PŘÍBĚH
Jenže pořád jsou v suchu, za překližkou
a v relativním bezpečí. To není náš případ, což se musí projevit na psychice
posádky. Jakmile se zanoříme, nesmíme
udělat chybu. I proto trval celý vývoj tak
dlouho. Nemůžeme si dovolit něco vymýšlet na pankáče. Raději jsme si počkali, dokud nebudeme skutečně technologicky i personálně zajištění.“
Při misi bude na posádku dohlížet
podpůrný tým. „Pokud nastane problém,
do minuty jdou dolů potápěči. K dispozici budeme mít i mobilní dekompresní
komory.“
Pro každého něco
První výzkumy přinese už srpnový ponor. Zájem mají hlavně psychologové.
„Skupina lidí v uzavřeném prostoru logicky přináší celou řadu interakcí a právě
chování posádky představuje velké riziko
takových misí. První tým bude sestavený z profesionálních potápěčů, později
ale chceme potopit i lidi z jiných oborů.
Bude nás zajímat, jak to celé zapůsobí na
někoho, kdo se potápět neumí. Jak se budou chovat, jak budou dýchat, jakou budou mít tepovou frekvenci a podobně,“
vypočítává Jiří.
Vedle vědeckých výzkumů či simulace cesty na Měsíc poslouží DeepLab
také pro výcvik záchranářů, hasičů, báňské záchranné služby nebo třeba ženistů.
„Už jsme navázali řadu spoluprací, například hasiči mají zájem trénovat situaci,
kdy do vody spadne letadlo a ve vzduchové kapse zůstanou lidé.“
Jeden vždycky vzhůru
Přestává pršet, a tak se můžeme vydat
ke stanici kotvící kousek od břehu. Na
lodičku nasedáme ve třech – já, Matyáš
a fotograf Dan, dva muži a jedna žena,
stejně jako budoucí posádka.
Habitat má tvar čtyři a půl metru
dlouhého válce s průměrem něco přes
dva metry. Stanice působí vcelku prostorně, když ale Matyáš začne popisovat
vnitřní vybavení, jsem ráda, že se můj
58
pobyt na palubě vejde do dvaceti minut.
Třem lidem tu po pár dnech zřejmě bude
těsno. V obytné části jim bude k dispozici malá kuchyňka, naproti ní patrová
postel. Třetí lůžko chybí – jeden člen
posádky bude vždy na hlídce ve velíně na
protější straně. Mezi velicí a spací částí
je prostor pro záchod a sprchu, naproti
už je nachystané prázdné akvárium. To
je stěžejní součástí akvaponického systému, který s pomocí odpadních látek
vylučovaných rybami a prospěšných
bakterií umožňuje pěstovat nejrůznější
rostlinky. Matyáš vsadil na ředkvičky.
Poklop uprostřed habitatu odděluje
přechodovou komoru. Tou může posádka vyplouvat do prostoru. „Dole je
okénko, takže k nám zároveň můžou připlouvat další potápěči, kontrolovat dech,
tlak a různě komunikovat v potápěčské
znakové řeči,“ vysvětluje Matyáš.
Přechodová komora přijde vhod
i v případě zdravotních komplikací – nemocný člen posádky se sem zavře, podpůrný tým ho vytáhne a zbývající dva můžou pokračovat v misi. Myslet se zkrátka
muselo na všechno. „Nemít odpovědi na
podobné otázky si nemůžeme dovolit.“
Matyáš Šanda
Narodil se v roce 1976 v Praze.
Vyučil se truhlářem, poté nastoupil na střední uměleckoprůmyslovou školu. Po studiích
se několik let věnoval interiérovému designu. Ve třiceti se
rozhodl pro radikální změnu,
začal se profesionálně potápět
a pracovat jako dělník na podvodních stavbách. Když v roce
2008 Česko podepsalo spolupráci s Evropskou vesmírnou
agenturou, pustil se do projektu
Hydronaut.