PŘÍBĚH

Ženská rebelka

Téma života s  hendikepem Zuzana neopouští ani v  chystaném filmu Karavan.

Změnila ale úhel pohledu. Ve svém prvním celovečerním filmu chce vyprávět

příběh o ženě, která je sama na péči o postiženého dvanáctiletého syna. „Hrozně

jsem chtěla vymyslet tak trochu rebelskou postavu. Žádnou chuděru, klasickou ženu-oběť. Obecně mi přijde, že se

to v českých filmech hemží hlavně mladými milenkami nebo protivnými manželkami. Na zajímavou dospělou ženskou

ve středním věku nenarazíte. Zároveň se

podle mě málo točí o mateřství. Když už,

píše scénář většinou muž, což sice není

nutně špatně, ale za mě tomu chybí určité emoce.“ Film chce pak Zuzana točit

s převážně ženským štábem.

Zpracování podobného motivu se

přitom dlouho bránila. „Napsat scénář

jsem se odhodlala, teprve když jsem

sama zpracovala fakt, že mám postižené

dítě. Nechtěla jsem točit sociální drama

z  paneláku, ale film, který dává naději.

Ukázku toho, že ačkoli je starost o postižené dítě náročná, člověk se díky tomu

opravdu naučí nově vnímat život.“

Aby nebyla na těžké téma sama, přizvala

k  práci na scénáři kolegy Tomáše Bojara

a Kristinu Májovou. Společně prý napsali univerzální film o  útěku. „Rozhodně

nejde o  film úzce zaměřený na sociální

téma. Karavan je příběh o matce postiženého kluka, kterou kamarádka pozve na

čtrnáctidenní dovolenou do Itálie. Ačkoli

opravdu touží jet sama, musí nakonec vzít

syna s sebou. Chlapec autista později při

nočním záchvatu poničí dům a hostitelka

je přestěhuje na zahradu, do starého karavanu. To je pro naši hrdinku pomyslná

poslední kapka – ráno nastartuje karavan

a i se synem ujede. Celé je to pojaté jako

road movie po Itálii.“

Matku bude hrát Aňa Geislerová,

do role syna chce Zuzana po zkušenostech s  Bábou obsadit neherce – chlapce

s  mentální poruchou. Na práci tak bude

štáb potřebovat zhruba dvakrát víc natáčecích dní, než je na místní poměry

obvyklé. „Práce s postiženým nehercem

bude vyžadovat opravdu spoustu trpělivosti. Po Pěti statečných navíc vím, že

člověk s mentálním hendikepem víc než

čtyři hodiny točení denně nezvládne.

V  plánu tak máme zhruba šedesát natáčecích dní, což film značně prodražuje.“

Vysoký rozpočet je podle Zuzany jedním

z  důvodů, proč Karavan už dvakrát nedosáhl na grant Státního fondu kinematografie. To zároveň blokuje přislíbenou

finanční podporu od zahraničních koproducentů. „Fakt to není o tom, že bych

si vymýšlela drahé svícení, jeřáby nebo

přemrštěné honoráře. V  našem případě

jde opravdu hlavně o čas. Posledního půl

roku jsme proto vymýšleli, jak film zlevnit,

a zároveň neslevit z uměleckých nároků.

Teď se nám to snad podařilo. Vyhodila

jsem finančně náročnější lokace, kolegové mi vyšli vstříc a snížili si honoráře.“

Brzy má Zuzana podat žádost o grant

potřetí. Pokud všechno klapne, hotovo

by mohlo být v roce 2022. „Film vyvíjím

už pět let. Je opravdu těžké podobný projekt táhnout takhle dlouho.“

Nepřidaly jí ani existenční problémy, které musela v  minulém roce řešit.

„Chvíli jsem uvažovala, že od filmu odejdu. Jenže si nemůžu pomoct. Nic mě nenaplňuje tolik jako psát a točit.“

Monika Veselíková je redaktorka Finmagu

a webu Peníze.cz.

Jedináčci v Cannes

Na hlavní cenu, Zlatou palmu, dosáhl na festivalu

v Cannes jediný československý film – Muži bez

křídel v prvním poválečném ročníku. Okupační

drama Františka Čápa se o ni tehdy dělilo s deseti

dalšími snímky. Cenu poroty získal v roce 1963 za

Až přijde kocour Vojtěch Jasný, o šest let později

oceněný jako nejlepší režisér za Všechny dobré

rodáky. V roce 1971 si Miloš Forman odnesl Velkou

cenu za svůj první americký film, Taking Off, ještě

jako československý občan. Jediným oceněným

krátkým filmem byl roku 1973 Balablok Břetislava

Pojara, jedinou Zvláštní cenu získala v roce 1990

Irena Pavlásková za Čas sluhů a nakonec Bába (na

obrázku) Zuzany Kirchnerové je od roku 2009 stále

jediným českým úspěchem ve studentské sekci

Cinéfondation a zároveň jediným filmem natočeným

v samostatné České republice oceněným v Cannes.

137