P O P K U LT U R A
B
Dokud se Charlie Brooker ve svých pořadech smál britskému
televiznímu vysílání, diváci se smáli s ním. Když se pak pustil
do psaní seriálu o kyberšikaně, dohledu a manipulaci přes
sociální sítě, oceňovali jeho chytré sci-fi. Když se jeho temné
scénáře začaly naplňovat, smích všechny přešel.
Text: Táňa Zabloudilová
oris Johnson onemocněl koronavirem
a málem se tak stal prvním premiérem,
který exnul uprostřed služby lidu. Až na
Gordona Browna, samozřejmě, otřel se
Charlie Brooker o britského expremiéra v mimořádném vydání svého pořadu
Wipe v době končících karanténních
opatření. Brown rezignoval na všechny
funkce poté, co v roce 2010 dovedl labouristy k nejhoršímu volebnímu výsledku od osmdesátých let. Jeho éra ale byla
nejenom mimořádně zoufalou kapitolou
britské politiky. Konec nultých let byl
také prvním zlatým obdobím Brookerových televizních pořadů.
Ironický třicátník v nich tehdy každý
týden z pohovky a s ovladačem v ruce komentoval program od reklam na Nescafé
po politické debaty. Na rozdíl od amerických komiků Stephena Colberta, Jona
Stewarta a později Johna Olivera nenabízel Brooker žádné politické analýzy, ale
drzý a šikanérský humor člověka, který
nemá trpělivost nechat se balamutit politiky, marketingovými mágy ani moderátory počasí. Ztotožnit se s ním bylo jednoduché: takhle nějak se na gauči před
televizí občas cítíme každý.
Zrcadlo doby
Brookerovy pořady Screenwipe (2006–
2008), Newswipe (2009–2010) a Charlie
Brooker's Weekly Wipe (2013–2016) spojovala slovní hříčka se stíráním (nejenom)
obrazovky v jejich titulech i podobný
formát: muž, který nadává televizi. Ten
u nás v době, kdy už měl Brooker tohle
období za sebou, okopíroval na Streamu
Luděk Staněk ve snaze stát se zdejší inkarnací drzého glosátora. Mezitím se ale
jeho britskému vzoru povedlo něco většího než udržet si pozici lokální televizní
hvězdy. Když Netflix v roce 2015 převzal
jím produkovaný povídkový seriál Černé
zrcadlo, proslavil se jako televizní autor
celosvětově – a zařadil se tak do mytické
skupiny Britů, kteří uspěli i za oceánem.
Lidé si zvykli na dystopické Černé zrcadlo odkazovat v situacích budících dojem, že denně používané technologické
vymoženosti náš život nejenom ovlivňují, ale, řečeno s doktorem Sovou, z gruntu
mění. „Existuje nějaký jiný seriál, který
by byl tak silně napojený na dnešní společenské strachy a úzkosti?“ ptají se Terrence McSweeney a Stuart Joy v knize Za
Černým zrcadlem: Dekonstrukce vedlejších efektů digitálního věku.
Charliemu Brookerovi se tak povedlo
do televizní historie zapsat trochu jinak
než jako naštvaný muž na pohovce s ovladačem v ruce. Zatímco jeho komediální pořady přestaly svou dobu stíhat, Zrcadlu se
podařilo vytvořit dojem, že dobu předbíhá.
Hipsteři a zombie
Nitky se k paranoidnímu sci-fi seriálu sbíhaly už od samého počátku Brookerovy
kariéry. Jeho prvním zájmem byly počítačové hry. Napsal o nich i svou diplomku,
kterou ale škola nepřipustila k obhajobě
– zabývat se na akademické úrovni hrami se v devadesátých letech zdálo neseriózní. Živit se pak začal jako herní novinář, v časopisu PC Zone vycházel jeho
komiks nazvaný Cybertwats (něco jako
Kyberkundy) a sloupek Sick Notes (Choré
zápisky), v němž Brooker urážel čtenáře
píšící do časopisu dopisy. Jeho styl byl od
začátku ovlivněný životním pocitem gamera. Ostatně i několik epizod Černého
zrcadla má za hlavní postavy outsidery
v mikině s kapucí, kteří před monitorem
sní o triumfu nad tupým, autoritářským
světem tam venku.
Tohle mentální nastavení jej neopustilo ani poté, co se stal televizním
kritikem deníku The Guardian, pro který
dodnes napsal stovky sloupků, recenzí
a dalších textů. Nejznámější je protibushovský komentář vydaný před volbami v roce 2004, s titulkem Johne Wilkesi
Boothi, Lee Harvey Osvalde a Johne Hinckley Jr. – kde jste teď, když vás potřebujeme? Za vyvolávání duchů prezidentských
atentátníků se Brooker musel omlouvat.
Schopnost
předpovídat
trendy
projevil v sitcomu Nathan Barley, který napsal v půlce nultých let společně
s Chrisem Morrisem, scenáristou Čtyř
lvů nebo představitelem šéfa podniku
v seriálu Ajťáci. Nathan Barley je něco
jako praotec dnešních hipsterů – ztělesnění velkoměstského cool z doby,
kdy označení hipster patřilo jen staré
beatnické generaci.
89