P SYC H O
Pandemie
is the new šestinedělí
Kdo někdy zůstal týdny doma s novorozencem
nebo stonajícím dítětem, toho karanténa nezastihla
nepřipraveného.
Text: Zuzana Fuksová
Zatímco se průměrnému bezdětnému členu
střední třídy v březnu otevřela příležitost pro
sebezpytování a excesivní cvičení jógy, rodičům s dětmi, jakkoli milovanými, začínala
zátěž, která v mnohém připomíná první týdny
s miminem.
Protlouct se nouzovým stavem bez institucí a hlídání prarodičů a u toho nedejbože
pracovat není nemožné, ale něco musí začít
pokulhávat. Rodiče na sociálních sítích se
(právem) předhánějí v tom, jestli to mají těžší
ti s minidětmi, které se samy nezabaví a potřebují nonstop dozor, ti, kteří se s dětmi musí učit
na prvním stupni, nebo ti s puberťáky.
Sama mám zkušenost pouze s první variantou. Dcera chodila třikrát týdně do dětské skupinky. Těch jednadvacet hodin svobodného
času týdně je najednou pryč, práce mi ovšem
jako počítačové kryse neubylo. Maily vyřizuju
u zvuků Binga, Liščí rodiny a Tlapkové patroly.
Říká se tomu vypínání dětí videi. Nejsem na to
pyšná, ovšem omlouvám se sama sobě: kdybychom neměli na avokáda a boty, cítila bych se
asi ještě o něco hůř. Zhruba po měsíci nastává zlom, jednou si i zabrečím, izolace si vybírá
svoje, pusťte mě ke kadeřnici.
Na ošetřovák a kmitat
Omezené společenské styky a nechození na
jógu se dají jednoduše odpálkovat jako problémy prvního světa, nářky ale signalizují i něco
jiného: během pandemie jsou primárními pe-
čujícími ženy, a to nejen kvůli patriarchálnímu
útlaku, ale i z praktičtějších důvodů.
V heterosexuálních párech obvykle víc
vydělávají muži, proto je nasnadě, že na ošetřovné půjde pravděpodobněji žena. Péči nepotřebují jen děti, ale i izolovaní senioři v rodině,
případní nemocní v okolí atd. A kdo ušije roušky? Ha! Ano, fotku vojáků u šicích strojů jsem
viděla, ale i rouškové bujení bylo podle mě
umožněné naší historickou zkušeností – čeho
byl za totáče nedostatek, šilo se doma, a šily to
zpravidla ženy.
Nouzový stav na druhé straně ukázal, že
zvlášť matky malých dětí jsou na překonávání
krize předvybavené. Něco podobného minimálně jednou zažily: izolaci v šestinedělí, týdny
doma s nemocnými dětmi, společenský život
mnohdy celé roky komplikovaný kojením.
Být s dítětem v této době o samotě mi přijde – zdůrazňuju, že tuhle zkušenost nechci
zevšeobecňovat – paradoxně jednodušší než
v úplné rodině. Můžete se soustředit na bazální
potřeby sebe i dítěte. Nikdo vás nenutí uklízet
a nevyčítá jídlo z rozvážky, odpadají spory o výchově i míře infekčnosti písku v parku.
Za co tohle bezčasí – alespoň pro mě – stálo: zaměstnavatelé najednou vidí, že konferenci lze mít na Zoomu. Můžete u ní věšet prádlo
a není ostuda, když vám do ní občas zašvitoří
slonice Sula z televize. A zvládání jakžtakž
neplesnivé domácnosti s veselým, byť někdy
na Youtube odkázaným dítětem, mě vybavilo
ochranným pláštěm, po kterém odteď steče
libovolný mansplaining: zkus chodit v mých
botách – a pak mi raď.
Zuzana Fuksová vystudovala sociální práci
a nedostudovala germanistiku. V roce 2006
založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko.
@ZuzanaFuksova
53