T É M A : O U T D O O R / C E S TA Č A S E M

Vynálezy, které z nás

udělaly sportovce

19. století

1908

1928

Ve starověku prozrazovaly patníky u ka-

Krakonoše a lyžníky jsme viděli všichni,

Poslední technologický převrat významem

menných silnic na jihu Evropy vzdálenost

do Říma, rozcestníky dnešního vzhledu

začaly na kontinentu růst v sedmnáctém

století. Nenaváděly ale na vyhlídky a zříceniny – naopak, pomáhaly se divočině

cestou za obchodními a jinými vážnými

záležitostmi pokud možno vyhnout. Nevážné výlety do přírody bez praktických

důvodů přestávaly být výsadou podivínů

až v osmnáctém a devatenáctém století.

Snad pod vlivem romantismu a národních

probuzení, snad díky vynálezu volného

času, později k tomu jistě přispěla i železnice. A jak v přírodě přibývalo výletníků,

bylo nutné začít předcházet tomu, aby

úměrně přibývalo ztracených, vysílených

a zmrzlých.

Dnes všem důvěrně známé pásové

barevné turistické značky se začaly prosazovat v Rakousku a Švýcarsku v první

polovině devatenáctého století. U nás

jimi Klub českých turistů vyznačil trasu

od Štěchovic ke Svatojánským proudům

v roce 1889. Taky jsme se ale místo po

červené a modré mohli rozhlížet po kolečkách a trojúhelnících: už v roce 1884 totiž

Pohorská jednota Radhošť začala v Beskydech používat tvarové značení, které ještě

za první republiky preferovaly německé

turistické organizace. Z pohraničí zmizelo

až poté, co v roce 1958 Československý

svaz tělesné výchovy a sportu symboly

sjednotil a jejich výmalbu centralizoval.

a jakousi představu o lyžařském pravěku

tedy máme. Do nové, moderní éry zalité

aperolem vstoupil tento sport na svatého

Valentýna roku 1908, kdy bádensko-württemberský zemědělec a vynálezce

Robert Winterhalder zprovoznil na svém

svažitém pozemku první vlek. Lano

poháněné vodním mlýnem vyvezlo lyžaře,

které to bavilo jen dolů, ale nahoru ne,

o čtvrt kilometru dál a třicet metrů výš.

Winterhalderovy pokusy přerušila první

světová válka, při které byl historicky první

vlek rozebrán na materiál.

Sedačkovou lanovkou se lyžaři poprvé

svezli ve středisku Sun Valley v americkém

Idahu v roce 1937. Jen o tři roky později se

rozjela taková lanovka i na moravské Pustevny, jako první v Evropě. K jejímu vybudování naopak válka nepřímo přispěla: po

zabrání Sudet se Beskydy staly nejvyšším

protektorátním pohořím a bylo otázkou

podupané národní cti je pro rekreanty

náležitě vybavit.

srovnatelný s elektrokoly zažila cyklistika před dlouhými dvaadevadesáti lety.

Byla jím moderní přehazovačka, kterou

francouzský výrobce kol Lucien Juy uvedl

v roce 1928 na trh pod názvem Simplex.

Ono to tedy zase tak simple nebylo:

několik dalších let vývoje trvalo, než se

ovládání podařilo dostatečně spolehlivě

přenést přímo ze zadního kola bowdenem

na řídítka. V novinách se zatím vedly spory

o to, zda takovou pomůcku povolit na Tour

de France. „Přehazovačka všechny srazí na

stejnou úroveň, na Tour ji nepotřebujeme,“

rozohňoval se v roce 1937 deník L’Intransigeant. Marně. Ten rok organizátoři

konečně přikývli, závodníci vyjeli vybavení

turínskou přehazovačkou Super Champion a heroické časy mužů, kteří zdolávali

Alpy na furtošlapce, skončily.

Tedy ne že by to bylo s přehazovačkou

nějak snadné, jak se přesvědčíte z reportáže Martina Vlnase z letošního závodu na

straně 116.

24