T É M A : S EX / S O N DA
Kam byste chodili
Ze seznamovacích aplikací se stávají
místa, kde můžete vztah nejenom najít
a začít, ale i celý prožít.
R
Text: Matouš Hrdina
andění, sex a vztahy obecně byly jedny
z prvních věcí, které lidem začaly po nástupu karanténních opatření vrtat hlavou.
Zrovna tahle část života totiž s dvoumetrovými odstupy dohromady nejde.
Hned jsme se tak dočkali tipů a návodů na online randění i tvrzení, jak
koronavirus zásadně přeoral a ještě přeorá vnímání vztahů. Stejně jako u výčtů
změn v jiných oblastech, i tady jste se
obvykle mohli dočíst jen půlku pravdy.
Nejen ve vztazích a seznamování,
ale i v organizaci práce nebo v kultuře
už delší dobu probíhají změny, které mimořádná opatření zkrátka jen urychlila.
I ti nejzatvrzelejší zaměstnavatelé museli uznat, že home office je normální
a funkční forma práce, rapeři zjistili, že
fanoušci jsou ochotní platit i za online
koncerty, a vztahový život v kyberprostoru definitivně přestal být výsadou
teenagerů a obskurních komunit.
Z Fortnite na Tinder
Jednou z nejpozoruhodnějších výpovědí o překotném tempu změn je rozhovor
s šéfem Tinderu Elie Seidmanem publikovaný v červnu na webu The Verge. Seidmanovy postřehy o výkyvech používání
seznamovací aplikace v době karantény
jsou zajímavé, ale samy o sobě nijak překvapivé. Vyjma poklesu v době úplných
lockdownů vzrostl o službu všude na světě zájem, uživatelé trávili víc času chatováním a boom přišel po uvolnění zákazů.
Mnohem důležitější je ale způsob, jakým
se podle Seidmana v poslední době změnil vztah uživatelů k digitálnímu prostoru.
Tinder kvůli pandemii uspíšil vývoj
funkce Global Mode, která uživatelům
umožňuje seznamování bez ohledu na
jejich fyzickou polohu. Pokud chtějí,
můžou z Londýna svajpovat potenciální
partnery v Madridu nebo New Yorku –
a v době nucené izolace je nemusí trápit,
že fyzické setkání nejspíš neklapne. S tím
pak souvisí druhý, ještě významnější
trend, který je prý projevem generačních
rozdílů mezi mileniály a generací Z (hranice mezi oběma generacemi vede zhruba ročníkem 1996).
Seidman v rozhovoru tvrdí, že v návaznosti na generační proměnu prošlo
seznamování přes Tinder dvěma fázemi. V době spuštění služby v roce 2012
bylo doménou mladších univerzitních
studentů kolem osmnácti až dvaceti let
a jen obtížně pronikalo ke starším lidem
a do jiných sociálních vrstev. Navíc jelo
podle podobného scénáře jako hledání
partnerů mimo internet – většině lidí šlo
o co nejrychlejší osobní setkání. Tento
vzorec se teď ale mění a nejmladší uživatelé tráví v aplikaci stále víc času chatováním, bez snahy o rychlé rande.
Podle Seidmana členové generace
Z vyrostli na sociálních sítích, trávili čas
s kamarády ve Fortnite a jiných digitálních světech a prožitek vztahu v online
prostoru jim nepřijde méně hodnotný
než fyzické setkání tváří v tvář. K tomu
se přidává i fakt, že spoustě lidí na
Tinderu vadí trochu povrchní způsob
vzájemného poznávání, často vedoucí
k nepovedeným schůzkám. Také proto Tinder urychluje vývoj videochatu,
aby uživatelům ještě zjednodušil pobyt
v ekosystému aplikace.
V praxi se tak potvrzuje jev, který už
před šesti lety v knize It's Complicated:
17