T É M A : A D A P TAC E / R O Z H O V O R
N
Text: Gabriel Pleska
ení to úplně fér. Neziskovka Iuridicum
Remedium (IuRe) třeba taky pomáhá
seniorům v dluzích a poskytuje právní
pomoc potřebným. A s jejím ředitelem
Janem Vobořilem bych si možná radši
povídal o tom, proč přispívá právními
radami do časopisu pražského sedmého
obvodu. Nebo ještě radši o elitách a politicích Karlína a Libně na přelomu devatenáctého a dvacátého století, o kterých napsal knížku Vlivní muži pražských
předměstí. Jenže téma omezování svobod
a osekávání soukromí je bohužel trochu
víc horké a teď ještě pod kotlem přitopil
koronavirus.
Takže se věnujeme té druhé polovině práce Jana Vobořila: ochraně svobod
a soukromí v době digitální. Odpichujeme se od Big Brother Awards, anticen
pro největší šmíráky a slídiče, které Iuridicum Remedium letos na jaře udělovalo
po patnácté.
to je lidé používají. Pokud chcete chytrý
mobil, taky moc voleb nemáte. Můžete
si vybrat mezi Applem a Googlem. Buď
si připlatíte za Apple, který má jiný obchodní model, za služby platíte penězi,
a ne tolik svými osobními údaji, anebo si
vyberete Google a ušetříte.
Ceny Velkého bratra děláte patnáct roků,
čas bilancovat. Kdybyste měl vybrat absolutního vítěze…
Jak se díváte na Chytrou karanténu,
eRoušku, záznam pohybu na Mapách.cz?
Absolutní vítěz by byl Facebook nebo
Google. Ceny jsme jim ostatně dali opakovaně. Jejich obchodní modely stojí na
získávání dat o uživatelích a za ty roky
přišlo už tolik afér a zklamání důvěry, že
by to určitě byly tyhle dvě společnosti.
Zdá se, že uživatelům to moc nevadí.
To je samozřejmě trošku frustrující, ale
když chcete něco najít, tak prostě jdete
na Google. Ty služby jsou kvalitní, pro-
Neděláte sisyfovskou práci?
Je to ústupový boj. Některé lidi nepřesvědčíte, že má soukromí hodnotu, dokud nenarazí a neudělají se zneužitím
dat nějakou špatnou zkušenost. Ale hodně lidí si to, myslím, uvědomuje, případně nějaké zkušenosti už má.
Teď čekám, že turbulentní vývoj kolem koronakrize všechno urychlí. Problémy se zvětší, různé nástroje pro sledování budou pro lidi přijatelnější a přesun
života do online světa zrychlí. Ale pořád
jsou to jen zesílené trendy, které už známe dlouhé roky.
Ke každému z těch nástrojů mám svoje
výhrady, i když myslím, že spoustu věcí
na tom lze pochválit. Chápu motivaci,
chápu, že ta opatření můžou pomoct.
Ale pokud jde třeba o vzpomínkové
mapy – nepřijde mi, zvlášť v době omezených kontaktů, že bychom nebyli
schopní si sami vzpomenout na lidi, se
kterými jsme se za posledních pět dnů
setkali. Hygiena nehledá cizí lidi v metru, ale ty, na které jsme schopni předat
kontakt. Nemyslím, že sestavení mapy,
která má sloužit jen k tomu, abyste si to
líp vybavili, stojí za předávání dat. Navíc
je tu spousta pochybností. Jak přesně
jsou zapojené soukromé firmy, které
na tom pracují? Kdo přesně vám zavolá
z call centra? Pokud to je místo hygienika dobrovolník, s kým má podepsanou
smlouvu a co v ní je? Hygienik má totiž
mlčenlivost nařízenou zákonem, dobrovolník ji může mít nanejvýš ve smlouvě,
takže pokud by se pak chtěla k nějakým
informacím dostat třeba policie, u hygienika jsou – minimálně z pohledu legislativy – ve větším bezpečí. Je tam spousta
takových ale, která Ministerstvo zdravotnictví dostatečně nevysvětluje. Když
vznesete otázku nebo výzvu, aby se to
nějak osvětlilo, často narazíte na zavřené dveře. A zpochybňování nástroje
nebo jeho principu se bere často jako
útok na tvůrce.
Je vůbec na Ministerstvu zdravotnictví
někdo technicky na výši, aby to vysvětlil?
Mám pocit, že je to celé spíš v rukou dobrovolníků a firem, a nejsem si jistý, jestli
jsou úředníci schopní dohlédnout, co se
vlastně dělá.
Já teď komunikuju s lidmi přímo z Kebooly [technologické firmy, která se podílí
na projektu Chytré karantény – pozn. red]
a musím říct, že když jim pokládám nějaké otázky, snaží se na ně odpovědět. Tohle funguje docela dobře. Ale samozřejmě jde o otázky technické. Právní řešení
a problémy, které jsem zmínil, jsou spíš
na ministerstvu.
33