A U TO M OTO

kvalita materiálů, která zkrátka neodpovídá autu za milion. Interiér ID.3 vypadá ještě

o něco laciněji než u osmé generace Golfu,

a i ta pro mě byla jistým zklamáním. Jenže

Golf pořád stojí zhruba půl milionu, zatímco ID.3 s  dojezdem 420 kilometrů začíná

mírně nad milionem.

Elektrifikovaný není

elektrický

Mnoho zmatku vyvolává sousloví „elektrifikovaný automobil“, které automobilky

s oblibou používají. Každou chvíli se

dočtete, že ta či ona značka chce po tom

či onom datu nabízet jen elektrifikovaná

auta. Háček je v tom, že elektrifikovaný

je i jakýkoliv hybrid, včetně tzv. mild

hybridů, které mají elektromotor tak

slabý, že se na něj ani nerozjedou. Jen

si jím vypomáhají a využívají tak energii

z rekuperace. Třeba v Octavii e-TEC si

ani nevšimnete, že řídíte hybrid. Přechod

na elektrifikovaná auta tak bude z počátku znamenat hlavně hybridy, u kterých si

benzinového motoru pořád užijete dost

a dost. Jako u Škody Octavia RS iV, jejíž

test si můžete přečíst na Peníze.cz

To je – mimo dojezd – největší problém

ID.3, který tak slouží jako názorný příklad toho, proč se ještě nějakou dobu

nedočkáme dostupných elektromobilů. Zatímco výrazně větší Škoda Enyaq

nebo připravovaný crossover ID.4 jsou

už cenově na dosah od ekvivalentních benzinových Kodiaqů či Tiguanů,

a  díky nižším provozním nákladům tak

můžou dávat ekonomický smysl, ID.3 je

ve srovnání s  odpovídajícím autem na

benzin příliš drahá.

U  elektrického auta je, na rozdíl

od benzinového nebo naftového, cena

technologií víceméně fixní. A zatím vysoká. Vyrobit Fabii nebo Golf je mnohem levnější než Superb nebo Tiguan.

Vyrobit ID.3 je skoro stejně nákladné

jako vyrobit Enyaq nebo ID.4. A bude trvat, než se to změní – i přicházející Dacia Spring se dostala k  půl milionu jen

díky v  reálném životě nepoužitelnému

dojezdu 250 kilometrů.

Nástup elektromobility možná povede k tomu, že vyhynou opravdu malá auta

a namísto toho si budeme déle nechávat

ta větší – nebo si je kupovat ojetá. Dává to

smysl i  proto, že po mechanické stránce

má elektrické auto mnohem delší životnost než to se spalovacím motorem. Limitem je zatím životnost baterie, typicky

nižší stovky tisíc kilometrů. Zdárně ale

kvapí vývoj baterií, které by si měly uchovat dostatečnou kapacitu i víc než milion

a půl kilometrů.

Anebo si jen stačí počkat. Každá nová

technologie s  postupem času zlevňuje

a  ID.3 už opravdu nic jiného než trochu

nižší cenu a  o  kousek vyšší dojezd nepotřebuje. Takže ještě chvilku strpení.

Brouk budoucnosti už jede.

Radši si připlatit

Asi největší téma související s elektromobily je, jestli se s ohledem

na dojezd a potřebu nabíjení dají

rozumně používat jako jediné auto

v domácnosti. Testovaný ID.3 měl

baterii o kapacitě 58 kWh, která

umožňuje dojezd až 420 km podle

metodiky WLTP. Je to reálné číslo,

pokud budete jezdit po městě nebo

předpisovým tempem mimo dálnici.

Na dálnici ale pozor: spotřeba energie poskočí ze zhruba 13–15 kWh

na 18–20 kWh, což znamená reálný

dojezd kolem 300 km. Odečtěte

malou rezervu a zjistíte, že otočka

Praha – Hradec Králové – Pardubice

– Praha už zahrnuje zastávku na

nabíjení, pokud nevyjedete s plně

nabitou baterií. A to často nevyjedete, protože veřejné nabíječky vás

často odpojí už po 80 procentech

a nabíjení posledních 20 procent

navíc trvá dlouho. Takže delší cesta

může být spojena s mírným nepohodlím a nutností plánovat zastávky

na nabíjení.

Dobrá zpráva je, že i u nás se

začínají objevovat nabíječky sítě

Ionity, které ID.3 nabijí na oněch 80

procent za něco málo přes 20 minut.

Navíc mají skvělou zákaznickou

podporu, a když jim nefungují platby, nabijou vás zadarmo. Obecně

se ale ID.3 s prostřední baterií stále

hodí spíš jako druhé auto v rodině,

pro primární dopravní prostředek

je stále doporučeným základem

dojezd 500 km.

Vojtěch Dobeš je motoristický novinář

a ekologicky smýšlející petrolhead. Jeho

recenze aut vycházejí pravidelně na webu

Peníze.cz.

125