PŘÍBĚH

Zpátky do Cannes

Nejčastěji zpracovává témata, která se rozhodně

neřadí mezi oddechovky. Život s hendikepem,

umírání. „Točím o tom, co se kolem mě děje.

Filmařsky mám opravdu zajímavý život, osobně už

bych ale brala nudu,“ říká Zuzana Kirchnerová.

Text: Monika Veselíková

Foto: Daniel Hamerník

P

sát chtěla od dětství, o  režii se začala

zajímat na střední. V  devatenácti jí ale

FAMU přišla jako elitní škola pro pár vyvolených, proto dala přednost pražské

Právnické fakultě. Odvahu přihlásit se

na vysněnou režii jí paradoxně dodala až

smrt maminky. „Tehdy jsem si uvědomila, že chci v  životě dělat jen věci, které

mě absolutně naplňují.“

Roli ale sehrál i  odjezd do světa.

Chvíli žila na Erasmu v Paříži, pak v New

Yorku, kde bydlela ve squatu a  živila se

prací po  restauracích a  jako poslíček

s  jídlem. „Trávila jsem hodně času mezi

lidmi z tvůrčího prostředí. To mi dodalo

sebevědomí.“

Na práva nezanevřela a  v  roce 2008

úspěšně dokončila obě školy. „Právničinu považuju za tvůrčí obor,“ vysvětluje,

když se divím, jak jde studium dvou odlišných disciplín dohromady. „Špičkoví

soudci jsou velcí kreativci a jejich nálezy

vlastně krásné scénáře. Když mám výjimečně čas, ráda si čtu v nálezech ústavní

soudkyně Kateřiny Šimáčkové, protože

jsou opravdu podnětné.“

Cena pro Bábu

Vraťme se ale zpátky k  filmu. Byla to

právě zkušenost s  péčí o  umírající maminku, kterou zpracovala do filmu Bába.

Dvaadvacetiminutový film byl zároveň

její závěrečnou prací bakalářského oboru režie na FAMU. Hlavní hrdinkou příběhu je dospívající dívka, která se musí

starat o umírající babičku. „Šlo mi hlavně

o  zobrazení negativních emocí. Chtěla

jsem ukázat, že péče o  nemocného člověka s sebou nese spoustu frustrace, někdy i agrese na straně pečujících.“

Natáčení předcházela zevrubná rešerše. „Byla jsem v  několika léčebnách

dlouhodobě nemocných, dost času jsem

strávila na oddělení mého táty, který je

lékař.“ Důkladná příprava byla nezbytná

i  vzhledem k  obsazení – do role umírající babičky si Zuzana vybrala šestaosmdesátiletou neherečku. „Paní Pokorná si

moc chtěla zahrát ve filmu, tak se kdysi

zapsala do castingové agentury. Náš scénář se jí líbil, uměla si z něj dělat srandu,

takže jsme byli rádi, že jí můžeme přání

splnit.“ O zisku ceny ve studentské sekci

na filmovém festivalu v  Cannes se paní

Pokorná bohužel dozvědět nestihla.

Mezi sedmnáct finalistů v  kategorii studentských filmů Cinéfondation

se Bába z  víc než tisícovky přihlášených probojovala v roce 2009. Už to byl

úspěch – Bába byla vůbec první česky

hrané dílo s  nominací v  této kategorii.

Nakonec brala první cenu, což vedle finanční odměny patnáct tisíc eur znamená i  zaručené promítání dalšího filmu

stejného tvůrce na některém z  příštích

ročníků festivalu.

Ačkoli jde pro začínající filmaře o jedinečnou šanci, příslib s sebou nese i velký tlak. „Potkala jsem se s pár lidmi, kteří

vyhráli stejnou cenu. Všichni jsme se

shodli, že nás to na pár let zablokovalo.“

Na námět, který měla v  té době rozpracovaný, nakonec vůbec nedošlo.

Žádná beznaděj

Plány zkřížilo mateřství a  náročná péče

o  syna. Dnes desetiletý Davídek se na135