E KO N O M I C KÝ S P E C I Á L / N A V O L N É N O Z E

O bohatství a svobodě

Budování úspěšného byznysu nebo kariéry na

volné noze vám do života vnese jiný druh svobody

i bohatství než výhra v loterii.

K

Text: Robert Vlach

dyž jste byli děti, co jste považovali za

symbol bohatství? — Na tuhle otázku

uživatele @connectpoliticditto přišlo

na Twitteru přes čtyřicet tisíc odpovědí

jako například klimatizace v  autě, vodní

postel nebo pudl.

Tohle je moje osobní vzpomínka: Moji

rodiče byli úspěšní podnikatelé, přesto jsme

se nikdy nebavili o tom, že by byli oni sami

nebo jiní lidé bohatí. Vyrůstal jsem v osmdesátých letech za železnou oponou a porevoluční léta pro nás byla hlavně o nově nabyté svobodě, nikoli bohatství. A to si budu

pamatovat nadosmrti.

Dnes je bohatství všudypřítomné

téma, žebříčky majetků miliardářů počínaje a  vypočítáváním nerovností konče.

Jako náctiletý jsem měl ale to štěstí poznat

jeho cenu dřív než požitky, které skýtá.

Na vlastní oči jsem mohl vidět, jak

majetek vzniká pracným podnikáním a že

vynaložená námaha může být naprosto

neúměrná bezprostřední odměně. Nejdůležitější zprvu bylo, aby se firma zavedla a rostla. Takové bohatství sice papírově

existuje, ale zároveň je podmíněné železnou disciplínou i zvládnutím zdánlivě

nekonečné řady náročných situací a problémů. Jinými slovy: je to bohatství nejisté, vykoupené dřinou, podstupováním

rizika, stresem i zdravím.

78

Tahle optika mi v soudobé veřejné debatě o  bohatství a  jeho (re)distribuci často

diktovaných podmínkách až po možnost

vybírat si pro koho, kdy, jak dlouho a  za

chybí. Přestože spousta lidí dnes bohatne

přímo či nepřímo prostřednictvím podnikání a vlastnictví firem, o majetku se stále bavíme, jako by šlo o dědičné feudální

statky. Letos přitom můžeme vidět, jak

rychle a  snadno může větší krize s  osudem podnikatelů a jejich firem zamávat.

jakých podmínek budu pracovat. Na jedné straně je na volné noze špatně placený

agenturní permabrigádník s  minimální

svobodou volby a  na druhém pólu podniká elitní nezávislý profesionál, který si

může klienty doslova vybírat.

V  praxi je to ovšem tím komplikovanější, že nezávislost mohou omezovat

i  kroky obecně přijímané jako pozitivní,

například dlouhodobý kontrakt, získaná dotace nebo vstup investora. I  velmi

dobře placený profesionál pak může mít

méně manévrovacího prostoru než jeho

nenápadný kolega s  averzí k  závazkům

všeho druhu. A kdo ví, jak takovýto zdánlivý podivín jednou svou úpěnlivě střeženou nezávislost zúročí?

Hodnotu osobní svobody nelze, na

rozdíl od bohatství, snadno vyčíslit. Lze si

ale všímat změn v její míře, vnímat ji jako

jakýsi vektor. To je také důvod, proč byla

Dvě podoby nezávislosti

Nebojte, nebudu vám kázat o  volnotržních světcích. Mám zajímavější otázku:

Je-li podnikání ve své podstatě takto nejisté, co to vypovídá o  zmíněném ideálu

svobody? Do jaké míry jsme my podnikatelé vůbec svobodní? A  není nakonec

naše jednání plně podřízené potřebě odrážet reálné problémy a  potenciální rizika, nemluvě o nutnosti tvořit zisk konkurenci navzdory?

K jedné ze smysluplných odpovědí si

můžeme dopomoci vysvětlením technického pojetí svobody. To lze pochopit třeba na příkladu programování. Naprogramovat se dá téměř cokoli, v  tom je ona

svoboda, ale nutnou podmínkou je dodržení syntaxe jazyka a znalost vývojového

prostředí. Podobně platí i v podnikání, že

naše potenciální svoboda roste úměrně se

znalostí podnikatelského prostředí a jeho

pravidel — tedy zákonů či obecných pravidel byznysu a zacházení s penězi. Paradox: čím lepší pravidla a jejich znalost, tím

větší svoboda.

Jiný pohled na věc se odvíjí od nezávislosti coby pomyslné škály: od totální

závislosti na jednom chlebodárci a jím na-