E KO N O M I C KÝ S P E C I Á L / A N A LÝ Z A
Dětské dluhy
Lidi do osmnácti let se do exekuce
nejčastěji dostávají kvůli nezaplaceným pokutám od revizorů, upomínkám
v knihovně nebo popelnicím. Na konci
loňského roku jich v ní bylo 2862.
Od října je oddlužení snazší pro mladé
s nezvladatelnými dluhy, které alespoň ze dvou třetin vznikly před osmnáctými narozeninami: když tři roky
vydrží jen s nezabavitelným minimem,
odejdou bez dluhů. Úplně zadarmo to
ale není: stále je nutné uhradit činnost
insolvenčního správce a stejnou
částku poslat věřitelům, v součtu to
činí minimálně 78 tisíc korun.
Ve Sněmovně už od loňského léta
čeká návrh, aby dětské dluhy před
patnáctými narozeninami vůbec nevznikaly a přecházely (podobně jako
od roku 2016 u poplatků za odpady)
na rodiče nebo zákonné zástupce.
Každý třináctý
Na konci roku 2019 bylo v exekuci
783 tisíc lidí s celkem 4,5 milionu
exekucí. Jen jednu mělo 223 013
z nich, tedy zhruba 28 procent.
Podle Mapy exekucí jsou nejzasaženějšími kraji Karlovarský a Ústecký,
kde podíl lidí s exekucí přesahuje
15 procent, okresy Chomutov,
Most a Sokolov jsou dokonce u 20
procent. Naopak na Vysočině a ve
Zlínském kraji je v exekuci méně než
šest procent obyvatel.
Podle Radka Hábla z Institutu prevence
a řešení předlužení bychom mohli čerpat inspiraci právě tam. „Lidé se dřív
než u nás vracejí do plnohodnotného
života, bez fatálních dlouhotrvajících
dopadů na jejich rodiny. Současně mají
možnost si dvakrát ročně ponechat celý
svůj příjem. Ten jim kryje zejména nečekané výdaje, například rozbité spotřebiče. Tím se snižuje riziko dalšího zadlužení během oddlužení.“
V sousedním Německu je základní varianta oddlužení šestiletá, ale bez
konkrétního limitu, jakou část dluhu je
pro úspěšný bankrot nutné splatit. Pokud mají němečtí věřitelé pocit, že dlužník neudělal pro splácení maximum,
můžou soud požádat o prodloužení
doby splácení. Za tři roky se v Německu
oddluží ten, kdo vrátí alespoň 35 procent dluhu.
V některých evropských státech
jsou naopak podmínky pro oddlužení tvrdší než u nás. Většinou se to týká
postkomunistických zemí, které osobní
bankrot zavedly teprve v nedávných letech. Tendence je ale všude stejná: pravidla oddlužení se postupně uvolňují.
Původní přesvědčení, že si za dluhy člověk může zcela sám, ustupuje přístupu,
podle kterého část zodpovědnosti nesou i věřitelé. Také se přihlíží k tomu, že
jsou lidi v dluhové pasti drazí pro celou
společnost.
Parkoviště na dluhy
Kdo se do oddlužení nedostane, zůstává v exekuci. I ty čekají zásadní změny.
Na projednání ve Sněmovně čeká několik zásadních změn navržených Ministerstvem spravedlnosti. Definitivně
rozhodnout by se o nich mohlo letos na
podzim. Návrh počítá třeba se zastavením takzvaných marných exekucí, ze
kterých se v posledních třech letech nepodařilo vymoct ani na náklady samotného řízení. Takových se vedou zhruba
dva miliony.
Je ale potřeba dořešit, kdo exekutorům
zaplatí právě tyto náklady. Jinak hrozí
absurdní situace, kdy by z nich dlužníkům vznikl nový dluh.
Zastavení vymáhání budou sice věřitelé moci odmítnout zaplacením zálohy,
dá se ale čekat, že to u velké části marných exekucí neudělají. Jde o nedobytné
a dlouholeté dluhy, která vznikly ještě
v době, kdy tu dluhový byznys vzkvétal.
Typicky jde o dluhy za jízdu načerno,
které z pár stovek narostly na desítky tisíc. Dnes věřitelé u exekutorů tyto dluhy
„parkují“, aby tak zastavili běh desetileté promlčecí doby, po jejímž uplynutí
by jinak dluhy zmizely. Tím si nechávají
otevřená vrátka pro případné inkasování dluhu v momentě, kdyby dlužník náhodou dostal nějaké peníze nebo začal
vydělávat.
Jeden na jednoho
V Česku dnes funguje mezi exekutory
volná soutěž. Vymahatelské zakázky jim
přidělují přímo věřitelé. Ti nemusí platit
poplatky za zahájení exekuce a v praxi
ani dobrovolné zálohy – kdyby je exekutoři vybírali, klienti by jim odešli jinam.
Věřitele tedy neúspěšné vymáhání nic
nestojí, náklady na exekuci platí vlastně
jen dlužníci, kteří nějaký dluh zaplatí.
(Vymahatelnost se podle Exekutorské
komory pohybuje mezi dvaceti až třiceti procenty, počítáno z celkové výše
dluhů.)
Podle ministerského návrhu by zálohy, které v případě neúspěšného vymáhání exekutorům propadávají, měli
věřitelé platit povinně. Navrhuje se i regulační poplatek v řádech několika set
korun za zahájení exekuce. Vypadá to
sice jako nicotná překážka, pro věřitele
s desítkami tisíc dlužníků je to ovšem už
vážná věc.
Ministerstvo navrhuje i jednu velkou
systémovou změnu: aby měl jeden dlužník vždy jen jednoho exekutora. Dnes se
o majetek jednoho dlužníka s víc exeku67