BY Z N YS P L Á N

Chov plemene wagjú vyžaduje citlivý

přístup a klidné prostředí s minimem

stresu. V Dolní Sloupnici proto zvířata

žijí v malých, nejlépe čtyřčlenných

skupinkách. Na fotce wagjú (vpravo)

společně s českou strakou – právě ty se na

farmě často využívají jako náhradní matky,

které odnosí embrya wagjú.

protože od ní máme opravdu hodně potomstva. Dvě telátka porodila sama a na

hodně dalších zadělala díky speciální

technice přenosu embryí.“

Všechnu tuhle laboratorní práci

zastanou v  Dolní Sloupnici sami. Petr

Krontorád je současně veterinář, který

řadu let podniká v oblasti přenosu embryí a  inseminace skotu. Přímo v  prostorách statku je embryobanka, kde

zárodky wagjáků zamražené v tekutém

dusíku čekají na přenos do náhradní

matky – například české straky. „Straky mají silný mateřský pud a vůbec jim

nevadí, že se jim narodí černé japon-

ské wagjú. Hlavně ale mají hodně mlíka, takže nám díky nim wagjáci krásně

prospívají,“ popisuje Jana. Vedle wagjú

a  českého strakatého skotu – čestru –

chovají na farmě také plemena angus,

hereford, charolais či limousine. Právě

teď jde o zhruba sto třicet kusů, z toho

kolem padesáti wagjú.

Do krávy nevidíš

Vraťme se ale ještě o pár let nazpátek, do

roku 2015, kdy došlo na první porážku.

„Poráželi jsme čtyřletého býčka a  strašně se těšili. Mysleli jsme si, že když máme

wagjú, je to na tuty. Jenže maso zchladlo

a  mramor nikde,“ vzpomíná na prvotní zklamání Jana. Vzdát se ale nechtěli.

I kvůli počáteční investici do embryí.

Namísto toho se Jana spolu s přítelem

Michalem, který mezitím do rodinného

podniku naskočil, vydala získat rady od

zkušenějších farmářů z Německa, Nizozemska a  Francie. Vedle skvělého masa

je japonský skot proslulý také specifickým způsobem chovu. Pro správné uložení tuku jsou nezbytné speciální podmínky. „Jenže farmáři si svoje know-how

hlídají a konkrétní rady se člověk jen tak

nedočká,“ upozorňuje Michal Ferko.

127