A U TOT E S T
ganizace času. Než objedeme Pardubice
při shánění kávičky, svačinky a zmrzliny,
je po druhé odpoledne a navigace říká, že
do Hostína přijedeme na chřestové trhy
asi pět minut před jejich koncem. Tak
aspoň otestujeme, jak se s elektrickým
autem spěchá po dálnici.
Z hlediska jízdních vlastností není
co vytknout. Akcelerace na 160 je svižná,
stále žádný hluk, e-Niro je stabilní a příjemně se řídí. Zkrátka běžné, solidní moderní auto. Spotřeba elektřiny vyskočila
z obvyklých 14 až 18 kilowatthodin na sto
kilometrů na něco kolem 27. Samo o sobě
to není nijak strašné číslo, ostatně třeba
Audi e-tron dosahuje podobných hodnot
při normálním ježdění. Zkrátka musíte
počítat s tím, že když pojedete po dálnici
rychle, spadne dojezd téměř na polovinu.
Při dravé jízdě na venkovských
okreskách je už efekt o něco méně výrazný – dojezd sice stále klesá, pomáhá
ale rekuperace energie při brzdění. Ta
jde mimochodem nastavit ve čtyřech
stupních pádly pod volantem. Nejvyšší
brzdí dost na to, abyste téměř nemuseli
šlapat na brzdu. Je to trochu zvláštní, ale
když si zvyknete, taky velmi pohodlné.
Vynucený spěch si vybral na dojezdu
citelnou daň, a tak musím porušit svoje
předsevzetí a autu se trochu přizpůsobit.
Výběr místa na oběd v Praze podřizujeme blízkosti nabíjecí stanice. Naštěstí
jednu nacházíme v Holešovicích, takže
oběť není nijak zásadní. Za slabou hodinku je baterka ze čtvrtiny zpátky na 90
procentech.
Teoreticky bychom tak měli následující den vydržet osmdesátikilometrovou cestu na Vysočinu, zpět do Pardubic
a zase do domů Prahy bez dalšího nabíjení. Nebo maximálně s jednou další zastávkou na nákup. Dosavadní přesnost
výpočtů palubního počítače mi dala
důvod tomu věřit – jaká by byla praxe,
vám ale bohužel neřeknu, protože naše
putování ukončila cestou na Vysočinu
kombinace neukázněné zvěře přes cestu
a neukázněného řidiče superbu za námi.
Zvěř přežila a odběhla tak rychle, že jsme
ji ani nestačili identifikovat, zato Niro
dopadlo podstatně hůř. Řidič superbu
nejspíš ani nebrzdil, náraz nás odhodil o nějakých patnáct metrů dopředu
a mimo jiné utrhl kolo i se zavěšením.
Viník skončil opodál v příkopu. Děsivé
zvěsti o hořlavých elektromobilech se
ale nenaplnily, všichni jsme přestáli bez
zranění, a jedinou obětí se tak stala chřestová polévka v kufru.
Pro normální život
S wallboxem doma nebo v práci už může
velká část lidí brát elektromobil jako
normální auto – pokud běžně nenajezdíte víc než 400 kilometrů za den, nebude
vás baterie nijak omezovat. S rostoucím
dojezdem a sítí rychlonabíječek už ale
elektrická auta začínají dávat smysl i bez
této možnosti. Nebýt nehody, ujel bych
s e-Nirem nějakých 600 kilometrů za
dva dny, aniž by mě to omezilo něčím jiným než volbou místa, kde obědvat.
Ne, pořád si nemyslím, že budeme za pár let jezdit na elektřinu všichni,
ale elektroauto už není podivností pro
nadšence. Je zcela reálnou alternativou,
která má svoje klady i zápory, tak jako
benzin, nafta, plyn či hybrid. Vítejte v budoucnosti.
Vojtěch Dobeš je motoristický novinář
a ekologicky smýšlející petrolhead.
Kia e-Niro
Testovaná varianta s dojezdem 455 km
a 150kW motorem zrychlí z 0 na 100 za 7,8 s
a pokračuje až na 167 km/h. Z wallboxu se
nabije na 100 % za 7 hodin, ze 100kW rychlonabíječky na 80 % za 54 minut. Ceníková
cena je 1 249 980 korun. Slabší verze se
100kW motorem a 289km dojezdem vyjde
o sto tisíc levněji.
99