T É M A : Z D R AV Í A   M E D I C Í N A / A N A LÝ Z A

Guten Tag

und auf Wiedersehen

Zatímco v Česku začíná nástupní plat

doktorů v nemocnicích nad 30 tisíci

korunami, v Německu je základ pro

mladé kolem 4000 tisíc eur hrubého,

tedy víc než trojnásobný. Na německé

poměry to sice bůhvíjaké peníze

nejsou, pořád je to ale víc, než kolik je

u nás průměr mezd všech lékařů, který

loni Ústav zdravotnických informací

a statistiky vyčíslil na 78 tisíc hrubého.

A v těch jsou na rozdíl od německého

nástupu i přesčasy.

Ne že by je za západní hranicí vůbec

neznali. Například tamní lékaři dotazovaní svým svazem pracují v průměru

57 hodin týdně. V Česku podobně

přesná čísla chybí. Z Lékařského

odborového klubu zní neurčité zprávy

o víc než tisícovce hodin přesčasů

ročně, což by při srovnání s Německem znamenalo zhruba o polovinu

extra času v práci navíc. Zaměstnavatel u nás přitom může přikázat jen 150

hodin přesčasů za rok.

Podle tamních odborů pracuje

v Německu kolem sedmi set českých

doktorů. Mohlo by to vypadat, že volný

pohyb pracovníků Německu zvlášť

prospívá, přitom ale právě německý

ministr zdravotnictví Jens Spahn loni

začal mluvit o potřebě jeho omezení

– němečtí lékaři a zdravotníci totiž odcházejí za vyššími platy do Švýcarska.

regionů. Velké problémy s  doktory jsou

mimo velká města, a  to jak v  nemocnicích, tak u praktiků nebo třeba dětských

všeobecných lékařů. V  regionech jsou

počty doktorů výrazně pod průměrem

OECD. A  zatím se to nezlepšuje, i  když

lékaře v  poslední době do okresních

měst nebo na venkov lákají speciálními

pobídkami Ministerstvo zdravotnictví,

zdravotní pojišťovny i samotné radnice.

„Lékaři mají přirozeně tendenci mířit

do větších měst, což není vždy o penězích,

ale spíš to souvisí s  životním stylem. Zubař, který si otevře praxi v příhraničním regionu, naplní svou kapacitu obvykle ihned.

Navíc mu obec často nabídne byt i příspěvek na výbavu ordinace a pojišťovna vyšší

úhradu. Ale on dá stejně přednost velkému

městu,“ říká Radovan Kouřil, generální ředitel Oborové zdravotní pojišťovny.

„Máme zákonem danou povinnost

klientům zaručit místně a  časově dostupnou zdravotní péči. To se nám daří

plnit, ale je třeba přiznat, že komfort

a dostupnost péče v regionech už je z tohoto pohledu o  poznání nižší než třeba

v Praze, Brně a podobně,“ dodává.

Speciálně regionům sousedícím

s  Německem situaci ztěžuje i  fakt, že

v Německu řeší stejné problémy jako my.

I tam doktoři stárnou a zvlášť v odlehlejších regionech se jich nedostává. A protože jsou čeští doktoři kvalitní a  často

ovládají němčinu, u  sousedů je o  ně zájem. Čeští lékaři na tuto nabídku slyší,

protože si polepší.

Migrace pokračuje i přesto, že platy

lékařů v Česku rostou. Průměrný plat lékaře ve státní nemocnici přesahuje 80 tisíc korun. Ale než spadnete ze židle, čtěte

dál. Základní plat doktora s pětiletou praxí je zhruba 35 tisíc korun, což odpovídá

průměrné mzdě. Aby si doktoři přišli na

víc, slouží přesčasy. A to už léta a v takové míře, že kdyby jejich činnost důsledně

kontroloval inspektorát práce, musely by

nemocnice platit vysoké pokuty.

„Nebýt vypětí zdravotnického personálu, nejen lékařů, ale záchranářů,

zdravotních sester a  dalších, na úkor je-

jich rodinného života a  občas i  zdravotního stavu, tak by tady žádné zdravotnictví nebylo,“ hodnotí situaci expert Pirátů

na zdravotnictví Petr Třešňák.

V  regionech kromě ubývajících lékařů řeší i  problémy podfinancovaných

nemocnic. Známý je například příběh

krachu té rumburské. Problémy se ale

opakují i  jinde. Pro města a  kraje představují rozpočty místních nemocnic velkou zátěž, k  tomu chybí personál. Lidé

o  služby těchto nemocnic navíc často

nemají zájem a raději se nechají operovat

ve velkých fakultních ústavech.

Prosíme, zůstaňte

Lidé mimo velká města si tedy podle všeho budou muset zvyknout na dojíždění,

a  to nejen kvůli operaci, ale třeba i  za

praktikem či k zubaři.

Současná vláda problém s  ubývajícími doktory řeší mimo jiné navyšováním příspěvků lékařským fakultám. Teď

z  nich vyjde kolem dvou tisíc absolventů ročně. V  roce 2018 se kabinet rozhodl zaplatit dlouhodobé navýšení počtu

studentů o  15 procent. Například Aleksi

Šedo, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, to hodnotí jako průlomový krok. „Směřuje jak k  udržení kvality

vlastní přípravy lékařů, tak i  k  nárůstu

počtu absolventů.“

Situace ve zdravotnictví velmi připomíná situaci v penzijním systému. Oba

nyní v  době ekonomického růstu fungují

s  mírnými přebytky, pokud by se ale do

budoucna nic nezměnilo, budou státní

rozpočet enormně zatěžovat. Česko totiž

v  příštích desítkách let výrazně zestárne

a výdaje na zdravotní péči porostou.

Kde vzít peníze? „V  České republice jde do zdravotnictví zhruba srovnatelný podíl HDP z veřejných zdrojů jako

v jiných vyspělých zemích. Výrazně nižší

je ale podíl soukromých zdrojů,“ pojmenovává rezervy Kouřil.

S  tím, jak bude Česko stárnout, se

do hry vrátí otázka spoluúčasti. Lze si

snadno představit, že dostupné a kvalitní

23