E KO N O M I C KÝ S P E C I Á L / N A V O L N É N O Z E
O bohatství a svobodě
Budování úspěšného byznysu nebo kariéry na
volné noze vám do života vnese jiný druh svobody
i bohatství než výhra v loterii.
K
Text: Robert Vlach
dyž jste byli děti, co jste považovali za
symbol bohatství? — Na tuhle otázku
uživatele @connectpoliticditto přišlo
na Twitteru přes čtyřicet tisíc odpovědí
jako například klimatizace v autě, vodní
postel nebo pudl.
Tohle je moje osobní vzpomínka: Moji
rodiče byli úspěšní podnikatelé, přesto jsme
se nikdy nebavili o tom, že by byli oni sami
nebo jiní lidé bohatí. Vyrůstal jsem v osmdesátých letech za železnou oponou a porevoluční léta pro nás byla hlavně o nově nabyté svobodě, nikoli bohatství. A to si budu
pamatovat nadosmrti.
Dnes je bohatství všudypřítomné
téma, žebříčky majetků miliardářů počínaje a vypočítáváním nerovností konče.
Jako náctiletý jsem měl ale to štěstí poznat
jeho cenu dřív než požitky, které skýtá.
Na vlastní oči jsem mohl vidět, jak
majetek vzniká pracným podnikáním a že
vynaložená námaha může být naprosto
neúměrná bezprostřední odměně. Nejdůležitější zprvu bylo, aby se firma zavedla a rostla. Takové bohatství sice papírově
existuje, ale zároveň je podmíněné železnou disciplínou i zvládnutím zdánlivě
nekonečné řady náročných situací a problémů. Jinými slovy: je to bohatství nejisté, vykoupené dřinou, podstupováním
rizika, stresem i zdravím.
78
Tahle optika mi v soudobé veřejné debatě o bohatství a jeho (re)distribuci často
diktovaných podmínkách až po možnost
vybírat si pro koho, kdy, jak dlouho a za
chybí. Přestože spousta lidí dnes bohatne
přímo či nepřímo prostřednictvím podnikání a vlastnictví firem, o majetku se stále bavíme, jako by šlo o dědičné feudální
statky. Letos přitom můžeme vidět, jak
rychle a snadno může větší krize s osudem podnikatelů a jejich firem zamávat.
jakých podmínek budu pracovat. Na jedné straně je na volné noze špatně placený
agenturní permabrigádník s minimální
svobodou volby a na druhém pólu podniká elitní nezávislý profesionál, který si
může klienty doslova vybírat.
V praxi je to ovšem tím komplikovanější, že nezávislost mohou omezovat
i kroky obecně přijímané jako pozitivní,
například dlouhodobý kontrakt, získaná dotace nebo vstup investora. I velmi
dobře placený profesionál pak může mít
méně manévrovacího prostoru než jeho
nenápadný kolega s averzí k závazkům
všeho druhu. A kdo ví, jak takovýto zdánlivý podivín jednou svou úpěnlivě střeženou nezávislost zúročí?
Hodnotu osobní svobody nelze, na
rozdíl od bohatství, snadno vyčíslit. Lze si
ale všímat změn v její míře, vnímat ji jako
jakýsi vektor. To je také důvod, proč byla
Dvě podoby nezávislosti
Nebojte, nebudu vám kázat o volnotržních světcích. Mám zajímavější otázku:
Je-li podnikání ve své podstatě takto nejisté, co to vypovídá o zmíněném ideálu
svobody? Do jaké míry jsme my podnikatelé vůbec svobodní? A není nakonec
naše jednání plně podřízené potřebě odrážet reálné problémy a potenciální rizika, nemluvě o nutnosti tvořit zisk konkurenci navzdory?
K jedné ze smysluplných odpovědí si
můžeme dopomoci vysvětlením technického pojetí svobody. To lze pochopit třeba na příkladu programování. Naprogramovat se dá téměř cokoli, v tom je ona
svoboda, ale nutnou podmínkou je dodržení syntaxe jazyka a znalost vývojového
prostředí. Podobně platí i v podnikání, že
naše potenciální svoboda roste úměrně se
znalostí podnikatelského prostředí a jeho
pravidel — tedy zákonů či obecných pravidel byznysu a zacházení s penězi. Paradox: čím lepší pravidla a jejich znalost, tím
větší svoboda.
Jiný pohled na věc se odvíjí od nezávislosti coby pomyslné škály: od totální
závislosti na jednom chlebodárci a jím na-