CITY

Kdy se vrátí život?

Učíme se nechodit ven. A udržovat dvoumetrový

odstup, když už ven musíme. Zažijeme ještě někdy

město tak, jak jsme ho měli rádi?

Text: Adam Gebrian

Miluju náhodná setkání, život na ulicích

a  náměstích, kolektivní sport, restaurace,

kavárny, galerie, pouliční trhy, tramvaje, svobodu pohybu, anonymitu a  spoustu dalších

věcí, které jsou naprosto samozřejmě spojeny s  městským způsobem života. Který je

díky tomu, že je všechno blízko a že se byty

ve velkých domech navzájem tepelně izolují,

mimochodem velmi šetrný k přírodě. I když

se o tom moc často nepíše.

Jestli mě něco naopak neláká, je to

vlastní dům se zahradou, práce na ní, procházky přírodou, vůně trávy a květin (od dětství mám alergii na pyl), ticho přerušované

pouze zpěvem ptáků a bzučením hmyzu, samota. Nemůžu říct, že jsem miloval hordy turistů plnících některé části centra Prahy, ale

nikdy jsem je nevnímal jako nějaký zvláštní

problém. Ani ty, co jezdili na segwayi.

Všechno, co jsem měl, stejně jako

spousta dalších lidí, na městech rád, se během pár dní dramaticky změnilo. Respektive

to z nich na dobu neurčitou zmizelo.

Venkov volá

Chápu, že život v centru města a blízký kontakt s ostatními mají i stinné stránky, nepochybně mezi ně dlouhodobě patří například

nízká kvalita ovzduší. Ale to, co se děje teď,

zásadním způsobem – pochopitelně doufám,

že pouze dočasně – omezuje téměř všechno,

co se mi na životě ve městě líbí. Je to pro

mě téma k přemýšlení, které zatím neumím

8

zpracovat. Ale téměř vůbec mě neláká procházet se centrem města a prohlížet si liduprostá prostranství. I když musím přiznat, že

dívat se až na dno kanálů v Benátkách a vidět

v nich ryby pro mě představovalo fascinující

zážitek, byť mi ho zprostředkovalo video.

Jsem zvědavý na další vývoj. Brzký, či

pozdější návrat k normálu bez jakékoliv větší

změny? Eskalace zájmu o  virtuální setkávání? Dramatický pokles popularity měst

v obavě před možným opakováním epidemie

či jiného nebezpečí a  s  tím spojený propad

cen nemovitostí? Exodus na venkov?

Ironií osudu má jeden z  největších

žijících propagátorů městského způsobu

života, holandský architekt Rem Koolhaas,

v  momentálně zavřeném Guggenheimově

muzeu v  New Yorku nainstalovánu výstavu

s názvem Countryside, The Future. Venkov je

budoucnost.

Co že ta budoucnost může všechno

přinést? Výrazný útlum masového turismu?

Větší oceňování obyčejností? Menší chuť nakupovat spousty věcí, o  kterých jste v  uplynulých týdnech zjistili, že je nepotřebujete?

Zpomalení a  zamyšlení se nad svým dosavadním způsobem života?

Každá krize prý skrývá nebezpečí

a zároveň příležitost. Nebezpečí jsou v tuto

chvíli všudypřítomná. Jaké jsou ty příležitosti? Existují nějaké pro budoucí život ve městech? Vidět vlnu současné solidarity je nádherné, ale bude to mít nějaký dlouhodobý

dopad? Pokud ano, jaký? To jsou otázky, nad

kterými budu v následující době v karanténě

přemýšlet. Odpovědi nenabízím.

Adam Gebrian je fanoušek architektury.

@AGebrian