K A L E I D O S KO P
Alžír
Vládě šavle v počátcích francouzské
okupace padla za oběť zhruba třetina
všech obyvatel Alžírska včetně statisíců Kabylů, kteří navíc po neúspěšných
povstáních v letech 1871, 1876 a 1882 za
trest přišli o významnou část půdy. Ta
byla rozdělena mezi francouzské osadníky. Vůdci povstalců skončili buď na popravišti, nebo v dalekém exilu na Nové
Kaledonii, kde mimochodem dodnes žije
část jejich potomků – další se směli vrátit
teprve v roce 1904.
Kabylský mýtus
Francouzská nadvláda Kabylům na jednu
stranu přinesla podrobení a utrpení, na
druhou stranu paradoxně posílila jejich
svébytnou identitu. Zrodil se takzvaný
kabylský mýtus, původně vycházející
hlavně z nadšení francouzských cestovatelů a etnografů pro kabylské zvyklosti
a v neposlední řadě i pro jejich vzhled.
Evropany fascinovalo, že uprostřed
pohoří Atlas narazili na muže a ženy
světlé pleti a plavých nebo rusých vlasů.
Doba přála rasovým teoriím, a tak kolonizátoři přišli s řadou divokých vysvětlení: Kabylové měli pocházet od germánských Vandalů, kteří sever Afriky krátce
vyrvali Římanům v polovině čtvrtého
století. Nebo snad byli dokonce příbuzní Francouzů, potomci vojáků svatého
Ludvíka, který vedl do severní Afriky dvě
tragicky neúspěšné výpravy o osm století později?
Kabylský způsob života, řídící se
do velké míry nikoli náboženskými, ale
kmenovými zákony s určitými demokratickými prvky, jako byla volba do rady
starších, se zdál kolonizátorům rovněž
přijatelnější než životní styl Arabů. Třeba
by je bylo možné konvertovat ke katolictví a poevropštit, vždyť v minulosti už
přece část kmenů křesťanství vyznávala.
„Kabylové, kteří jsou částečně Germáni a mají zkušenost s křesťanstvím,
ještě nejsou islámem proměněni k nepoznání,“ psal v polovině devatenáctého století jeden z členů raně koloniální
104
Kabýlie
administrativy, kapitán Paul Dieudonné
Fabar. „Přijali sice Korán, ale jen naoko.
V Kabýlii tak oproti obvyklým dopadům
islámské víry najdeme respekt ke svatému zákonu práce, mnohem lepší postavení žen, řadu rovnostářských zvyků
i takřka křesťanské pojetí milosrdenství.“
Emancipace
Francouzské snění o kabylské asimilaci
sice vydrželo jen do konce devatenáctého století, přineslo však komunitě určité
výhody. Kabylové například častěji než
Arabové využívali možnosti vzdělání ve
francouzských školách a část jich brzy vycestovala do Francie jako levná pracovní
síla, čímž položila základ početné a intelektuálně aktivní exulantské komunitě.
Kabylové zároveň francouzským
etnografům a lingvistům vděčí nejen
za pečlivé (ač poněkud idealizované)
prozkoumání tradičních zvyklostí, ale
také za kodifikaci svého písma a jazyka
a vytvoření prvních francouzsko-berberských slovníků. Podpora kabylského
jazyka a kultury v koloniálním období,
jakkoliv omezená, pomohla ke vzrůstající emancipaci vůči arabské části obyvatel
a vědomí vlastní odlišnosti, které se brzy
projevilo v zakládání kulturních a folkloristických asociací.
To ale neznamenalo, že by se z Kabylů stali nadšení podporovatelé francouzské kolonizace. Právě naopak: v kabylských městech Sétif, Guelma a Kherrata
propukly hned po skončení druhé světové války masové protesty. Francouzi
odpověděli masakry civilního obyvatelstva, při kterých během několika týdnů
vyvraždili na dvacet tisíc lidí.
Z kabylských enkláv v těžko dostupném hornatém terénu následně operovali vůdci Fronty národního osvobození
během alžírské války za nezávislost let
1954 až 1962. O to větší byl šok, když se
po krvavě zaplaceném vybojování samostatnosti ukázalo, že pro Kabyly není
v novém nacionalisticky a socialisticky
orientovaném režimu místo.
Alžírsko
Nezávislost získalo Alžírsko v roce
1962 po vítězství v krvavé válce proti
Francii. V politice země hraje od té
doby dominantní úlohu armáda, která
manipuluje volby ve svůj prospěch
a v minulosti se orientovala hlavně
na spolupráci se státy východního
bloku. Od konce studené války však
udržuje blízké vztahy i se Spojenými
státy, se kterými Alžírsko spojuje boj
proti islámskému terorismu.
Alžírsko je rozlohou i počtem obyvatel největším státem Maghrebu.
Podle posledních odhadů v něm žije
více než 40 milionů lidí, z toho zhruba
čtvrtina se hlásí k jedné z berberských skupin. Zdaleka nejpočetnější
jsou právě Kabylové, kterých žije na
šest milionů v Alžírsku a další zhruba
milion ve francouzské emigraci. Několik desítek tisíc kabylských přistěhovalců žije také ve francouzské části
Kanady, v Británii a ve Spojených
státech.