R E P O R TÁ Ž
P
římé vlakové spojení Praha–Rijeka bylo
podle majitele a ředitele Regiojetu Radima Jančury, bodrého Moraváka s hlavičkou na byznys, typickým koronápadem.
Nebyl to ovšem zdaleka první přímý vlak
z Česka do Chorvatska. Unikátní bylo
jeho načasování – Regiojet spoj ohlásil
v době, kdy v dovolenou u moře většina
Čechů už ani nedoufala – i jeho cena, která začíná na šesti stech korunách za jednu
jízdu. Expres z Prahy do Splitu, který do
sezóny 2017 vypravovaly České dráhy, byl
několikrát dražší.
Blízko
Stereotyp ponožkářů v sandálech a v kostkovaných kraťasech s řízky v chlebu, praktickými stany a touhou škudlit přežíval
dlouho, ale v roce 2020 bych tuhle kapitolu po osobní zkušenosti z jízdy do Rijeky
považovala za uzavřenou. Stejně jako pověst Chorvatska jako levné dovolenkové
destinace. Za podobné ceny si zmrzliny,
obědy, ubytování a lehátka se slunečníky
užijete i v Řecku nebo na jihu Itálie.
Co nám tedy na seznamu důvodů,
kvůli kterým je Chorvatsko naší ateistickou variací na Santiago de Compostela, vlastně zbývá? Zeměpisná blízkost,
slovanská sounáležitost – stačí mluvit
pomalu a nahlas česky a jistě si budeme
rozumět – a zakořeněná tradice.
Do Chorvatska se prostě jezdí. Mají
nás tam rádi a my máme rádi Chorvatsko.
Přežívající tradici mi potvrzuje parta čerstvých maturantů, která plánovala společnou dovolenou ještě před ohlášením
přímého vlaku. Z Rijeky chtějí odplout na
oblíbený ostrov Krk. Nikdo z nich nejede
98