T É M A : S EX / S O N DA

Kam byste chodili

Ze seznamovacích aplikací se stávají

místa, kde můžete vztah nejenom najít

a začít, ale i celý prožít.

R

Text: Matouš Hrdina

andění, sex a  vztahy obecně byly jedny

z prvních věcí, které lidem začaly po nástupu karanténních opatření vrtat hlavou.

Zrovna tahle část života totiž s dvoumetrovými odstupy dohromady nejde.

Hned jsme se tak dočkali tipů a návodů na online randění i  tvrzení, jak

koronavirus zásadně přeoral a ještě přeorá vnímání vztahů. Stejně jako u výčtů

změn v  jiných oblastech, i  tady jste se

obvykle mohli dočíst jen půlku pravdy.

Nejen ve vztazích a  seznamování,

ale i  v  organizaci práce nebo v  kultuře

už delší dobu probíhají změny, které mimořádná opatření zkrátka jen urychlila.

I  ti nejzatvrzelejší zaměstnavatelé museli uznat, že home office je normální

a funkční forma práce, rapeři zjistili, že

fanoušci jsou ochotní platit i  za online

koncerty, a  vztahový život v  kyberprostoru definitivně přestal být výsadou

teenagerů a obskurních komunit.

Z Fortnite na Tinder

Jednou z  nejpozoruhodnějších výpovědí o překotném tempu změn je rozhovor

s  šéfem Tinderu Elie Seidmanem publikovaný v červnu na webu The Verge. Seidmanovy postřehy o  výkyvech používání

seznamovací aplikace v  době karantény

jsou zajímavé, ale samy o sobě nijak překvapivé. Vyjma poklesu v  době úplných

lockdownů vzrostl o službu všude na světě zájem, uživatelé trávili víc času chatováním a boom přišel po uvolnění zákazů.

Mnohem důležitější je ale způsob, jakým

se podle Seidmana v poslední době změnil vztah uživatelů k digitálnímu prostoru.

Tinder kvůli pandemii uspíšil vývoj

funkce Global Mode, která uživatelům

umožňuje seznamování bez ohledu na

jejich fyzickou polohu. Pokud chtějí,

můžou z  Londýna svajpovat potenciální

partnery v  Madridu nebo New Yorku –

a v době nucené izolace je nemusí trápit,

že fyzické setkání nejspíš neklapne. S tím

pak souvisí druhý, ještě významnější

trend, který je prý projevem generačních

rozdílů mezi mileniály a generací Z (hranice mezi oběma generacemi vede zhruba ročníkem 1996).

Seidman v rozhovoru tvrdí, že v návaznosti na generační proměnu prošlo

seznamování přes Tinder dvěma fázemi. V  době spuštění služby v  roce 2012

bylo doménou mladších univerzitních

studentů kolem osmnácti až dvaceti let

a jen obtížně pronikalo ke starším lidem

a do jiných sociálních vrstev. Navíc jelo

podle podobného scénáře jako hledání

partnerů mimo internet – většině lidí šlo

o  co nejrychlejší osobní setkání. Tento

vzorec se teď ale mění a nejmladší uživatelé tráví v aplikaci stále víc času chatováním, bez snahy o rychlé rande.

Podle Seidmana členové generace

Z vyrostli na sociálních sítích, trávili čas

s kamarády ve Fortnite a jiných digitálních světech a prožitek vztahu v online

prostoru jim nepřijde méně hodnotný

než fyzické setkání tváří v tvář. K tomu

se přidává i  fakt, že spoustě lidí na

Tinderu vadí trochu povrchní způsob

vzájemného poznávání, často vedoucí

k  nepovedeným schůzkám. Také proto Tinder urychluje vývoj videochatu,

aby uživatelům ještě zjednodušil pobyt

v ekosystému aplikace.

V praxi se tak potvrzuje jev, který už

před šesti lety v  knize It's  Complicated:

17