P O P K U LT U R A

B

Dokud se Charlie Brooker ve svých pořadech smál britskému

televiznímu vysílání, diváci se smáli s ním. Když se pak pustil

do psaní seriálu o kyberšikaně, dohledu a manipulaci přes

sociální sítě, oceňovali jeho chytré sci-fi. Když se jeho temné

scénáře začaly naplňovat, smích všechny přešel.

Text: Táňa Zabloudilová

oris Johnson onemocněl koronavirem

a  málem se tak stal prvním premiérem,

který exnul uprostřed služby lidu. Až na

Gordona Browna, samozřejmě, otřel se

Charlie Brooker o  britského expremiéra v  mimořádném vydání svého pořadu

Wipe v  době končících karanténních

opatření. Brown rezignoval na všechny

funkce poté, co v  roce 2010 dovedl labouristy k nejhoršímu volebnímu výsledku od osmdesátých let. Jeho éra ale byla

nejenom mimořádně zoufalou kapitolou

britské politiky. Konec nultých let byl

také prvním zlatým obdobím Brookerových televizních pořadů.

Ironický třicátník v nich tehdy každý

týden z pohovky a s ovladačem v ruce komentoval program od reklam na Nescafé

po politické debaty. Na rozdíl od amerických komiků Stephena Colberta, Jona

Stewarta a později Johna Olivera nenabízel Brooker žádné politické analýzy, ale

drzý a  šikanérský humor člověka, který

nemá trpělivost nechat se balamutit politiky, marketingovými mágy ani moderátory počasí. Ztotožnit se s  ním bylo jednoduché: takhle nějak se na gauči před

televizí občas cítíme každý.

Zrcadlo doby

Brookerovy pořady Screenwipe (2006–

2008), Newswipe (2009–2010) a  Charlie

Brooker's  Weekly Wipe (2013–2016) spojovala slovní hříčka se stíráním (nejenom)

obrazovky v  jejich titulech i  podobný

formát: muž, který nadává televizi. Ten

u  nás v  době, kdy už měl Brooker tohle

období za sebou, okopíroval na Streamu

Luděk Staněk ve snaze stát se zdejší inkarnací drzého glosátora. Mezitím se ale

jeho britskému vzoru povedlo něco většího než udržet si pozici lokální televizní

hvězdy. Když Netflix v roce 2015 převzal

jím produkovaný povídkový seriál Černé

zrcadlo, proslavil se jako televizní autor

celosvětově – a zařadil se tak do mytické

skupiny Britů, kteří uspěli i za oceánem.

Lidé si zvykli na dystopické Černé zrcadlo odkazovat v situacích budících dojem, že denně používané technologické

vymoženosti náš život nejenom ovlivňují, ale, řečeno s doktorem Sovou, z gruntu

mění. „Existuje nějaký jiný seriál, který

by byl tak silně napojený na dnešní společenské strachy a úzkosti?“ ptají se Terrence McSweeney a Stuart Joy v knize Za

Černým zrcadlem: Dekonstrukce vedlejších efektů digitálního věku.

Charliemu Brookerovi se tak povedlo

do televizní historie zapsat trochu jinak

než jako naštvaný muž na pohovce s ovladačem v ruce. Zatímco jeho komediální pořady přestaly svou dobu stíhat, Zrcadlu se

podařilo vytvořit dojem, že dobu předbíhá.

Hipsteři a zombie

Nitky se k paranoidnímu sci-fi seriálu sbíhaly už od samého počátku Brookerovy

kariéry. Jeho prvním zájmem byly počítačové hry. Napsal o nich i svou diplomku,

kterou ale škola nepřipustila k  obhajobě

– zabývat se na akademické úrovni hrami se v devadesátých letech zdálo neseriózní. Živit se pak začal jako herní novinář, v  časopisu PC Zone vycházel jeho

komiks nazvaný Cybertwats (něco jako

Kyberkundy) a sloupek Sick Notes (Choré

zápisky), v  němž Brooker urážel čtenáře

píšící do časopisu dopisy. Jeho styl byl od

začátku ovlivněný životním pocitem gamera. Ostatně i  několik epizod Černého

zrcadla má za hlavní postavy outsidery

v mikině s kapucí, kteří před monitorem

sní o  triumfu nad tupým, autoritářským

světem tam venku.

Tohle mentální nastavení jej neopustilo ani poté, co se stal televizním

kritikem deníku The Guardian, pro který

dodnes napsal stovky sloupků, recenzí

a  dalších textů. Nejznámější je protibushovský komentář vydaný před volbami v roce 2004, s titulkem Johne Wilkesi

Boothi, Lee Harvey Osvalde a Johne Hinckley Jr. – kde jste teď, když vás potřebujeme? Za vyvolávání duchů prezidentských

atentátníků se Brooker musel omlouvat.

Schopnost

předpovídat

trendy

projevil v  sitcomu Nathan Barley, který napsal v  půlce nultých let společně

s  Chrisem Morrisem, scenáristou Čtyř

lvů nebo představitelem šéfa podniku

v seriálu Ajťáci. Nathan Barley je něco

jako praotec dnešních hipsterů – ztělesnění velkoměstského cool z  doby,

kdy označení hipster patřilo jen staré

beatnické generaci.

89