K A L E I D O S KO P

Pád princezny

Nejbohatší žena Afriky se ráda chlubí svojí houževnatostí. Kdyby

ale její otec dlouhé dekády nevládl Angole, k miliardám by se

v chudé zemi dopracovala stěží. Po střídání v prezidentském

úřadě spadla kolem celé rodiny klec a pečlivě budované

impérium se začíná otřásat v základech.

P

Text: František Kalenda

říběh Isabel dos Santosové je jako z  pohádky. Narodila se v  roce 1973 v  tehdy

ještě sovětském Ázerbájdžánu jako první

dítě angolského studenta ropného inženýrství a ruské šachistky. Její otec rychle

stoupal vládními strukturami Angolské

lidové republiky a roku 1979 se stal jejím

prezidentem, kterým zůstal třicet osm let.

Isabel s matkou se za ním do země zmítané občanskou válkou přestěhovaly, než po

rozvodu v  polovině osmdesátých let obě

odcestovaly do Velké Británie, kde Isabel

vystudovala prestižní King’s College.

Přestože měla možnost zůstat v zahraničí, v  roce 1992 se Isabel vrátila do

otcovy vlasti, aby jí podle vlastních slov

pomohla zvednout se znovu na nohy

a  aby se v  ní mohla věnovat své celoživotní vášni: podnikání. „Odjakživa jsem

měla smysl pro byznys. Už když mi bylo

šest, prodávala jsem vajíčka,“ prozradila

The Financial Times.

V hlavním městě Angoly Luandě se

koncem devadesátých let podílela na založení luxusní restaurace a nočního klubu Miami Beach. Vydělané peníze (kolik

přesně to bylo, nikdy neprozradila) později investovala do nákupu čtvrtinového

podílu v  prvním angolském soukromém

mobilním operátorovi Unitel.

Dos Santosová postupně buď přímo

založila, nebo získala podíly ve čtyřech

stech společností působících v  telekomunikacích, hoteliérství, bankovnictví

nebo stavebnictví. Vypracovala se do

pozice nejbohatší ženy kontinentu – její

majetek se odhaduje na víc než dvě miliardy dolarů. V  Angole je proto známá

pod přezdívkou Princezna.

Jak uspět v Africe

V  podání samotné dos Santosové působí její životní příběh jako pohádka.

Možná proto, že to pohádka ve skutečnosti je, jak začátkem letošního roku

potvrdil únik stovek tisíců dokumentů

známý jako Luanda Leaks. Na jeho základě doma čelí jediná africká dolarová

miliardářka trestnímu stíhání pro praní

špinavých peněz. Její účty zmrazila nejen

Angola, ale i Portugalsko.

Zvláště angolští, ale přinejmenším od

roku 2013 i  zahraniční novináři vždycky

upozorňovali na podezřelý zdroj bohatství dos Santosové. Naznačují, že spíš než

podnikatelský čich za ním je, jak to v podobných režimech bývá, nepotismus. Bylo

veřejným tajemstvím, že José Eduard dos

Santos, původem guerillový bojovník podporovaný ze Sovětského svazu, rozdělil po

skončení občanské války v roce 2002 obrovské surovinové bohatství země mezi

spolustraníky a  rodinné příslušníky. Ne

náhodou měla na sklonku jeho vlády chudičká Angola 320 obyvatel s  majetkem

přes deset milionů dolarů.

Ovšem až donedávna pro četná podezření vznášená vůči exprezidentově

nejstarší dceři neexistovaly přímé důkazy.

„Nejsem financovaná z žádných veřejných

peněz. Jsem nezávislá a  vždycky jsem

chtěla stát na vlastních nohou, ne ve stínu

svých rodičů,“ prohlašovala hrdě dos Santosová a  její tvrzení nekriticky přijímaly

prestižní instituce jako univerzita Yale

nebo London Business School, které ji

zvaly přednášet o tom, jak uspět v Africe.

87