P SYC H O

Fair trade drby

Zpravodajský servis je ve společnosti nenahraditelný,

ovšem stejně jako velká žurnalistika i ta pavlačová má

svá etická pravidla.

Text: Zuzana Fuksová

Podle britského antropologa Robina Dunbara

se víc než třetina rozhovorů točí okolo lidí,

kteří u nich nejsou přítomni. Jde tedy o drbání, nebo smířlivěji: předávání informací o tom,

na koho se myslí tak intenzivně, že dle lidové

moudrosti škytá pod tlakem posílané energie.

Obvykle spíš energie negativní, protože, ruku

na srdce: kdo drbe zcela pozitivně, bez náznaku hodnocení?

Pro mě je nejvíc úlevné Dunbarovo zjištění, že se záliba v drbání nemění v závislosti na

věku a pohlaví. Pojem pavlačová drbna si tím

pádem zaslouží canceling.

Od drbání k drbání

Dunbar v knize Grooming, Gossip, and the Evolution of Language (Péče o srst, drby a evoluce

jazyka; na rozdíl od jiných jeho knih nevyšla

česky) dále tvrdí, že lidé, kteří nedrbou nebo

se této činnosti věnují jen laxně, mají problém

s  navazováním přátelských vztahů. Drbny

a drblíci můžou naopak díky bohatství sociálních vazeb očekávat delší střední délku života.

Náhoda? Nemyslím si. Byť nejsem seznámena

s jeho metodologií.

Původ drbání profesně zajímá hlavně evoluční biology. První z  nejrozšířenějších teorií

tvrdí, že klevety pomáhaly našim předkům

zjistit, komu můžou důvěřovat a  kde mimo

bezpečnou jeskyni je nebezpečno. Potvrzuji:

objeví-li se v naší kamarádské skupině, nazývané pracovně Kobry, nějaký nový muž, je jedním z prvních úkolů zjistit, nejsou-li na něj ve

vzpomínkách ostatních členek skupiny kompromitující materiály.

Teoriím spojeným s opicemi a jeskynními

lidmi moc neholduji, ale funkci sounáležitosti

na základě drbání uznávám. Společným vymezováním se vůči neoblíbeným postavám

a  jejich profilům na sociálních sítích se vykolíkuje terén: kdo se na Instagramu chlubí

vytetovaným lapačem snů, latéčky, hrubkami

a heštegy #miluju, je občanem druhé kategorie, a kdo nesouhlasí, je jím taky.

Podle druhé z teorií se klevetění vyvinulo

ze vzájemné péče o srst. Důvodem pro mutaci

tohoto rituálu mělo být to, že je verbální drbání efektivnější než drbání manuální – obvykle

vtáhne do komunikace víc lidí než vybírání

hmyzu z  ochlupení a  šetří tak čas. Obzvlášť

eruptivní drb navíc ani nepotřebuje PR – šíří

se a spálí vše jako písničky od Xindla X.

Temná strana

Drbání je svaté. Jinak je to ale s jeho stínovým

dvojčetem – pomlouváním, jehož základem

není odhalování pravdy, ale produkce lží. Zvlášť

pokud je součástí šikany. Pamatuji se na to,

když bláznivá kolegyně posílala mým jménem

zlé zprávy jiné kolegyni. Bránit se proti něčemu tak nehmotnému, jako je lež, je frustrující.

Na našem náměstí bydlí jedna sousedka,

o které soused inženýr tvrdí, že má-li znamínko nad rtem, má obdobné znamínko i nad pohlavním orgánem. Jakkoli se tato domněnka

znuděného inženýra jeví nepravděpodobně,

splňuje kritéria plnokrevné šikanózní pomluvy: je lehce zapamatovatelná a šíří se rychlostí

koronaviru.

Zuzana Fuksová vystudovala sociální práci

a nedostudovala germanistiku. V roce 2006

založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko.

@ZuzanaFuksova

113