PŘÍBĚH

rodil s  Downovým syndromem, ve čtyřech letech mu lékaři diagnostikovali

autismus. Filmování celovečerního debutu tak šlo načas stranou. K natáčení se

Zuzana vrátila, když byly Davidovi dva,

prací na dokumentárním seriálu České

televize Čtyři v  tom, zachycující čtyři

maminky, jejich přípravu na narození dítěte a první měsíce po porodu.

Později sama přišla s  nápadem na

docusoap Pět statečných. „Když se Davídek narodil, doktoři nám radili dát ho do

ústavu. S  faktem, že u  nás lidé tolik let

po revoluci pořád žijí v  ústavech, jsem

se dlouho nemohla srovnat. Cítila jsem

silnou potřebu něco o této problematice

natočit.“

Ústřední postavou pětidílné série je

sedmatřicetiletý Petr, který se po téměř

třiceti letech života v ústavu stěhuje do

cvičného bytu. Tady se má spolu s  dalšími kolegy s lehkou mentální poruchou

připravit na přesun do chráněného bydlení v  šumperské vile. „Na Petra jsme

narazili vlastně náhodou. Měli jsme

schůzku s  vedením a  on vrazil do ředitelny s dotazem, kdy už se konečně přestěhuje a  bude mít práci a  peníze. Potom za námi pořád chodil a chtěl hlavní

roli. Tak ji dostal.“

136

Seriál je zpracovaný s  překvapivou lehkostí a  humorem. „Nechtěla jsem točit

o  beznaději. Náš cíl byl narušit stereotypní vnímání, kterému lidé s mentálním

hendikepem čelí.“ Přesto se i tady najde

pár tíživých momentů. Třeba ve chvíli,

kdy další z  hrdinů vzpomíná, jak ho sestřičky polévaly vodou, když jako malý

kluk zlobil. Obdobné praktiky se v ústavu Vincentina ve Šternberku, kde dokument vznikal, naštěstí dávno nenosí.

Natáčení trvalo čtyři roky, i  když

v  jednu chvíli se zdálo, že skončí předčasně. „Den před porodem druhého syna

jsem se dozvěděla, že Petra nejspíš vyhodí ze cvičného bytu. Živě si pamatuju, jak

chodím po Apolináři, telefonuju s kolegy

a řešíme, jestli natáčení stopneme.“ Historka naštěstí končí dobře: točit se nepřestalo, Petr se z ústavu dostal a Zuzaně

se druhý den narodil syn Vašík, kterému

je dnes sedm.

Zuzaně prý práce na projektu přinesla určitou úlevu. „Když jsem viděla, jak

jednoduše se naši hrdinové dokáží zařadit do běžného života, přestala jsem se

o něco míň bát o Davídkovu budoucnost.

Transformace ústavního režimu je u nás

sice pořád dost pomalá, současně je ale

vidět, že cesta ven existuje.“

Zuzana Kirchnerová

Narodila se v roce 1978 v Sokolově.

Po gymnáziu nastoupila na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Na FAMU absolvovala obor režie,

vedle ní ke svým filmům sama píše

scénáře.

Úspěch ve studentské sekci

festivalu v Cannes zaznamenal už

její absolventský film Bába (2008).

Pro Českou televizi točila dokumentární série Čtyři v tom (2013),

Pět statečných (2018), nejnověji

cyklus Nemocnice v první linii

(2020), který zachycuje situaci

v českých nemocnicích během

jarní pandemie koronaviru. V roce

2017 natočila televizní film o barokním orchestru Collegium 1704:

Velvyslanci hudebního baroka.

Pracuje na celovečerním hraném

debutu Karavan, který má zajištěnou účast na festivalu v Cannes.

V uplynulých měsících s jeho

námětem absolvovala prestižní

program Torino FeatureLab (každoročně se do programu dostane

pouze deset filmů z celého světa,

z toho osm hraných), ve kterém filmařům radí s vývojem, financováním či distribucí. Loni také scénář

k filmu získal Cenu Filmové nadace.

Současně se Zuzana ujala vedení

projektu My Street Films, který

pomáhá amatérským filmařům

v realizaci jejich krátkých filmů.