P O P K U LT U R A
Kopírka bez nápadu
Lokální ochotnictví
Místo zločinu Ostrava (2019)
Zrádci (2020)
„Zjistil jsem, že mám ohromnou slabost pro
tři města. Varšavu, kde žiju, Oděsu, kterou
dobře znám, a Prahu,“ vypráví v rozhovorech
polský producent a režisér Dariusz Jabłoński.
Když po úspěchu švédsko-dánského Mostu
začaly ostatní evropské země investovat do
příhraničních projektů, kde by se koprodukce propsala i do příběhu, spojil se Jabłoński
s respektovaným polským scenáristou
Maciejem Maciejewským. Měl totiž pocit, že
s autorem legendárního polského noirového
seriálu Glina z roku 2004 by se mu mohlo
podařit ukázat, že Poláci rozuměli temným
detektivkám už před tím, než s nimi díru do
světa udělali Skandinávci, a umějí je dělat
i nadále.
Třináctidílný seriál České televize samozřejmě nedostal stejně velkorysé podmínky jako
třeba Rédl, přesto by si dnešní divák přál,
aby všednodenní kriminálka z Ostravy měla
trochu vyšší kvalitu. Její ambice prozrazuje
ústřední postava Emy Grodské (Pavla Beretová) – policistky, která získala místo šéfové
zdejší mordparty, přestože její přímý nadřízený (Pavel Kříž) ženy u policie neuznává.
Kromě toho, že má seriál příšerně napsané
dialogy, které ani těm lepším obsazeným
hercům nedovolují účast v něm zvládnout se
ctí, popisuje třiasedmdesátiletý scenárista
Miroslav Vaic, autor Lásky z pasáže, Kamaráda do deště nebo Byl jednou jeden polda,
mimořádně laxně i to, jak se hlavní hrdinka
vypořádává s nepřízní okolí. Kdykoliv ji její
nadřízený ujišťuje o tom, že ženské k policii
nepatří, a při první příležitosti ji proto vymění
za chlapa, Grodská odpoví sklopením hlavy
a opuštěním místnosti ve vší tichosti.
Zrádci připomínají, že se Viktor Tauš kromě
režírování vlastních věcí léta věnuje produkci. Za Hřebejkovým komerčně ambiciózním
Zahradnictvím i nenápadným artovým filmem
Beaty Parkanové Chvilky stál právě on.
Pro svůj aktuální televizní seriál zvolil jako
režisér látku od nejslibnějšího seriálového
scenáristy, Mira Šifry. Ta srozumitelným
způsobem dávkuje právě tolik lokálního
kontextu, kolik by mohlo být lákavé i pro zahraniční nákupčí. Navíc je jednou z hlavních
postav policejní analytička, která zjišťuje,
že je jí v práci líp než na mateřské. Přesto
jsou Zrádci téměř opakem producentského
kalkulu. Kvůli divoké kameře, podivuhodným
lokacím a excentričnosti postav budí možná
ještě vyhrocenější reakce než předchozí
autorovy seriály. V žádné jiné než Taušově
detektivce nemůže policie sídlit v odsvěceném kostele a varna pervitinu v bývalém
městském bazénu.
Případy navíc stojí na stereotypních předpokladech o tom, kdo páchá zločiny – zhrzení
milenci zabíjejí prostopášné zlatokopky,
zchudlí horníci napadají v alkoholovém
amoku kamarády, dredaté anarchisty bojující
proti systému samozřejmě vydržují jejich
bohatí rodiče. „Ostravskost“, tedy opět pečlivě dodržený důraz na lokální autenticitu,
tu kromě záběrů typické architektury utváří
plejáda vrahů, kteří zabíjeli, protože se celý
život dřeli, a nikdy nic nedostali. A špatné
přízvuky.
Režisérovi se povedlo natočit jeden
z nejlepších porevolučních seriálů vůbec,
spolu s Pustinou se dá z děl posledních let
doporučit s největší jistotou. Zároveň zvládl
něco, o co se u nás už dlouho nikdo nesnažil:
obsadit do hlavních rolí dva dvacátníky,
kteří doopravdy působí jako dnešní čeští
mileniálové.
Princip slasti (2019)
Maciejewskému to ale bohužel tentokrát
nepsalo tak ostře jako v nultých letech.
Detektivka, ve které k oděskému pobřeží připluje v loďce kus těla mladé ženy, v Praze se
ve stejnou dobu najde ruka jiné a ve Varšavě
další části lidského trupu, působí až směšně
genericky. Ani postavy drsné a nezávislé
polské policistky (Małgorzata Buczkowska),
utrápeného českého komisaře (Karel Roden)
a obyčejného ukrajinského policajta (Sergej
Strelnikov) tuhle příhraniční nudu nezachrání.
Ze všeho nejvíc si divák ze seriálu pamatuje
neustálé přelétávání z města do města,
seznamování postav s kolegy z jiných zemí,
zdvořilostní fráze a špatnou angličtinu.
Přímo do top 10
Táňa Zabloudilová je popkulturní publicistka.
@TanaZabloudil
113