S U C H A R Ů V S LO U P E K
Housky natvrdo
Za krádež pečiva rok a půl vězení. K pobouření
není výše trestu, ale smysl trestání.
Text: Petr Němec
Navzdory neveřejnému spisu máme o letošním případu z Brna informací dost. Muž
v podmínce ukradl v dubnu pět housek.
V květnu dostal dva roky natvrdo. Odvolací
soud v červenci trest o půl roku snížil. Muž
měl prý hlad, trpí schizofrenií, za obdobný čin
byl už opakovaně soudně trestán a byl v době
činu v podmínce. Tolik známá fakta.
Překvapivý trest vzbudil velké emoce
a nespočet přirovnání k Bídníkům. Vězení
kvůli krádeži housek za pár desítek korun
média spojovala s nouzovým stavem, který
v době činu platil. Jenže s podobným trestem by pachatel od soudu odcházel i za normálních okolností. Byl totiž v podmínce a za
podobný skutek byl v posledních třech letech
už odsouzený. Neplatila tak pro něj běžná pětitisícová hranice trestného činu.
Marná práce
Na případu mě štve, že trest nám nic nepřinese a nic nevyřeší. České vězeňství vyhodí takového člověka po roce a půl opět bez peněz
na ulici a situace se nejspíš bude brzy opakovat. Jeden vězeň nás přitom stojí přibližně tisíc korun denně. Je pak na uvážení společnosti, jestli je pro ni důležitější draze opakovaně
trestat, nebo se za obdobné peníze snažit člověka do sebe začlenit.
V Česku nikdo nemusí trpět hladem, ale
spousta lidí neví, jak a kde najít pomoc, nebo
ji prostě nechtějí využívat. I na ulici je část
lidí dobrovolně. Co s nimi, pokud svůj způsob života pojí i s drobnou trestnou činností?
Zaútočit skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní budou sbírat, nasadit
cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo
a možná i dobročinné koncerty?
Trest odnětí svobody je krajním řešením,
ale po dobrém a dobrovolně to skutečně
mnohdy nejde. Vězení by mělo být příležitostí
pachatele resocializovat, zbavit ho případných závislostí nebo léčit jeho nemoci, včetně těch duševních. Lze na něj působit od rána
do večera. Znovu ho naučit ztraceným návykům. Naučit ho postarat se o sebe. Problém
je, že se to v českých věznicích neděje.
Cože? Pomáhat?
Nerozčiluji se nad tím, že takový člověk dostal
rok a půl roku natvrdo. Pokud byl opakovaně
trestán a nepomohlo to, nedal soudu jinou
možnost. Rozčiluji se proto, že ani vězení nepomůže, jen nás to bude stát přes půl milionu. Opakovaně. Vězení je pro nás promarněná
příležitost takového člověka změnit.
Případ nám ukazuje, že může být pro společnost ekonomicky i jinak výhodnější, pokud
takovým lidem raději něco darujeme, ať už
je to jídlo, peníze, nebo bydlení, než když je
necháme žít divoce na ulici. Úplně nejlepší by
bylo mít pro ně připravenou robustní sociální
pomoc ještě dřív, než spadnou na dno.
Jenže stejní lidé, které teď pohoršuje tvrdý trest za krádež pěti housek, se budou pohoršovat i nad možností, že by někdo jen tak
dostal podobnou podporu.
Petr Němec je Ostravák. Absolvent práv na Masarykově univerzitě. Nyní pražská náplava. Advokát.
Majitel australského ovčáka a řopíku. Suchar.
Obdivovatel tvorby Hrabala, Skácela a Alizée.
@SemSuchar
43