T É M A : O U T D O O R / C E S TA Č A S E M
Vynálezy, které z nás
udělaly sportovce
19. století
1908
1928
Ve starověku prozrazovaly patníky u ka-
Krakonoše a lyžníky jsme viděli všichni,
Poslední technologický převrat významem
menných silnic na jihu Evropy vzdálenost
do Říma, rozcestníky dnešního vzhledu
začaly na kontinentu růst v sedmnáctém
století. Nenaváděly ale na vyhlídky a zříceniny – naopak, pomáhaly se divočině
cestou za obchodními a jinými vážnými
záležitostmi pokud možno vyhnout. Nevážné výlety do přírody bez praktických
důvodů přestávaly být výsadou podivínů
až v osmnáctém a devatenáctém století.
Snad pod vlivem romantismu a národních
probuzení, snad díky vynálezu volného
času, později k tomu jistě přispěla i železnice. A jak v přírodě přibývalo výletníků,
bylo nutné začít předcházet tomu, aby
úměrně přibývalo ztracených, vysílených
a zmrzlých.
Dnes všem důvěrně známé pásové
barevné turistické značky se začaly prosazovat v Rakousku a Švýcarsku v první
polovině devatenáctého století. U nás
jimi Klub českých turistů vyznačil trasu
od Štěchovic ke Svatojánským proudům
v roce 1889. Taky jsme se ale místo po
červené a modré mohli rozhlížet po kolečkách a trojúhelnících: už v roce 1884 totiž
Pohorská jednota Radhošť začala v Beskydech používat tvarové značení, které ještě
za první republiky preferovaly německé
turistické organizace. Z pohraničí zmizelo
až poté, co v roce 1958 Československý
svaz tělesné výchovy a sportu symboly
sjednotil a jejich výmalbu centralizoval.
a jakousi představu o lyžařském pravěku
tedy máme. Do nové, moderní éry zalité
aperolem vstoupil tento sport na svatého
Valentýna roku 1908, kdy bádensko-württemberský zemědělec a vynálezce
Robert Winterhalder zprovoznil na svém
svažitém pozemku první vlek. Lano
poháněné vodním mlýnem vyvezlo lyžaře,
které to bavilo jen dolů, ale nahoru ne,
o čtvrt kilometru dál a třicet metrů výš.
Winterhalderovy pokusy přerušila první
světová válka, při které byl historicky první
vlek rozebrán na materiál.
Sedačkovou lanovkou se lyžaři poprvé
svezli ve středisku Sun Valley v americkém
Idahu v roce 1937. Jen o tři roky později se
rozjela taková lanovka i na moravské Pustevny, jako první v Evropě. K jejímu vybudování naopak válka nepřímo přispěla: po
zabrání Sudet se Beskydy staly nejvyšším
protektorátním pohořím a bylo otázkou
podupané národní cti je pro rekreanty
náležitě vybavit.
srovnatelný s elektrokoly zažila cyklistika před dlouhými dvaadevadesáti lety.
Byla jím moderní přehazovačka, kterou
francouzský výrobce kol Lucien Juy uvedl
v roce 1928 na trh pod názvem Simplex.
Ono to tedy zase tak simple nebylo:
několik dalších let vývoje trvalo, než se
ovládání podařilo dostatečně spolehlivě
přenést přímo ze zadního kola bowdenem
na řídítka. V novinách se zatím vedly spory
o to, zda takovou pomůcku povolit na Tour
de France. „Přehazovačka všechny srazí na
stejnou úroveň, na Tour ji nepotřebujeme,“
rozohňoval se v roce 1937 deník L’Intransigeant. Marně. Ten rok organizátoři
konečně přikývli, závodníci vyjeli vybavení
turínskou přehazovačkou Super Champion a heroické časy mužů, kteří zdolávali
Alpy na furtošlapce, skončily.
Tedy ne že by to bylo s přehazovačkou
nějak snadné, jak se přesvědčíte z reportáže Martina Vlnase z letošního závodu na
straně 116.
24