PŘÍBĚH
Ženská rebelka
Téma života s hendikepem Zuzana neopouští ani v chystaném filmu Karavan.
Změnila ale úhel pohledu. Ve svém prvním celovečerním filmu chce vyprávět
příběh o ženě, která je sama na péči o postiženého dvanáctiletého syna. „Hrozně
jsem chtěla vymyslet tak trochu rebelskou postavu. Žádnou chuděru, klasickou ženu-oběť. Obecně mi přijde, že se
to v českých filmech hemží hlavně mladými milenkami nebo protivnými manželkami. Na zajímavou dospělou ženskou
ve středním věku nenarazíte. Zároveň se
podle mě málo točí o mateřství. Když už,
píše scénář většinou muž, což sice není
nutně špatně, ale za mě tomu chybí určité emoce.“ Film chce pak Zuzana točit
s převážně ženským štábem.
Zpracování podobného motivu se
přitom dlouho bránila. „Napsat scénář
jsem se odhodlala, teprve když jsem
sama zpracovala fakt, že mám postižené
dítě. Nechtěla jsem točit sociální drama
z paneláku, ale film, který dává naději.
Ukázku toho, že ačkoli je starost o postižené dítě náročná, člověk se díky tomu
opravdu naučí nově vnímat život.“
Aby nebyla na těžké téma sama, přizvala
k práci na scénáři kolegy Tomáše Bojara
a Kristinu Májovou. Společně prý napsali univerzální film o útěku. „Rozhodně
nejde o film úzce zaměřený na sociální
téma. Karavan je příběh o matce postiženého kluka, kterou kamarádka pozve na
čtrnáctidenní dovolenou do Itálie. Ačkoli
opravdu touží jet sama, musí nakonec vzít
syna s sebou. Chlapec autista později při
nočním záchvatu poničí dům a hostitelka
je přestěhuje na zahradu, do starého karavanu. To je pro naši hrdinku pomyslná
poslední kapka – ráno nastartuje karavan
a i se synem ujede. Celé je to pojaté jako
road movie po Itálii.“
Matku bude hrát Aňa Geislerová,
do role syna chce Zuzana po zkušenostech s Bábou obsadit neherce – chlapce
s mentální poruchou. Na práci tak bude
štáb potřebovat zhruba dvakrát víc natáčecích dní, než je na místní poměry
obvyklé. „Práce s postiženým nehercem
bude vyžadovat opravdu spoustu trpělivosti. Po Pěti statečných navíc vím, že
člověk s mentálním hendikepem víc než
čtyři hodiny točení denně nezvládne.
V plánu tak máme zhruba šedesát natáčecích dní, což film značně prodražuje.“
Vysoký rozpočet je podle Zuzany jedním
z důvodů, proč Karavan už dvakrát nedosáhl na grant Státního fondu kinematografie. To zároveň blokuje přislíbenou
finanční podporu od zahraničních koproducentů. „Fakt to není o tom, že bych
si vymýšlela drahé svícení, jeřáby nebo
přemrštěné honoráře. V našem případě
jde opravdu hlavně o čas. Posledního půl
roku jsme proto vymýšleli, jak film zlevnit,
a zároveň neslevit z uměleckých nároků.
Teď se nám to snad podařilo. Vyhodila
jsem finančně náročnější lokace, kolegové mi vyšli vstříc a snížili si honoráře.“
Brzy má Zuzana podat žádost o grant
potřetí. Pokud všechno klapne, hotovo
by mohlo být v roce 2022. „Film vyvíjím
už pět let. Je opravdu těžké podobný projekt táhnout takhle dlouho.“
Nepřidaly jí ani existenční problémy, které musela v minulém roce řešit.
„Chvíli jsem uvažovala, že od filmu odejdu. Jenže si nemůžu pomoct. Nic mě nenaplňuje tolik jako psát a točit.“
Monika Veselíková je redaktorka Finmagu
a webu Peníze.cz.
Jedináčci v Cannes
Na hlavní cenu, Zlatou palmu, dosáhl na festivalu
v Cannes jediný československý film – Muži bez
křídel v prvním poválečném ročníku. Okupační
drama Františka Čápa se o ni tehdy dělilo s deseti
dalšími snímky. Cenu poroty získal v roce 1963 za
Až přijde kocour Vojtěch Jasný, o šest let později
oceněný jako nejlepší režisér za Všechny dobré
rodáky. V roce 1971 si Miloš Forman odnesl Velkou
cenu za svůj první americký film, Taking Off, ještě
jako československý občan. Jediným oceněným
krátkým filmem byl roku 1973 Balablok Břetislava
Pojara, jedinou Zvláštní cenu získala v roce 1990
Irena Pavlásková za Čas sluhů a nakonec Bába (na
obrázku) Zuzany Kirchnerové je od roku 2009 stále
jediným českým úspěchem ve studentské sekci
Cinéfondation a zároveň jediným filmem natočeným
v samostatné České republice oceněným v Cannes.
137