R E P O R TÁ Ž

Tloskov

Centrum sociálních služeb Tloskov

sídlí na zámku Tloskov na kraji obce

Neveklov nedaleko Benešova.

Nabízí služby denního stacionáře

pro lidi s mentálním postižením nebo

odlehčovací služby pro ty, kteří se

o postiženého starají sami, ale potřebují si někdy odfrknout. Jádrem

jeho činnosti je ale každodenní péče

o téměř dvě stovky klientů s mentálním postižením, kteří tady našli svůj

domov. Cílem je vést je minimálně

k udržení, ale raději k rozvíjení kompetencí a k co největší samostatnosti – v rámci jejich možností. Pro

ty, kteří zvládnou nejvíc, provozuje

chráněné bydlení, tedy byty, ve kterých žijí víceméně samostatně, jen

s nejnutnější asistencí při aktivitách,

které by jim mohly dělat problémy.

O jiném projektu, který se snaží

vyvést mentálně postižené lidi

z izolace a co nejvíc je zapojit do co

nejobyčejnějšího života můžete číst

na Finmag.cz v rozhovoru s Gabrielou Štěpánkovou z centra Portus

Praha. Googlujte: finmag portus.

hovoří se o tom, že by v Tloskově časem

rád dělal menhiry… Na průseráře dobrý,

chtělo by se říct. Kdyby pan ředitel mezi

řečí neprozradil, že žádný průserář nebyl,

ale že prostě na tu zemědělku normálně

chtěl. Lekce tři.

Kudy kámen, tudy léčí

Když se podíváte na videa z  Tloskova,

můžete si všimnout zajímavé věci. Uvidíte a  uslyšíte léčivou muziku, třeba když

klarinetový kvartet Clarinet Factory

obchází i  nepohyblivé klienty domova

a  hraje jen pro ně. I  přes čočky kamery

je na monitoru jasně vidět, jak to nemocným pomáhá. Ne, že by se hned odhazovaly berle a černé brýle, ale vidíte, jak se

klienti probouzejí z letargie. To je ovšem

stará vesta. Zajímavá věc je na druhé

straně: ono je zřetelně vidět, jak to pomáhá i těm, co hrajou.

Podobně tady v lomu. Když si do vyhledávacího řádku v  júťúbku napíšete

geovlog 06 a  pustíte přehrávání, na klucích z Tloskova, tedy na klientech, uvidíte

bezprostřední radost, která rovná záda

a prohlubuje dech a zdraví. Když se podíváte na ostatní, bude to vidět o trochu hůř,

odrostli jsme z krátkých klukovských kalhot a tajůplná zahrada s kocourem a pěti

slony je před námi někde zašantročená.

Ale přece to vidět bude. Uvidíte to na

Matějovi Lipském, i přes všechny starosti, aby někdo někam nespadl a aby všecko

bylo řádně zdokumentováno, a uvidíte to

i  na našem místním průvodci Pavlu Horáčkovi, který ještě u  oběda nevěděl, co

ho vlastně odpoledne čeká. Kameny léčí.

...

Náklaďák couvá k  násypce drtiče, zvedá

sklápěčku a spouští rachot. Kameny padají do hloubky, šrouby je přežvykují, chrčí

to a  praská a  pás nese hrubou drť pryč na

hromadu. Odsud ji auta časem rozvezou

cestářům, kteří ji budou podle receptu Skota McAdama mačkat těžkými válci, až ji

utemujou tak, že z  toho bude makadamová cesta. Až si to budete hasit cyklostezkou,

vzpomeňte si, že někde pod gumou vašich

pneumatik jsou zamačkané polodrahokamy, které věky krystalizovaly uprostřed ni-

čeho, v  bublinách vyfouknutých v  prvohorách do žhavého magmatu sopečnými plyny.

Nikdo je nepřišel najít.

Loučíme se, kluci nakládají svoje trofeje. Ukazuju Vaškovi svůj jediný suvenýr,

půlkilovou pecku se zajímavým uskupením kalcitových krystalů, a několikrát odpovídám na otázku, co že to mám. A  na

řadu jiných otázek. Podám mu kámen,

aby si ho prohlídl. „Šup do batůžku,“ řekne

Vašek a já se během vteřiny rozhoduju, že

bude mnohem jednodušší přesvědčit sebe,

že to měl být dárek, než přesvědčit Vaška,

že to dárek být neměl. A vlastně i bez přemlouvání z toho mám dobrý pocit.

Kluci odjíždějí. Fotograf Michael sbírá dobromysl, že je z  ní skvělý čaj, když

takhle kvete. Jdu před cestou čurat a vedle cesty nacházím pár nafialovělých krystalů. Koukavejch ametystů, tak akorát

pro mě.

Gabriel Pleska píše a rediguje články pro

Peníze.cz, Finmag a Heroine.

125