GURMÁNI
Text: Jakub Jetmar
Foto: Daniel Hamerník
Globalizaci můžeme vyčítat hodně věcí.
Kondice pivního světa mezi ně ale rozhodně nepatří. Rok a půl starý pivovar Axiom
v Prostějově ukazuje, jaké plody může volný pohyb zboží a osob přinášet. Zélandské
Axiom – pivovar se světovými ambicemi.
Špičkové vybavení měl pivovar díky mateřské firmě od začátku zaručené. Teď
ještě sehnat sládka s pořádným rozhledem. To je v Česku docela velký problém.
a americké chmely v něm míchají s belgickými slady a šťávou středomořského
ovoce. Výsledek je okouzlující – a to díky
tomu, kdo za ním stojí. Vrchní sládek je
Nor momentálně pobývající v Řecku, do
července tady sládkoval rodilý Řek, pivovarskou hospodu v Brně provozuje Estonec, tři z pěti majitelů jsou Rusové a se
zahraničním obchodem pomáhá Norova
manželka původem z Malajsie.
V pivovaru mě ale vítá celoživotní
Prostějovák, jednatřicetiletý výkonný
ředitel Jan Horák. Než se stihnu rozkoukat, energický muž zahalující pivovarsko-byznysový žargon do hanáckého přízvuku vyřídí telefonát. Konečně, v roce
bídné snůšky, sehnal tři sta kilo medu.
V Axiomu totiž chtějí vařit mead. „To sice
v překladu znamená medovina, ale taky
to je označení pro pivní styl. Ještě do něj
přijde pět set litrů šťávy z nezralých hroznů. Kamarádi s vinicí na jižní Moravě pro
nás už chystají Pinot noir,“ vyjmenovává
Horák pro pivovar vysoce nepravděpodobné suroviny. Divit se nad místními
pivy budu během dne ještě mnohokrát.
Vždyť jich tady navařili už na pětadvacet
druhů.
Ne, že bychom tady mistry piva neměli
šikovné, většina jich ale v souladu s tradicí vaří hlavně ležáky. Majitelé proto
zkusili oslovit starého kamaráda, Kjetila
Jikiuna, který v rodném Norsku vybudoval vyhlášený pivovar Nøgne Ø. Ten na
jeho vkus až příliš narostl, v roce 2015
ho proto opustil, koupil vinici na Krétě…
a postavil tam další pivovar. A teď jestli
prý vedle svého Solo nechce něco rozjet
i v Česku. A Jikiun, přestože v Prostějově
v životě nebyl a příliš neznal ani českou
pivní kulturu, souhlasil.
„Jsem ten typ, co říká na všechno ano.
Věděl jsem, že pivovar rozjíždí moji dobří
přátelé, takže jsem se chtěl zapojit,“ vysvětluje mi brewmaster pivovaru, jehož
jméno podle Horáka hned od začátku
přilákalo pozornost znalců i dalších pivovarů s žádostí o spolupráci.
Mluvíme spolu po telefonu, do Česka totiž létá pouze na zhruba deset dní
v měsíci. Po telefonu tak musí řešit
i místní piva. Sám sice připravuje všechny
recepty a účastní se vaření každé novinky, ale jak se jim daří po zbytek měsíce,
kontroluje často na dálku. „Nejsložitější
je uvědomit si, jestli právě řeším pivovar
v Řecku, nebo Česku,“ hodnotí vzdálený přístup k tankům. Celkově to ale prý
není takový problém, protože má šikovné
sládky. Ti mu popíšou, co se s pivem děje,
on rozdá pokyny.
Světøvé πivø
Můj průvodce pracuje ve svém vůbec
prvním pivovaru. Ve světě piva se ale
pohybuje už skoro dekádu. Ještě během
studií managmentu na Masarykově univerzitě Horák nastoupil – díky seznámení na jednom prostějovském večírku – do
místní firmy MBS neboli Mini Brewery
System. Ta od roku 2003 vyrábí pivovar-
Sejdou se dva Češi,
tři Rusové a jeden
Nor pobývající
v Řecku – a začnou
vařit světové pivo.
nické technologie a vyváží je do celého
světa. Sám Horák vzpomíná na své výjezdy do Indie nebo Izraele. Hodně pivovarů firma postavila i v Rusku, kde časem
založila pobočku, aby technici nemuseli
létat kvůli každé prkotině z Hané do Moskvy. Tam se také dva čeští majitelé, Jan
Vácha a Pavel Hampl, spřátelili se třemi
ruskými pivovarníky. Čtyři z pěti mužů už
sice měli vlastní pivovary, šlo ale o zajeté
podniky zaměřené na pivní klasiky. Vedle
nich ale pokukovali po něčem neotřelejším, experimentálním. Ostatně všichni
mají po světě za roky v byznysu spoustu
kontaktů, dva z Rusů dokonce vlastní
distribuční společnost, odbyt tedy jistě
nebude problém. Na louce vedle prostějovské firmy tak vyrostl společný podnik
Džus
Českou pivní scénu Jikiun po příjezdu
shledal poměrně konzervativní. „Zejména mimo Prahu. Už během roku a půl ale
131