GURMÁNI

Text: Jakub Jetmar

Foto: Daniel Hamerník

Globalizaci můžeme vyčítat hodně věcí.

Kondice pivního světa mezi ně ale rozhodně nepatří. Rok a půl starý pivovar Axiom

v Prostějově ukazuje, jaké plody může volný pohyb zboží a osob přinášet. Zélandské

Axiom – pivovar se světovými ambicemi.

Špičkové vybavení měl pivovar díky mateřské firmě od začátku zaručené. Teď

ještě sehnat sládka s  pořádným rozhledem. To je v Česku docela velký problém.

a  americké chmely v  něm míchají s  belgickými slady a  šťávou středomořského

ovoce. Výsledek je okouzlující – a to díky

tomu, kdo za ním stojí. Vrchní sládek je

Nor momentálně pobývající v  Řecku, do

července tady sládkoval rodilý Řek, pivovarskou hospodu v  Brně provozuje Estonec, tři z pěti majitelů jsou Rusové a se

zahraničním obchodem pomáhá Norova

manželka původem z Malajsie.

V  pivovaru mě ale vítá celoživotní

Prostějovák, jednatřicetiletý výkonný

ředitel Jan Horák. Než se stihnu rozkoukat, energický muž zahalující pivovarsko-byznysový žargon do hanáckého přízvuku vyřídí telefonát. Konečně, v  roce

bídné snůšky, sehnal tři sta kilo medu.

V Axiomu totiž chtějí vařit mead. „To sice

v  překladu znamená medovina, ale taky

to je označení pro pivní styl. Ještě do něj

přijde pět set litrů šťávy z nezralých hroznů. Kamarádi s vinicí na jižní Moravě pro

nás už chystají Pinot noir,“ vyjmenovává

Horák pro pivovar vysoce nepravděpodobné suroviny. Divit se nad místními

pivy budu během dne ještě mnohokrát.

Vždyť jich tady navařili už na pětadvacet

druhů.

Ne, že bychom tady mistry piva neměli

šikovné, většina jich ale v  souladu s  tradicí vaří hlavně ležáky. Majitelé proto

zkusili oslovit starého kamaráda, Kjetila

Jikiuna, který v  rodném Norsku vybudoval vyhlášený pivovar Nøgne Ø. Ten na

jeho vkus až příliš narostl, v  roce 2015

ho proto opustil, koupil vinici na Krétě…

a  postavil tam další pivovar. A  teď jestli

prý vedle svého Solo nechce něco rozjet

i v Česku. A Jikiun, přestože v Prostějově

v  životě nebyl a  příliš neznal ani českou

pivní kulturu, souhlasil.

„Jsem ten typ, co říká na všechno ano.

Věděl jsem, že pivovar rozjíždí moji dobří

přátelé, takže jsem se chtěl zapojit,“ vysvětluje mi brewmaster pivovaru, jehož

jméno podle Horáka hned od začátku

přilákalo pozornost znalců i dalších pivovarů s žádostí o spolupráci.

Mluvíme spolu po telefonu, do Česka totiž létá pouze na zhruba deset dní

v  měsíci. Po telefonu tak musí řešit

i místní piva. Sám sice připravuje všechny

recepty a účastní se vaření každé novinky, ale jak se jim daří po zbytek měsíce,

kontroluje často na dálku. „Nejsložitější

je uvědomit si, jestli právě řeším pivovar

v  Řecku, nebo Česku,“ hodnotí vzdálený přístup k  tankům. Celkově to ale prý

není takový problém, protože má šikovné

sládky. Ti mu popíšou, co se s pivem děje,

on rozdá pokyny.

Světøvé πivø

Můj průvodce pracuje ve svém vůbec

prvním pivovaru. Ve světě piva se ale

pohybuje už skoro dekádu. Ještě během

studií managmentu na Masarykově univerzitě Horák nastoupil – díky seznámení na jednom prostějovském večírku – do

místní firmy MBS neboli Mini Brewery

System. Ta od roku 2003 vyrábí pivovar-

Sejdou se dva Češi,

tři Rusové a jeden

Nor pobývající

v Řecku – a začnou

vařit světové pivo.

nické technologie a  vyváží je do celého

světa. Sám Horák vzpomíná na své výjezdy do Indie nebo Izraele. Hodně pivovarů firma postavila i  v  Rusku, kde časem

založila pobočku, aby technici nemuseli

létat kvůli každé prkotině z Hané do Moskvy. Tam se také dva čeští majitelé, Jan

Vácha a  Pavel Hampl, spřátelili se třemi

ruskými pivovarníky. Čtyři z pěti mužů už

sice měli vlastní pivovary, šlo ale o zajeté

podniky zaměřené na pivní klasiky. Vedle

nich ale pokukovali po něčem neotřelejším, experimentálním. Ostatně všichni

mají po světě za roky v  byznysu spoustu

kontaktů, dva z  Rusů dokonce vlastní

distribuční společnost, odbyt tedy jistě

nebude problém. Na louce vedle prostějovské firmy tak vyrostl společný podnik

Džus

Českou pivní scénu Jikiun po příjezdu

shledal poměrně konzervativní. „Zejména mimo Prahu. Už během roku a půl ale

131