spíš mírnější verzí sociálních programů, které v západní Evropě slušně fungovaly po válce.