BY Z N YS P L Á N

Vizovická firma tehdy musela poprvé výrazně řešit vzhled a uživatelskou přívětivost díla i to, že většina dílů budou originály. „Chtěli po nás čtrnáctimetrové kusy,

takže jsme tomu museli úplně přizpůsobit

výrobu. První ostravský McDonald jsme

nejdřív postavili tady v areálu a pak jsme

ho rozložili a dovezli do Ostravy, kde stojí

dodnes,“ vzpomíná Martinec.

Firma pak začala organizovat architektonické soutěže na vysokých školách – a  tak se později potkala s  tehdy

ještě neznámou architektonickou dvojicí Chybík a Krištof. Jejich první stavba

stojí právě v  areálu Koma, je to jídelna

pro zaměstnance. „Právě tam mi kluci

u oběda prozradili, že se chtějí přihlásit

do soutěže na pavilon pro Expo. Hezky

jsme se tomu zasmáli, ale nakonec jsme

si řekli, že do toho půjdeme. Chtěli jsme

skončit druzí, protože za to bylo tři sta

tisíc korun a my jsme do toho vložili jenom sto tisíc,“ přiznává potutelně.

Když soutěž na konci roku 2013 vyhráli,

nerozhodilo ho to prý tolik, jako když jel

z  prvních jednání na vládní úrovni. „Cestou domů se mi klepaly nohy. Došlo mi,

že tohle je velká, mezinárodní věc a že výstava začíná 1. května, takže nejde dodat

něco, co se pak nějak dodělá za provozu.“

Právě tvorba pavilonu posunula firmu i  architekty do nové éry. Koma teď

staví díky milánským kontaktům čtyři

velké projekty ve Francii, mezi kterými

je luxusní hotel i  sociální byty. Chystá se

taky na dodávku budov pěti nových letišť

v Senegalu. „To už nemá s buňkařinou nic

společného, jsou to modulární designové

stavby. Věřím, že to, co děláme, je základem nového funkcionalismu,“ má jasno

Martinec, když provádí pavilonem a  na

střeše ukazuje, kudy se bude v krajině jeho

firma rozvíjet. Na jednom ze svahů plánuje dokonce stavbu modulární vesničky pro

zaměstnance. Podobně jako to před lety

v nedalekém Zlíně udělal Tomáš Baťa.

Radši všechno sami

Byly to právě Baťovy závody, při kterých

ve Zlíně vznikla designérská a propagační

škola, na niž později navázala detašovaná

katedra designu Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Když se David Karásek a Radek Hegmon na konci osmdesátých let

rozhodovali, kam na vysokou, dali Zlínu přednost před Prahou a  Bratislavou.

A  společně se tady pozdější spolužáci

v roce 1992 přihlásili do soutěže na tvorbu

městského mobiliáře, kterou Zlín vyhlásil.

„Na tehdejší poměry bylo město progresivnější než jiná, ale bylo to dáno i jeho

architektonickým charakterem. Málokde

to bylo takhle stylově čisté, vždyť celý Zlín

pochází z jedné doby, což není standardní.

Většinou máte všude historické centrum,

v té době typicky poničené komunismem,

a kolem sídliště,“ vzpomíná David Karásek.

S  kamarádem plánovali, že si časem založí designérské studio a  budou

David Karásek, spoluzakladatel firmy mmcité

Lavička Vera

Nejžádanějšího výrobku mmcité se

prodaly desetitisíce kusů do celého

světa. Zinková ocelová konstrukce

je někdy doplněná tenkými lamelami

ze stejného materiálu, jindy dřevem.

Najdete ji u stadionu arabského klubu

Sharjah, mezi administrativními budovami v americkém Indianapolis, u nové

zástavby v rakouském Neunkirchenu

i na řadě míst v Česku.

59