S U C H A R Ů V S LO U P E K

Housky natvrdo

Za krádež pečiva rok a půl vězení. K pobouření

není výše trestu, ale smysl trestání.

Text: Petr Němec

Navzdory neveřejnému spisu máme o  letošním případu z  Brna informací dost. Muž

v  podmínce ukradl v  dubnu pět housek.

V  květnu dostal dva roky natvrdo. Odvolací

soud v  červenci trest o  půl roku snížil. Muž

měl prý hlad, trpí schizofrenií, za obdobný čin

byl už opakovaně soudně trestán a byl v době

činu v podmínce. Tolik známá fakta.

Překvapivý trest vzbudil velké emoce

a  nespočet přirovnání k  Bídníkům. Vězení

kvůli krádeži housek za pár desítek korun

média spojovala s  nouzovým stavem, který

v  době činu platil. Jenže s  podobným trestem by pachatel od soudu odcházel i za normálních okolností. Byl totiž v podmínce a za

podobný skutek byl v posledních třech letech

už odsouzený. Neplatila tak pro něj běžná pětitisícová hranice trestného činu.

Marná práce

Na případu mě štve, že trest nám nic nepřinese a nic nevyřeší. České vězeňství vyhodí takového člověka po roce a půl opět bez peněz

na ulici a situace se nejspíš bude brzy opakovat. Jeden vězeň nás přitom stojí přibližně tisíc korun denně. Je pak na uvážení společnosti, jestli je pro ni důležitější draze opakovaně

trestat, nebo se za obdobné peníze snažit člověka do sebe začlenit.

V  Česku nikdo nemusí trpět hladem, ale

spousta lidí neví, jak a kde najít pomoc, nebo

ji prostě nechtějí využívat. I  na ulici je část

lidí dobrovolně. Co s  nimi, pokud svůj způsob života pojí i s drobnou trestnou činností?

Zaútočit skutečně masovou letákovou kampaní, a  zatímco se z  ní budou sbírat, nasadit

cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo

a možná i dobročinné koncerty?

Trest odnětí svobody je krajním řešením,

ale po dobrém a  dobrovolně to skutečně

mnohdy nejde. Vězení by mělo být příležitostí

pachatele resocializovat, zbavit ho případných závislostí nebo léčit jeho nemoci, včetně těch duševních. Lze na něj působit od rána

do večera. Znovu ho naučit ztraceným návykům. Naučit ho postarat se o  sebe. Problém

je, že se to v českých věznicích neděje.

Cože? Pomáhat?

Nerozčiluji se nad tím, že takový člověk dostal

rok a půl roku natvrdo. Pokud byl opakovaně

trestán a  nepomohlo to, nedal soudu jinou

možnost. Rozčiluji se proto, že ani vězení nepomůže, jen nás to bude stát přes půl milionu. Opakovaně. Vězení je pro nás promarněná

příležitost takového člověka změnit.

Případ nám ukazuje, že může být pro společnost ekonomicky i jinak výhodnější, pokud

takovým lidem raději něco darujeme, ať už

je to jídlo, peníze, nebo bydlení, než když je

necháme žít divoce na ulici. Úplně nejlepší by

bylo mít pro ně připravenou robustní sociální

pomoc ještě dřív, než spadnou na dno.

Jenže stejní lidé, které teď pohoršuje tvrdý trest za krádež pěti housek, se budou pohoršovat i nad možností, že by někdo jen tak

dostal podobnou podporu.

Petr Němec je Ostravák. Absolvent práv na Masarykově univerzitě. Nyní pražská náplava. Advokát.

Majitel australského ovčáka a řopíku. Suchar.

Obdivovatel tvorby Hrabala, Skácela a Alizée.

@SemSuchar

43