T É M A : S EX / B I O
Jak filmy zteplaly
Trvalo přes půl století, než se západní kinematografie
dostala od cenzury sebemenších náznaků homosexuality
přes prezentaci gayů jako úchylů či chudáčků až
k opatrnému akceptování menšinových sexualit.
L
Text: Kamil Fila
esbická, gay, bisexuální, transsexuální
a obecně queer tematika je v poslední
době tak na vzestupu, až může ostatním
lidem připadat, že jde o invazi se snahou
rozbourat tradiční společenský řád. Co
dřív bylo upozaděné a neviditelné, je nyní
v kurzu natolik, že se menšinovost stává
hlavním proudem. Najednou vzniká dojem, že jsou čtyři procenta populace spíše
polovinou.
Jenomže podobnou kulturní explozi
jsme po staletích tabuizace mohli čekat.
Vždyť dosavadní nejzazší podoba tolerance říkala jenom: ať ti lidé klidně existují,
nikdo jim nebude ubližovat, ale ať se nepředvádějí. I nepředvádění se je ale druhem neexistence a sebepopření. Teprve
viditelnost přináší uznání. Co jsme tedy
doposud v dějinách filmu vlastně viděli
a jaké reakce to vyvolávalo?
Monstra a ňoumové
Filmů s LGBTQ tematikou skutečně přibývá, stejně jako Oscarů pro ně: Zkrocená
hora (2005) získala sošku za režii a adaptovaný scénář, Milk (2008) za původní
scénář a výkon Seana Penna v hlavní
roli, Klub poslední naděje (2013) za práci
Matthewa McConaugheyho a Jareda Leta
v hlavní a vedlejší roli a Moonlight (2016)
za nejlepší film. I další celkový vítěz, Zelená kniha (2018), v sobě obsahuje vedlejší
gay motiv.
Jenomže před Moonlightem byl jediným LGBTQ snímkem s hlavní cenou
večera pouze Půlnoční kovboj v dávném
roce 1969. Posledním gayem, který získal Oscara za herecký výkon, je Kevin
Spacey za Americkou krásu (1999), aniž
by tehdy byl ovšem vyoutovaný. Poslední
lesbickou herečkou oceněnou Oscarem
zůstává Jodie Fosterová za Mlčení jehňátek (1991) a posledním vítězným gay
režisérem je John Schlesinger opět za
Půlnočního kovboje.
Když přeostříme na komerční úspěšnost, největším LGBTQ hitem je Bohemian Rhapsody (2018), která jen v USA
utržila skoro 215 milionů dolarů. Tvůrci
v ní však velmi výrazně potlačili sexualitu
Freddieho Mercuryho a pracují se stereotypy: na scestí ho svedl démonický gay
a trpí tím, že nemá rodinu jako ostatní
členové kapely Queen. Dalšími úspěchy
pak byly komedie Ptačí klec (1996) s Robinem Williamsem a Nathanem Lanem
(124 milionů), romantický horor Interview
s upírem (1994) s Tomem Cruisem a Bradem Pittem (105 milionů), válečné živo-
topisné drama o matematiku Alanu Turingovi Kód Enigmy (2014) s Benedictem
Cumberbatchem (91 milionů), thriller
Talentovaný pan Ripley (1999) s Mattem
Damonem (81 milionů) a soudní drama
Philadelphia (1993) s Tomem Hanksem
(77 milionů). Ty už většinou nejde označit
za vyložené kasovní trháky, spíše jsou to
dobře splacené investice.
Z výčtu vychází, že gayové jsou ve
filmech přijatelní převážně jako monstra, neškodní ňoumové, nešťastní géniové nebo oběti AIDS. V naprosté většině
vyjmenovaných snímků neuvidíte jedinou otevřenou sexuální scénu ani v nich
ústřední role nehrají skuteční, vyoutovaní gayové. Výjimkou z prvního je pouze Zkrocená hora, kde se hlavní postavy
(hrané hetero herci) pomilují. A pak je tu
roztomilý, ale velmi asexuální výkon herce Nathana Lanea v Ptačí kleci, který se
k homosexualitě hlásí otevřeně.
Méně předsudků
Najít otevřeně lesbický nebo transsexuální film mezi filmovými hity či klasikami
z posledních dekád není snadné – matně
mě napadají ještě Thelma a Louise (1992),
kde hrdinky svůj vztah nestvrdí sexuál-
31