P SYC H O

Pandemie

is the new šestinedělí

Kdo někdy zůstal týdny doma s novorozencem

nebo stonajícím dítětem, toho karanténa nezastihla

nepřipraveného.

Text: Zuzana Fuksová

Zatímco se průměrnému bezdětnému členu

střední třídy v  březnu otevřela příležitost pro

sebezpytování a  excesivní cvičení jógy, rodičům s  dětmi, jakkoli milovanými, začínala

zátěž, která v mnohém připomíná první týdny

s miminem.

Protlouct se nouzovým stavem bez institucí a  hlídání prarodičů a  u  toho nedejbože

pracovat není nemožné, ale něco musí začít

pokulhávat. Rodiče na sociálních sítích se

(právem) předhánějí v  tom, jestli to mají těžší

ti s minidětmi, které se samy nezabaví a potřebují nonstop dozor, ti, kteří se s dětmi musí učit

na prvním stupni, nebo ti s puberťáky.

Sama mám zkušenost pouze s první variantou. Dcera chodila třikrát týdně do dětské skupinky. Těch jednadvacet hodin svobodného

času týdně je najednou pryč, práce mi ovšem

jako počítačové kryse neubylo. Maily vyřizuju

u zvuků Binga, Liščí rodiny a Tlapkové patroly.

Říká se tomu vypínání dětí videi. Nejsem na to

pyšná, ovšem omlouvám se sama sobě: kdybychom neměli na avokáda a boty, cítila bych se

asi ještě o  něco hůř. Zhruba po měsíci nastává zlom, jednou si i zabrečím, izolace si vybírá

svoje, pusťte mě ke kadeřnici.

Na ošetřovák a kmitat

Omezené společenské styky a  nechození na

jógu se dají jednoduše odpálkovat jako problémy prvního světa, nářky ale signalizují i  něco

jiného: během pandemie jsou primárními pe-

čujícími ženy, a to nejen kvůli patriarchálnímu

útlaku, ale i z praktičtějších důvodů.

V  heterosexuálních párech obvykle víc

vydělávají muži, proto je nasnadě, že na ošetřovné půjde pravděpodobněji žena. Péči nepotřebují jen děti, ale i izolovaní senioři v rodině,

případní nemocní v okolí atd. A kdo ušije roušky? Ha! Ano, fotku vojáků u šicích strojů jsem

viděla, ale i  rouškové bujení bylo podle mě

umožněné naší historickou zkušeností – čeho

byl za totáče nedostatek, šilo se doma, a šily to

zpravidla ženy.

Nouzový stav na druhé straně ukázal, že

zvlášť matky malých dětí jsou na překonávání

krize předvybavené. Něco podobného minimálně jednou zažily: izolaci v šestinedělí, týdny

doma s  nemocnými dětmi, společenský život

mnohdy celé roky komplikovaný kojením.

Být s dítětem v této době o samotě mi přijde – zdůrazňuju, že tuhle zkušenost nechci

zevšeobecňovat – paradoxně jednodušší než

v úplné rodině. Můžete se soustředit na bazální

potřeby sebe i dítěte. Nikdo vás nenutí uklízet

a nevyčítá jídlo z rozvážky, odpadají spory o výchově i míře infekčnosti písku v parku.

Za co tohle bezčasí – alespoň pro mě – stálo: zaměstnavatelé najednou vidí, že konferenci lze mít na Zoomu. Můžete u ní věšet prádlo

a  není ostuda, když vám do ní občas zašvitoří

slonice Sula z  televize. A  zvládání jakžtakž

neplesnivé domácnosti s  veselým, byť někdy

na Youtube odkázaným dítětem, mě vybavilo

ochranným pláštěm, po kterém odteď steče

libovolný mansplaining: zkus chodit v  mých

botách – a pak mi raď.

Zuzana Fuksová vystudovala sociální práci

a nedostudovala germanistiku. V roce 2006

založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko.

@ZuzanaFuksova

53