R E P O R TÁ Ž

Stará dáma

pořád dýchá

Jeden den na dráze Tour de France.

Text: Martin Vlnas

Totální hrana. Před začátkem dvacáté

etapy, šestatřicetikilometrové

časovky zakončené náročným

stoupáním na La Planche des Belles

Filles (Planinu krásných dívek),

ztrácel do té doby druhý Tadej

Pogačar na vedoucího Primože

Rogliče 57 sekund. Že by se mohl

obléknout do žlutého dresu, se zdálo

jako totální utopie. V cíli ale Pogačar

Rogličovi nadělil téměř dvě minuty.

Byl to výkon, který vstoupí do

historie Tour. Do závěrečného kopce

doslova letěl, kvůli divákům neslyšel

pokyny ve sluchátkách. Na vrchol

tak dorazil totálně vyčerpaný.

Ještě v červnu nebylo jisté, jestli se nejslavnější cyklistický závod letos vůbec pojede.

Po přesunu olympiády a mistrovství Evropy ve fotbale na příští rok se ale sportovní

fandové aspoň jedné velké akce nakonec

dočkali. Odstartovala 29. srpna – pozdě

jako nikdy před tím.

Unikátů, kterými se letošní tour může

pyšnit, bylo nakonec mnohem víc. Dočkali

jsme se nejmladšího vítěze Tour od zavedení žlutého trikotu v roce 1919 i jednoho

z nejpřekvapivějších zvratů v dějinách během předposlední etapy.

Do dějin téhle Tour ale vstoupila ještě

jedna zásadní událost. Moc se o ní nemluví, ale pozornost si určitě zaslouží. Poprvé

jsem do jedinečného třítýdenního cirkusu

nakoukl já. Společně s malou skupinou

českých novinářů jsem se zvedl od skvělého televizního komentáře Tomáše Jílka,

sedl na letadlo, pak na další, potom nasedl

do autobusu – cestování letos není úplně

přímočaré – a za necelých třináct hodin

už stoupal serpentinami pojmenovanými

po Chrisi Froomovi, Eddy Merckxovi nebo

Miguelu Indurainovi do Risoulu, alpského

lyžařského střediska u města Gap, ze kterého další den startovala pátá etapa.

Pedro

Na start etapy a pak po její trase řídí tři

auta, kterými automobilka Škoda vozí novináře a VIP hosty, bývalí profesionální

cyklisté a několikanásobní účastníci Tour.

Naše auto šoféruje Pedro Horillo. Aby řeč

nestála, nenapadlo mě nic lepšího než se

Pedra zeptat, proč vlastně skončil s profi

cyklistikou. Rychle chápu, že 176 jezdců

z dvaadvaceti týmů, kteří se mohli letos

pozdravit na startu Tour v Nice, je jen špička ledovce. Pod ní je obrovský, mnohem

početnější zástup cyklistů, kteří do toho

taky dali úplně všechno – ale stačil jeden

osudový okamžik a všechna dřina byla nenávratně pryč.

Pedro byl osmkrát na Vueltě, třikrát

na Giru a dvakrát na Tour. Osudnou se

mu stala osmá etapa na Giru v roce 2009.

V prudkém sjezdu se zřítil z osmdesátimetrového srázu. Jeho kolo naštěstí

zůstalo ležet na silnici, týmový kolega si

všiml a přivolal pomoc. Záchranáři ho vyprostili jen díky závěsným nosítkám pod

vrtulníkem. Účet? Otevřená zlomenina

stehenní kosti, poškozený kolenní kloub,

zlomená ruka, polámané obratle, prasklá

117