R E P O R TÁ Ž
Tloskov
Centrum sociálních služeb Tloskov
sídlí na zámku Tloskov na kraji obce
Neveklov nedaleko Benešova.
Nabízí služby denního stacionáře
pro lidi s mentálním postižením nebo
odlehčovací služby pro ty, kteří se
o postiženého starají sami, ale potřebují si někdy odfrknout. Jádrem
jeho činnosti je ale každodenní péče
o téměř dvě stovky klientů s mentálním postižením, kteří tady našli svůj
domov. Cílem je vést je minimálně
k udržení, ale raději k rozvíjení kompetencí a k co největší samostatnosti – v rámci jejich možností. Pro
ty, kteří zvládnou nejvíc, provozuje
chráněné bydlení, tedy byty, ve kterých žijí víceméně samostatně, jen
s nejnutnější asistencí při aktivitách,
které by jim mohly dělat problémy.
O jiném projektu, který se snaží
vyvést mentálně postižené lidi
z izolace a co nejvíc je zapojit do co
nejobyčejnějšího života můžete číst
na Finmag.cz v rozhovoru s Gabrielou Štěpánkovou z centra Portus
Praha. Googlujte: finmag portus.
hovoří se o tom, že by v Tloskově časem
rád dělal menhiry… Na průseráře dobrý,
chtělo by se říct. Kdyby pan ředitel mezi
řečí neprozradil, že žádný průserář nebyl,
ale že prostě na tu zemědělku normálně
chtěl. Lekce tři.
Kudy kámen, tudy léčí
Když se podíváte na videa z Tloskova,
můžete si všimnout zajímavé věci. Uvidíte a uslyšíte léčivou muziku, třeba když
klarinetový kvartet Clarinet Factory
obchází i nepohyblivé klienty domova
a hraje jen pro ně. I přes čočky kamery
je na monitoru jasně vidět, jak to nemocným pomáhá. Ne, že by se hned odhazovaly berle a černé brýle, ale vidíte, jak se
klienti probouzejí z letargie. To je ovšem
stará vesta. Zajímavá věc je na druhé
straně: ono je zřetelně vidět, jak to pomáhá i těm, co hrajou.
Podobně tady v lomu. Když si do vyhledávacího řádku v júťúbku napíšete
geovlog 06 a pustíte přehrávání, na klucích z Tloskova, tedy na klientech, uvidíte
bezprostřední radost, která rovná záda
a prohlubuje dech a zdraví. Když se podíváte na ostatní, bude to vidět o trochu hůř,
odrostli jsme z krátkých klukovských kalhot a tajůplná zahrada s kocourem a pěti
slony je před námi někde zašantročená.
Ale přece to vidět bude. Uvidíte to na
Matějovi Lipském, i přes všechny starosti, aby někdo někam nespadl a aby všecko
bylo řádně zdokumentováno, a uvidíte to
i na našem místním průvodci Pavlu Horáčkovi, který ještě u oběda nevěděl, co
ho vlastně odpoledne čeká. Kameny léčí.
...
Náklaďák couvá k násypce drtiče, zvedá
sklápěčku a spouští rachot. Kameny padají do hloubky, šrouby je přežvykují, chrčí
to a praská a pás nese hrubou drť pryč na
hromadu. Odsud ji auta časem rozvezou
cestářům, kteří ji budou podle receptu Skota McAdama mačkat těžkými válci, až ji
utemujou tak, že z toho bude makadamová cesta. Až si to budete hasit cyklostezkou,
vzpomeňte si, že někde pod gumou vašich
pneumatik jsou zamačkané polodrahokamy, které věky krystalizovaly uprostřed ni-
čeho, v bublinách vyfouknutých v prvohorách do žhavého magmatu sopečnými plyny.
Nikdo je nepřišel najít.
Loučíme se, kluci nakládají svoje trofeje. Ukazuju Vaškovi svůj jediný suvenýr,
půlkilovou pecku se zajímavým uskupením kalcitových krystalů, a několikrát odpovídám na otázku, co že to mám. A na
řadu jiných otázek. Podám mu kámen,
aby si ho prohlídl. „Šup do batůžku,“ řekne
Vašek a já se během vteřiny rozhoduju, že
bude mnohem jednodušší přesvědčit sebe,
že to měl být dárek, než přesvědčit Vaška,
že to dárek být neměl. A vlastně i bez přemlouvání z toho mám dobrý pocit.
Kluci odjíždějí. Fotograf Michael sbírá dobromysl, že je z ní skvělý čaj, když
takhle kvete. Jdu před cestou čurat a vedle cesty nacházím pár nafialovělých krystalů. Koukavejch ametystů, tak akorát
pro mě.
Gabriel Pleska píše a rediguje články pro
Peníze.cz, Finmag a Heroine.
125