CITY
Kdy se vrátí život?
Učíme se nechodit ven. A udržovat dvoumetrový
odstup, když už ven musíme. Zažijeme ještě někdy
město tak, jak jsme ho měli rádi?
Text: Adam Gebrian
Miluju náhodná setkání, život na ulicích
a náměstích, kolektivní sport, restaurace,
kavárny, galerie, pouliční trhy, tramvaje, svobodu pohybu, anonymitu a spoustu dalších
věcí, které jsou naprosto samozřejmě spojeny s městským způsobem života. Který je
díky tomu, že je všechno blízko a že se byty
ve velkých domech navzájem tepelně izolují,
mimochodem velmi šetrný k přírodě. I když
se o tom moc často nepíše.
Jestli mě něco naopak neláká, je to
vlastní dům se zahradou, práce na ní, procházky přírodou, vůně trávy a květin (od dětství mám alergii na pyl), ticho přerušované
pouze zpěvem ptáků a bzučením hmyzu, samota. Nemůžu říct, že jsem miloval hordy turistů plnících některé části centra Prahy, ale
nikdy jsem je nevnímal jako nějaký zvláštní
problém. Ani ty, co jezdili na segwayi.
Všechno, co jsem měl, stejně jako
spousta dalších lidí, na městech rád, se během pár dní dramaticky změnilo. Respektive
to z nich na dobu neurčitou zmizelo.
Venkov volá
Chápu, že život v centru města a blízký kontakt s ostatními mají i stinné stránky, nepochybně mezi ně dlouhodobě patří například
nízká kvalita ovzduší. Ale to, co se děje teď,
zásadním způsobem – pochopitelně doufám,
že pouze dočasně – omezuje téměř všechno,
co se mi na životě ve městě líbí. Je to pro
mě téma k přemýšlení, které zatím neumím
8
zpracovat. Ale téměř vůbec mě neláká procházet se centrem města a prohlížet si liduprostá prostranství. I když musím přiznat, že
dívat se až na dno kanálů v Benátkách a vidět
v nich ryby pro mě představovalo fascinující
zážitek, byť mi ho zprostředkovalo video.
Jsem zvědavý na další vývoj. Brzký, či
pozdější návrat k normálu bez jakékoliv větší
změny? Eskalace zájmu o virtuální setkávání? Dramatický pokles popularity měst
v obavě před možným opakováním epidemie
či jiného nebezpečí a s tím spojený propad
cen nemovitostí? Exodus na venkov?
Ironií osudu má jeden z největších
žijících propagátorů městského způsobu
života, holandský architekt Rem Koolhaas,
v momentálně zavřeném Guggenheimově
muzeu v New Yorku nainstalovánu výstavu
s názvem Countryside, The Future. Venkov je
budoucnost.
Co že ta budoucnost může všechno
přinést? Výrazný útlum masového turismu?
Větší oceňování obyčejností? Menší chuť nakupovat spousty věcí, o kterých jste v uplynulých týdnech zjistili, že je nepotřebujete?
Zpomalení a zamyšlení se nad svým dosavadním způsobem života?
Každá krize prý skrývá nebezpečí
a zároveň příležitost. Nebezpečí jsou v tuto
chvíli všudypřítomná. Jaké jsou ty příležitosti? Existují nějaké pro budoucí život ve městech? Vidět vlnu současné solidarity je nádherné, ale bude to mít nějaký dlouhodobý
dopad? Pokud ano, jaký? To jsou otázky, nad
kterými budu v následující době v karanténě
přemýšlet. Odpovědi nenabízím.
Adam Gebrian je fanoušek architektury.
@AGebrian