A U TOT E S T

ganizace času. Než objedeme Pardubice

při shánění kávičky, svačinky a zmrzliny,

je po druhé odpoledne a navigace říká, že

do Hostína přijedeme na chřestové trhy

asi pět minut před jejich koncem. Tak

aspoň otestujeme, jak se s  elektrickým

autem spěchá po dálnici.

Z  hlediska jízdních vlastností není

co vytknout. Akcelerace na 160 je svižná,

stále žádný hluk, e-Niro je stabilní a  příjemně se řídí. Zkrátka běžné, solidní moderní auto. Spotřeba elektřiny vyskočila

z obvyklých 14 až 18 kilowatthodin na sto

kilometrů na něco kolem 27. Samo o sobě

to není nijak strašné číslo, ostatně třeba

Audi e-tron dosahuje podobných hodnot

při normálním ježdění. Zkrátka musíte

počítat s tím, že když pojedete po dálnici

rychle, spadne dojezd téměř na polovinu.

Při dravé jízdě na venkovských

okreskách je už efekt o  něco méně výrazný – dojezd sice stále klesá, pomáhá

ale rekuperace energie při brzdění. Ta

jde mimochodem nastavit ve čtyřech

stupních pádly pod volantem. Nejvyšší

brzdí dost na to, abyste téměř nemuseli

šlapat na brzdu. Je to trochu zvláštní, ale

když si zvyknete, taky velmi pohodlné.

Vynucený spěch si vybral na dojezdu

citelnou daň, a  tak musím porušit svoje

předsevzetí a autu se trochu přizpůsobit.

Výběr místa na oběd v  Praze podřizujeme blízkosti nabíjecí stanice. Naštěstí

jednu nacházíme v  Holešovicích, takže

oběť není nijak zásadní. Za slabou hodinku je baterka ze čtvrtiny zpátky na 90

procentech.

Teoreticky bychom tak měli následující den vydržet osmdesátikilometrovou cestu na Vysočinu, zpět do Pardubic

a zase do domů Prahy bez dalšího nabíjení. Nebo maximálně s jednou další zastávkou na nákup. Dosavadní přesnost

výpočtů palubního počítače mi dala

důvod tomu věřit – jaká by byla praxe,

vám ale bohužel neřeknu, protože naše

putování ukončila cestou na Vysočinu

kombinace neukázněné zvěře přes cestu

a neukázněného řidiče superbu za námi.

Zvěř přežila a odběhla tak rychle, že jsme

ji ani nestačili identifikovat, zato Niro

dopadlo podstatně hůř. Řidič superbu

nejspíš ani nebrzdil, náraz nás odhodil o  nějakých patnáct metrů dopředu

a  mimo jiné utrhl kolo i  se zavěšením.

Viník skončil opodál v  příkopu. Děsivé

zvěsti o  hořlavých elektromobilech se

ale nenaplnily, všichni jsme přestáli bez

zranění, a jedinou obětí se tak stala chřestová polévka v kufru.

Pro normální život

S wallboxem doma nebo v práci už může

velká část lidí brát elektromobil jako

normální auto – pokud běžně nenajezdíte víc než 400 kilometrů za den, nebude

vás baterie nijak omezovat. S rostoucím

dojezdem a  sítí rychlonabíječek už ale

elektrická auta začínají dávat smysl i bez

této možnosti. Nebýt nehody, ujel bych

s  e-Nirem nějakých 600 kilometrů za

dva dny, aniž by mě to omezilo něčím jiným než volbou místa, kde obědvat.

Ne, pořád si nemyslím, že budeme za pár let jezdit na elektřinu všichni,

ale elektroauto už není podivností pro

nadšence. Je zcela reálnou alternativou,

která má svoje klady i  zápory, tak jako

benzin, nafta, plyn či hybrid. Vítejte v budoucnosti.

Vojtěch Dobeš je motoristický novinář

a ekologicky smýšlející petrolhead.

Kia e-Niro

Testovaná varianta s dojezdem 455 km

a 150kW motorem zrychlí z 0 na 100 za 7,8 s 

a pokračuje až na 167 km/h. Z wallboxu se

nabije na 100 % za 7 hodin, ze 100kW rychlonabíječky na 80 % za 54 minut. Ceníková

cena je 1 249 980 korun. Slabší verze se

100kW motorem a 289km dojezdem vyjde

o sto tisíc levněji.

99