E D I TO R I A L

Roušky přes ústa

Ondřej Tůma, šéfredaktor

Když jsem v minulém úvodníku psal o vykročení Finmagu do druhé pětiletky, představoval jsem si její začátek jinak. Nečekal jsem,

že příští číslo nebude mít smysl posílat do

trafik. Že bude kvůli zavřeným restauracím

v rubrice food recenze pusto. Že nikoho nevyšleme napsat cestopis, protože se nedostane

dál než na Rozvadov. Že se s  některými inzerenty budeme bavit o  jejich existenčních

problémech a  s  jinými o  tom, jaké z  plánovaných kampaní hodit do koše. Nenapadlo

by mě, že v ekonomickém speciálu budeme

uklidňovat investory, jejichž portfolio klesne

o polovinu.

Zabrat nám dal i tematický blok věnovaný zdraví a  medicíně. Jako dvouměsíčník

se snažíme publikovat hlavně nadčasové

texty o problémech, které budeme řešit příští měsíc i za pár dalších let. Teď to ale moc

nešlo. I  když některé články vznikaly ještě

předtím, než naše životy zasáhla pandemie

koronaviru, a  jiné bylo potřeba za pochodu

přepracovávat, jsem přesvědčený, že jsme se

s tím popasovali se ctí.

Doba rychlých změn dává šanci užitečným vizionářům, ale i  těm, kteří o  „civilizaci na rozcestí“ mluví celý život. Kdy taky

v novodobých dějinách tahle fráze neplatila?

Ano, máme možnost revidovat věci, které

jsme považovali za samozřejmé. Mnohé můžeme změnit k lepšímu. Výroky – a že se jich

v poslední době vyrojilo –, že nás krize posílí, že bude mít očistný efekt a že stejně nejvíc zasáhne ty, co nebyli připraveni, bych si

nechal od cesty. Zkuste to říct vystrašeným

seniorům v domovech důchodců a lidem, co

přišli o  práci nebo podnikání, ať už v  gastronomii, turistickém ruchu, kultuře, nebo

dalších oborech. Mají mít z  téhle „očisty“

radost? A opravdu se mohli připravit?

Souhlasím, že bychom neměli žít v panickém strachu a  že je potřeba lidi uklidňovat. Místo některých vyjádření bych ale

doporučil nechat ústa bezpečně ucpaná respirátorem, rouškou, případně něčím dalším.

Bude to mít větší užitek.

Vyplatí se zato sledovat reakce (nejen)

našeho okolí. Kdo jedná hystericky a iracionálně, kdo zachovává klid a  dokáže pomáhat? Tato zjištění se budou hodit v osobním

i profesním životě nebo třeba u voleb. Ostatně jedním z hlavních poznatků může být, že

se role státu v  mnoha ohledech přeceňuje.

Když o  něco skutečně jde, jsou často efektivnější iniciativy, které vznikají spontánně

„zespoda“.

Přeji vám pevné zdraví.

3