BY Z N YS P L Á N
Chov plemene wagjú vyžaduje citlivý
přístup a klidné prostředí s minimem
stresu. V Dolní Sloupnici proto zvířata
žijí v malých, nejlépe čtyřčlenných
skupinkách. Na fotce wagjú (vpravo)
společně s českou strakou – právě ty se na
farmě často využívají jako náhradní matky,
které odnosí embrya wagjú.
protože od ní máme opravdu hodně potomstva. Dvě telátka porodila sama a na
hodně dalších zadělala díky speciální
technice přenosu embryí.“
Všechnu tuhle laboratorní práci
zastanou v Dolní Sloupnici sami. Petr
Krontorád je současně veterinář, který
řadu let podniká v oblasti přenosu embryí a inseminace skotu. Přímo v prostorách statku je embryobanka, kde
zárodky wagjáků zamražené v tekutém
dusíku čekají na přenos do náhradní
matky – například české straky. „Straky mají silný mateřský pud a vůbec jim
nevadí, že se jim narodí černé japon-
ské wagjú. Hlavně ale mají hodně mlíka, takže nám díky nim wagjáci krásně
prospívají,“ popisuje Jana. Vedle wagjú
a českého strakatého skotu – čestru –
chovají na farmě také plemena angus,
hereford, charolais či limousine. Právě
teď jde o zhruba sto třicet kusů, z toho
kolem padesáti wagjú.
Do krávy nevidíš
Vraťme se ale ještě o pár let nazpátek, do
roku 2015, kdy došlo na první porážku.
„Poráželi jsme čtyřletého býčka a strašně se těšili. Mysleli jsme si, že když máme
wagjú, je to na tuty. Jenže maso zchladlo
a mramor nikde,“ vzpomíná na prvotní zklamání Jana. Vzdát se ale nechtěli.
I kvůli počáteční investici do embryí.
Namísto toho se Jana spolu s přítelem
Michalem, který mezitím do rodinného
podniku naskočil, vydala získat rady od
zkušenějších farmářů z Německa, Nizozemska a Francie. Vedle skvělého masa
je japonský skot proslulý také specifickým způsobem chovu. Pro správné uložení tuku jsou nezbytné speciální podmínky. „Jenže farmáři si svoje know-how
hlídají a konkrétní rady se člověk jen tak
nedočká,“ upozorňuje Michal Ferko.
127