T É M A : S EX / B I O

Jak filmy zteplaly

Trvalo přes půl století, než se západní kinematografie

dostala od cenzury sebemenších náznaků homosexuality

přes prezentaci gayů jako úchylů či chudáčků až

k opatrnému akceptování menšinových sexualit.

L

Text: Kamil Fila

esbická, gay, bisexuální, transsexuální

a  obecně queer tematika je v  poslední

době tak na vzestupu, až může ostatním

lidem připadat, že jde o invazi se snahou

rozbourat tradiční společenský řád. Co

dřív bylo upozaděné a neviditelné, je nyní

v  kurzu natolik, že se menšinovost stává

hlavním proudem. Najednou vzniká dojem, že jsou čtyři procenta populace spíše

polovinou.

Jenomže podobnou kulturní explozi

jsme po staletích tabuizace mohli čekat.

Vždyť dosavadní nejzazší podoba tolerance říkala jenom: ať ti lidé klidně existují,

nikdo jim nebude ubližovat, ale ať se nepředvádějí. I  nepředvádění se je ale druhem neexistence a  sebepopření. Teprve

viditelnost přináší uznání. Co jsme tedy

doposud v  dějinách filmu vlastně viděli

a jaké reakce to vyvolávalo?

Monstra a ňoumové

Filmů s LGBTQ tematikou skutečně přibývá, stejně jako Oscarů pro ně: Zkrocená

hora (2005) získala sošku za režii a adaptovaný scénář, Milk (2008) za původní

scénář a  výkon Seana Penna v  hlavní

roli, Klub poslední naděje (2013) za práci

Matthewa McConaugheyho a Jareda Leta

v hlavní a vedlejší roli a Moonlight (2016)

za nejlepší film. I další celkový vítěz, Zelená kniha (2018), v sobě obsahuje vedlejší

gay motiv.

Jenomže před Moonlightem byl jediným LGBTQ snímkem s  hlavní cenou

večera pouze Půlnoční kovboj v  dávném

roce 1969. Posledním gayem, který získal Oscara za herecký výkon, je Kevin

Spacey za Americkou krásu (1999), aniž

by tehdy byl ovšem vyoutovaný. Poslední

lesbickou herečkou oceněnou Oscarem

zůstává Jodie Fosterová za Mlčení jehňátek (1991) a  posledním vítězným gay

režisérem je John Schlesinger opět za

Půlnočního kovboje.

Když přeostříme na komerční úspěšnost, největším LGBTQ hitem je Bohemian Rhapsody (2018), která jen v  USA

utržila skoro 215 milionů dolarů. Tvůrci

v ní však velmi výrazně potlačili sexualitu

Freddieho Mercuryho a pracují se stereotypy: na scestí ho svedl démonický gay

a  trpí tím, že nemá rodinu jako ostatní

členové kapely Queen. Dalšími úspěchy

pak byly komedie Ptačí klec (1996) s Robinem Williamsem a  Nathanem Lanem

(124 milionů), romantický horor Interview

s upírem (1994) s Tomem Cruisem a Bradem Pittem (105 milionů), válečné živo-

topisné drama o  matematiku Alanu Turingovi Kód Enigmy (2014) s Benedictem

Cumberbatchem (91 milionů), thriller

Talentovaný pan Ripley (1999) s  Mattem

Damonem (81 milionů) a  soudní drama

Philadelphia (1993) s  Tomem Hanksem

(77 milionů). Ty už většinou nejde označit

za vyložené kasovní trháky, spíše jsou to

dobře splacené investice.

Z  výčtu vychází, že gayové jsou ve

filmech přijatelní převážně jako monstra, neškodní ňoumové, nešťastní géniové nebo oběti AIDS. V  naprosté většině

vyjmenovaných snímků neuvidíte jedinou otevřenou sexuální scénu ani v  nich

ústřední role nehrají skuteční, vyoutovaní gayové. Výjimkou z  prvního je pouze Zkrocená hora, kde se hlavní postavy

(hrané hetero herci) pomilují. A pak je tu

roztomilý, ale velmi asexuální výkon herce Nathana Lanea v  Ptačí kleci, který se

k homosexualitě hlásí otevřeně.

Méně předsudků

Najít otevřeně lesbický nebo transsexuální film mezi filmovými hity či klasikami

z posledních dekád není snadné – matně

mě napadají ještě Thelma a Louise (1992),

kde hrdinky svůj vztah nestvrdí sexuál-

31