T É M A : B O H AT S T V Í A   C H U D O B A / R O Z H O V O R

Dělat občas blbosti je dobré, a kdo jiný je

má dělat než lidi, kteří na ně mají?

Spousta lidí si představí: kdybych já měl ty

ohromný peníze, co já bych za ně udělal!

Vymýšlejí šílené nápady, jak by je utratili, což vychází z  jejich nezkušenosti, respektive ze zkušenosti nedostatku. Asi

by je překvapilo, že takhle čeští miliardáři

většinou nepřemýšlejí. Mnoho z nich spíš

oceňuje střídmost, skromnost a  smysluplnost. Za blbosti utrácí málokdo. Vlastně

mě to trošku mrzí, dělat občas blbosti je

dobré, a kdo jiný je má dělat než lidi, kteří

na ně mají? Ostatně když se podíváte na

DOX, tak tam taky často děláme velmi

iracionální věci, experimenty, které se

nemůžou nikdy zaplatit. Umíme ocenit

efektivitu a  zisky, ale chceme kultivovat

i druhou stranu, tu bláznivou, aby se z života nestala smutná hra na technokratickou optimalizaci všeho.

Přivedla vás tahle záliba ve ztřeštěných nápadech k psychedelikům, nebo vám až psychedelika ukázala, že je toho v životě víc?

Vždycky jsem měl v sobě racionální i iracionální stránku. Psychedelika mi dala

balanc mezi nimi, mezi touhou vědět

a poznáním, že se spoustu věcí nikdy nedozvím. Dala mi schopnost sjednocovat

protiklady a mít při tom pocit, že je všechno v  pořádku. Spíš mi přijde zajímavější

otázka, jestli mi možnost takhle myslet

otevřely i peníze. A zde bych odpověděl,

28

že ne. Vždycky jsem věděl, že abych se

mohl věnovat tomu, co mě baví, někdo to

bude muset zaplatit. A nejspíš to nebude

nikdo jiný než já sám.

Nikde jsem se vlastně nedočetl o vašich

úplných začátcích.

Někdy v  sedmnácti letech jsem ještě se

svojí maminkou, která musela být garantem mého podnikání, založil živnost.

Dovážel jsem zvukové karty Gravis Ultrasound a  prodával je herním nadšencům.

Tím jsem vydělal prvních pár legračních

peněz na to, abych mohl s kolegou udělat

chatovací fórum a zabývat se IT. Víc než

peníze byly tehdy potřeba čas a kreativita. Stačilo k nápadu sehnat kámoše, který

s  vámi začal programovat, nebylo třeba

platit bandu patnácti lidí jako dnes, protože každý tenkrát trochu rozuměl všemu.

Takže už na střední ve vás byl někdo, kdo

si chtěl hrát a věděl, že k tomu potřebuje

peníze.

Jasně. Nikdy jsem si jako současní levicoví umělci nemyslel, že mi má něco zaplatit stát nebo někdo jiný. Fascinuje mě

teď aktuální volební výsledek Jeremyho

Corbyna, což je ultrasocialista – a  volí

ho většina Britů do čtyřiadvaceti. Co to

vypovídá o mladé generaci? Nejde o naprosté odtržení od reality?

Sám jste před chvílí říkal, že ti lidi nemají

příležitosti, jaké jsme měli my. Nemůžou

vybudovat podnik s minimálním kapitálem.

Ano, ale proti tomu existuje zase spousta

jiných nápadů, které by mohli dělat. Proč

se neseberou a  neodjedou do Thajska,

kde se dá žít za pět dolarů denně? To dá

na Západě dohromady skoro každý. Proč

sedět doma a  doufat, že vyhraje Corbyn

a bude mě živit?

Napadají mě dva důvody. První: v Thajsku

nemám přátele a blízké.

Mladý člověk si je udělá. Proto je mladý.

Druhý: kdyby to udělali všichni Britové, už

v Thajsku nepůjde žít za pět dolarů na den.

Já to chápu. Vy to hodnotíte z  makropohledu, já z  mikropohledu člověka, který

volí Corbyna. Pro mě je takové přemýšlení nesrozumitelné.

Možná je právě tady generační rozdíl: vy

chcete problémy řešit individuálně, zatímco mladí věří, že je nutné je řešit kolektivně.

Tenhle druh myšlení fungovat nebude.

Nikdy v minulosti nefungoval.

Náš socialismus ne, ale Corbynovy návrhy

byly spíš mírnější verzí sociálních programů, které v západní Evropě slušně fungovaly po válce.