R E P O R TÁ Ž

P

římé vlakové spojení Praha–Rijeka bylo

podle majitele a ředitele Regiojetu Radima Jančury, bodrého Moraváka s  hlavičkou na byznys, typickým koronápadem.

Nebyl to ovšem zdaleka první přímý vlak

z  Česka do Chorvatska. Unikátní bylo

jeho načasování – Regiojet spoj ohlásil

v  době, kdy v  dovolenou u  moře většina

Čechů už ani nedoufala – i jeho cena, která začíná na šesti stech korunách za jednu

jízdu. Expres z Prahy do Splitu, který do

sezóny 2017 vypravovaly České dráhy, byl

několikrát dražší.

Blízko

Stereotyp ponožkářů v sandálech a v kostkovaných kraťasech s řízky v chlebu, praktickými stany a  touhou škudlit přežíval

dlouho, ale v  roce 2020 bych tuhle kapitolu po osobní zkušenosti z jízdy do Rijeky

považovala za uzavřenou. Stejně jako pověst Chorvatska jako levné dovolenkové

destinace. Za podobné ceny si zmrzliny,

obědy, ubytování a  lehátka se slunečníky

užijete i v Řecku nebo na jihu Itálie.

Co nám tedy na seznamu důvodů,

kvůli kterým je Chorvatsko naší ateistickou variací na Santiago de Compostela, vlastně zbývá? Zeměpisná blízkost,

slovanská sounáležitost – stačí mluvit

pomalu a  nahlas česky a  jistě si budeme

rozumět – a zakořeněná tradice.

Do Chorvatska se prostě jezdí. Mají

nás tam rádi a my máme rádi Chorvatsko.

Přežívající tradici mi potvrzuje parta čerstvých maturantů, která plánovala společnou dovolenou ještě před ohlášením

přímého vlaku. Z Rijeky chtějí odplout na

oblíbený ostrov Krk. Nikdo z nich nejede

98