PŘÍBĚH
rodil s Downovým syndromem, ve čtyřech letech mu lékaři diagnostikovali
autismus. Filmování celovečerního debutu tak šlo načas stranou. K natáčení se
Zuzana vrátila, když byly Davidovi dva,
prací na dokumentárním seriálu České
televize Čtyři v tom, zachycující čtyři
maminky, jejich přípravu na narození dítěte a první měsíce po porodu.
Později sama přišla s nápadem na
docusoap Pět statečných. „Když se Davídek narodil, doktoři nám radili dát ho do
ústavu. S faktem, že u nás lidé tolik let
po revoluci pořád žijí v ústavech, jsem
se dlouho nemohla srovnat. Cítila jsem
silnou potřebu něco o této problematice
natočit.“
Ústřední postavou pětidílné série je
sedmatřicetiletý Petr, který se po téměř
třiceti letech života v ústavu stěhuje do
cvičného bytu. Tady se má spolu s dalšími kolegy s lehkou mentální poruchou
připravit na přesun do chráněného bydlení v šumperské vile. „Na Petra jsme
narazili vlastně náhodou. Měli jsme
schůzku s vedením a on vrazil do ředitelny s dotazem, kdy už se konečně přestěhuje a bude mít práci a peníze. Potom za námi pořád chodil a chtěl hlavní
roli. Tak ji dostal.“
136
Seriál je zpracovaný s překvapivou lehkostí a humorem. „Nechtěla jsem točit
o beznaději. Náš cíl byl narušit stereotypní vnímání, kterému lidé s mentálním
hendikepem čelí.“ Přesto se i tady najde
pár tíživých momentů. Třeba ve chvíli,
kdy další z hrdinů vzpomíná, jak ho sestřičky polévaly vodou, když jako malý
kluk zlobil. Obdobné praktiky se v ústavu Vincentina ve Šternberku, kde dokument vznikal, naštěstí dávno nenosí.
Natáčení trvalo čtyři roky, i když
v jednu chvíli se zdálo, že skončí předčasně. „Den před porodem druhého syna
jsem se dozvěděla, že Petra nejspíš vyhodí ze cvičného bytu. Živě si pamatuju, jak
chodím po Apolináři, telefonuju s kolegy
a řešíme, jestli natáčení stopneme.“ Historka naštěstí končí dobře: točit se nepřestalo, Petr se z ústavu dostal a Zuzaně
se druhý den narodil syn Vašík, kterému
je dnes sedm.
Zuzaně prý práce na projektu přinesla určitou úlevu. „Když jsem viděla, jak
jednoduše se naši hrdinové dokáží zařadit do běžného života, přestala jsem se
o něco míň bát o Davídkovu budoucnost.
Transformace ústavního režimu je u nás
sice pořád dost pomalá, současně je ale
vidět, že cesta ven existuje.“
Zuzana Kirchnerová
Narodila se v roce 1978 v Sokolově.
Po gymnáziu nastoupila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
Na FAMU absolvovala obor režie,
vedle ní ke svým filmům sama píše
scénáře.
Úspěch ve studentské sekci
festivalu v Cannes zaznamenal už
její absolventský film Bába (2008).
Pro Českou televizi točila dokumentární série Čtyři v tom (2013),
Pět statečných (2018), nejnověji
cyklus Nemocnice v první linii
(2020), který zachycuje situaci
v českých nemocnicích během
jarní pandemie koronaviru. V roce
2017 natočila televizní film o barokním orchestru Collegium 1704:
Velvyslanci hudebního baroka.
Pracuje na celovečerním hraném
debutu Karavan, který má zajištěnou účast na festivalu v Cannes.
V uplynulých měsících s jeho
námětem absolvovala prestižní
program Torino FeatureLab (každoročně se do programu dostane
pouze deset filmů z celého světa,
z toho osm hraných), ve kterém filmařům radí s vývojem, financováním či distribucí. Loni také scénář
k filmu získal Cenu Filmové nadace.
Současně se Zuzana ujala vedení
projektu My Street Films, který
pomáhá amatérským filmařům
v realizaci jejich krátkých filmů.